Vyzkoušet si to mohly nejen novinářky v rámci pražského zážitkového workshopu Migranty v médiích, zorganizovaného Evropskou kontaktní skupinou a financovaného nadací Friedrich Ebert Stiftung.

Přítomné ženy odpovídaly na otázky, s jakými obtížemi se v dočasné identitě asi tak mohou potýkat. Každý krůček vpřed znamenal, jaké překážky už překonaly, každé stání naopak zdůraznilo problém trvající. Hodně žen zůstalo stát vzadu, nevyřešených problémů zůstává mnoho - nehybné byly především u dotazů týkajících se sociálních jistot včetně zdravotního pojištění, na které nemá mnoho migrantek nárok, či ekonomických možností. Jedna dívka však popocházela přece jen celkem rychle. „Být na tom takto, to bych se tedy měla dobře,“ řekla mladá Zulfia z Uzbekistánu. Na chvíli se totiž proměnila v dceru amerického velvyslance v ČR. Její pozice v Česku je však mnohem složitější, především co se týče sociálních jistot. Situace v Česku je totiž v současné době těžká jak pro tuzemské občany, tak především pro cizince, kteří mají navíc jazykovou bariéru a často jim chybí informace.

Na úřadech to také není často žádná slast. „Problémem jsou i vžité stereotypy a předsudky,“ řekla Andrea Krchová z Evropské kontaktní skupiny. V médiích se například objevují věty typu: „Dalem je hodný a přizpůsobivý i přesto, že je muslim.“ Proč „i přesto“? Jakoby se hodný, přizpůsobivý a muslim vylučovalo? Co to navíc znamená přizpůsobivý? Přítomné ženy se shodly na tom, že ač byl úmysl sepsání článku dobrý a větu pronesla přímo partnerka zmíněného muže, stereotypy byly textem vrchovatě zpečetěny. Proč se žena o svém partnerovi takto vyjádřila? Byla to obrana proti měšťáckému okolí, jakési ospravedlní, že s ním žije, nebo symbol nerovného a podřízeného vztahu? Lze si jen domýšlet. „Migrantky potřebují pomoci, mají ale zároveň velký potenciál,“ uvedla Elena Tulupova z občanského sdružení Amiga.

V rámci worskhopu hledaly přítomné ženy možnosti, jak předsudky a stereotypy z myslí většinové společnosti odbourat. Shodly se, že důležité jsou osvětové programy, využití zkušeností mladší generace, která je zvyklá žít v multikulturním prostředí, nebo setkávání se lidí za jiným účelem než kvůli tomu, kdo je jaké národností, třeba na církevních akcích. K příjemnému sbližování může docházet i u ochutnávání jídel z různých zemí. V závěru workshopu se ukázalo, že tato komunikační metoda je velmi účinná.

Přítomné ženy ochutnávaly slané i sladké dobroty z Gruzie, Arménie nebo Afghánistánu nachystané Ethnocateringem, který v rámci sociálního podnikání zaměstnává ženy, jež do ČR přišly ze zemí, které musely opustit. Pochoutkou byl jak afghánský špenát sabzi, tak gruzínský tradiční sýrový koláč s balkánským sýrem a mozzarelou Chačapuri, gruzínská specialitka Badridžany narevit, což je smažený lilek s koriandrem a pečenými paprikami na bílé vece, nebo arménský dezert Eklér sweet, tedy větrníčky z odpalovaného těsta plněné lehkým krémem a kiwi. A u chutného jídla se dobře povídá nějak tak samo…

Pro Prvnizpravy.cz
Andrea Cerqueirová