Není to tak dávno, co jsme ve Sněmovně vedli debatu o výstražných tabulích před místy, kde má měřit rychlost městská policie. Tehdy se zde vedla bouřlivá debata o tom, jaký má toto měření vlastně smysl. Jde nám o to měřit rychlost někde, jak se říká, za bukem, na naprosto absurdních místech a předpokládat, že tam skoro každý pojede o něco rychleji, a tedy že je to dobrý zdroj peněz? Anebo nám jde o určitou míru prevence? Prevence toho, aby si lidé dávali větší pozor právě v různých nebezpečných úsecích, kde třeba častěji přecházejí děti, osoby tělesně postižené, senioři nebo jsou to exponované úseky ve městech, kde skutečně má cenu rychlost měřit buď kamerami, které patří městům, nebo přímo městskou policií. Zvítězil tehdy názor, že je důležitější prevence. Tedy že nejde o to, chytnout více či méně zákeřně řidiče a získat od něho pokutu, ale přece jdeo to, ochránit občany před rychlou jízdou. To byl cíl celého zákona. Bohužel jak Sněmovna tak Senát, ve svých návrzích zase škrtli všechny tyto cedule, které byly před pár lety vyrobeny a stály nemalé peníze. Myslím si, že tento zákon není tak dlouho v platnosti, abychom jej museli neustále novelizovat. Totiž ne vždy znamená novelizace posun k lepšímu.

Obrázková kámasútra
Někdy může vést dokonce k naprostým hloupostem, jako tomu bylo v případě nesmyslné výměny výbavy povinných lékárniček. Ačkoli byla tato změna schválena za poměrně malého zájmu Poslanecké sněmovny, jde opět o velikou lumpárnu. Osobně by mě zajímalo, který z ministrů dopravy toto inicioval, zda to byl pan Bendl či některý z jeho předchůdců. Totiž jediný, kdo z toho má radost, jsou výrobci lékárniček. Žádný jiný smysl to nemělo. Nikdo se neptal lékařů ani záchranářů, co tam má být. Geniální ministerští úředníci to doplnili takovými věcmi jako třeba ilustrovaný popisek s obrázky, takže místo toho, abyste oživovali, budete deset minut studovat titěrné obrázky, které trochu připomínají kámasútru. Kdo špatně vidí, tak si nasadí brýle, aby zjistil, že nikoliv, že je to prostě popis, jak zachraňovat. Mezitím ten člověk umře na zapadlý jazyk a potenciální zachránce tam nad ním bude studovat příručku. Nebo tam najdeme respirační masku, se kterou mají problémy i odborníci. Já jsem hovořil se záchranáři, kteří přede mnou demonstrovali pět způsobů, jak tu masku různě sestavit a ve čtyřech z nich vůbec nefungovala. Čili pokud se někdy dostanete k dopravní nehodě, neztrácejte čas tím, že budete studovat návody ministrů dopravy, případně komplikovaným sestavováním lega, které si říká záchranná resuscitační maska, protože oba případy povedou k jisté smrti toho postiženého a k naprosto fatálním následkům. Je-li zraněný v bezvědomí a nedýchá, začněte nepřímou srdeční masáž. To často stačí do zavolání záchranky k tomu, abyste dotyčnému život skutečně zachránili.

Tvrdá nula – populismus?
Co se týče povolené hladiny alkoholu, jsem jako lékař tak trochu ve schizofrenním postavení. Z odborného hlediska jednoznačně malá hladina alkoholu - někde kolem 0,2,-0,3 promile skutečně nesnižuje rychlost reakcí a nemá vliv na kvalitu řízení. Na druhou stranu je pravda, že se to někdy docela těžko sleduje a že někteří lidé budou mít problém, jestli ta 0,2 promile je jedna sklenička a zůstanou jen u ní. Dnes v České republice máme tvrdou nulu při řízení motorových vozidel, přesto stoupá počet nehod pod vlivem alkoholu, takže pravděpodobně ta tvrdá nula zase tak úplně nefunguje. Paradoxem je, že v zemích, kde není tvrdá nula, kde je jistá mírná tolerance alkoholu, zdaleka takový počet vážných nehod pod vlivem alkoholu není. Měli bychom se tím skutečně zabývat hlouběji a nepodléhat takovým jednoduchým populistickým řešením - alkohol za volant nikdy nepatří, bojujme za tvrdou nulu, protože to je jediné správné. Když nefunguje dlouhodobě jedna věc, tedy tvrdá nula, zkusme vyzkoušet trochu jiný systém a sledovat nějaký čas, co to udělá, jestli počet nehod trochu stoupne nebo naopak klesne.

Přílišná tolerance
A na závěr trochu na zlehčení takové osobní povzdechnutí související s tím alkoholem. Žijeme v naší zemi, kde netolerujeme ani stopu alkoholu v krvi. Říkáme, že se s alkoholem nesmí řídit motorová vozidla, ale tolerujeme řízení Ministerstva financí u lidí, kteří zjevně prokazují nesmírně vysokou hladinu alkoholu, a nikomu to nevadí, nikdo se tím nezabývá a všichni to bereme jako normu. Nezbývá mi, než nad tím trošku bezradně pokrčit rameny a říci, zda je to to nejlepší, co můžeme u nás tolerovat.

David Rath