Dnes má záchranná služba dojet k pacientovi do 15 minut od výzvy. Na většině území naší země je tento limit dodržován. Zhruba 90 % obyvatel tak má zajištěnu dostupnost záchranné služby do 15 minut. Je pochopitelné, že na některá odlehlá místa jako třeba na Sněžku záchranná služba do 15 minut prostě dorazit nemůže.

Šetřit, šetřit, šetřit - hlavně na těch druhých
Nicméně tato novela přichází s prodloužením limitu z 15 na 20 minut. Na otázku proč, se ale odpověď nedostává. Jediným logickým závěrem je, že někdo předpokládá, že za těch pět minut než stačí záchranná služba dojet na místo, zemře více pacientů, a tudíž zdravotní systém ušetří. Je to příspěvek k celkové politice vlády - šetřit, šetřit, šetřit, hlavně na těch druhých. Jiné logické vysvětlení tohoto prodloužení limitu dojezdu záchranné služby skutečně nevidím. Jistě bude mít radost pan ministr Kalousek, protože stoupne procento úmrtí. Ohledání nebožtíka tolik nestojí, takže státní pokladna nejspíš ušetří. Bylo snad toto cílem předkladatelů? Vypadá to, že skutečně ano.

Pravice přichází se znárodňováním
Druhá velmi zajímavá věc je znárodnění soukromé záchranné služby. Je snad možné, že by si toho pravicoví poslanci nevšimli? V návrhu zákona doslova stojí: „Poskytovatelem zdravotnické záchranné služby je příspěvková organizace zřízená krajem, která má oprávnění k poskytování zdravotnické záchranné služby.“ A dále: „Zdravotnická záchranná služba je na území kraje poskytována jedním provozovatelem zdravotnické záchranné služby.“ V České republice mnoho let funguje řada soukromých záchranných služeb, které mají smlouvy s pojišťovnami, kooperují s krajskými záchrannými službami a jsou součástí této sítě. Nutno říci, že zkušenosti s fungováním soukromých záchranných služeb jsou na rozdíl od soukromých nemocnic spíše pozitivní. Čili zatímco vláda a Ministerstvo zdravotnictví podporuje privatizaci nemocnic a vznik privátních nemocnic, se kterými jsou převážně špatné zkušenosti, chce zlikvidovat soukromé záchranné služby, které za dvacet let prokázaly, že mohou fungovat zhruba stejně dobře jako ty krajské či státní. Poprvé za dvacet let tato vláda přichází se skutečným znárodňovacím zákonem. Systém soukromých záchranných služeb provozují podnikatelé menší a střední velikosti a jsou s nimi po mnoho let dobré zkušenosti. Přesto přichází tato vláda úplně nelogicky s jejich znárodněním.

Opět žádné změny k lepšímu
Navíc tento zákon naprosto neřeší financování záchranných služeb. V podstatě zůstává ponechán stávající neutěšený stav, kdy musí drtivou většinu peněz na provoz záchranných služeb dávat kraje. Systém zdravotního pojištění má pokrýt všechny složky péče o pacienta. Logicky by tak měla být právě záchranná služba, která zachraňuje životy, pokryta právě z povinné zdravotní pojištění. Proč si platíme zdravotní pojištění? Přeci proto, aby o nás bylo postaráno v případě těch nejvážnějších a nejtěžších onemocnění. Stávající systém by byl pochopitelný, kdyby byly záchranné služby součástí nikoli zdravotnictví, nýbrž integrovaného záchranného systému stejně jako policie a hasiči, kteří jsou také placeni z veřejných rozpočtů. Nicméně záchranářům nepatří stejný statut, jaký mají hasiči a policisté. Na záchranáře je hleděno jako na zdravotnické pracovníky, čili nemají všechny výhody, které mají ostatní složky integrovaného záchranného systému. Předkládaný zákon nepřináší ve financování záchranné služby vůbec nic nového, nepřináší ani žádné zlepšení pracovních podmínek pro pracovníky záchranných služeb. Čili v podstatě shrnuto a podtrženo, je tento návrh úplně k ničemu.

David Rath