Nic se neděje, hlavně že podepsal a EU si už konečně musí zvyknout, že národ Švejků je i národem potížistů.

Mrzí mě, že se nenašel nikdo, kdo by  veřejnosti  srozumitelně vysvětlil, co se vlastně stalo. Na ojedinělé dotazy novinářů, zda vadí, když se nebude na naše občany Listina vztahovat, politici odpovídali, že vůbec o nic nejde, protože stále platí množství jiných obdobných dokumentů, které nám garantují úplně totéž.

Pravda je ale taková, že Listina je daleko dokonalejším a vyšším nástrojem ochrany práv občanů EU, než jaká doposud existuje. Doslova definuje nejúplnější a nejširší výčet základních práv a svobod s právem dovolat se k Evropskému soudnímu dvoru, dojde-li k jejich porušení.

Když jsem hledala nějaký konkrétní příklad pro toto tvrzení, našla jsem třeba nově a jasně definovaná práva dítěte, která je chrání při sporech rodičů z různých zemí. I u nás z nedávné doby pamatujeme případy, kdy byl nejvlastnější zájem dítěte při rodinných tahanicích často pošlapáván. Článek 30 Listiny zase garantuje ochranu v případě neoprávněného propuštění ze zaměstnání. V praxi to může znamenat, když například z našeho zákoníku práce bude taková garance odstraněna, mohli by se naši občané dovolávat svých práv právě na základě této  Listiny.

Je nad slunce jasné, že aféra rozpoutaná kolem závěrečné ratifikace Lisabonské smlouvy byla vyvolána účelově a zneužita ve jménu posílení záruk na neprolomení Benešových dekretů. Není vůbec pochyb, že nic nebránilo tomu, aby  k posílení došlo  už v minulosti.

Naštěstí pro nás ale Lisabonská smlouva začne od ledna pro Českou republiku platit i s Listinou základních práv EU, protože „Klausova výjimka“, která má doposud postavení politické dohody, se může stát právně závaznou tehdy, až v EU proběhne další ratifikační proces. A ten se očekává nejdříve za dva roky v souvislosti s přijetím Chorvatska nebo Islandu.

A dva roky jsou dobrá doba dát věci do pořádku.