"Maďarský lide! Maďarská národní vláda, vědoma si své historické odpovědnosti před maďarským lidem a dějinami a vyjadřujíc nedělitelnou vůli maďarského národa, vyhlašuje neutralitu Maďarské lidové republiky," !  Tato legendární slova pronesl ministerský předseda Imre Nagye 4. listopadu 1956 v okamžiku, kdy v ulicích Budapešti umírali občané v zuřivých bojích se sovětskými okupanty.
    
Na podzim roku 1956 se po sedmiletých represích ze strany komunistické moci vzbouřila maďarská společnost. Protikomunistické povstání utopila v krvi sovětská armáda. Poslední boje s okupanty se na území hlavního města odehrály 11. listopadu.

Komunisté upevnili svoji moc v Maďarsku v červnu 1948 klasickým způsobem. Sloučili se se sociální demokracií a tím nad zemí získali neomezenou vládu. Komunistická strana okamžitě rozpoutala brutální teror proti všem vrstvám maďarské společnosti.

Jako klíčový represivní orgán byla vytvořena tajná služba známá pod smutně proslulou zkratkou AHV. Pod její dikci spadala vězeňská služba, pohraniční stráž i rozvědka a její činnost řídil první tajemník komunistické strany, stalinista Mátyás Rákosi. Šéfem AVH byl fanatický komunista a zločinec Péter Gábor.

Do věznic tajné služby byly odvlečeny tisíce lidí z řad rolníků, dělnictva, středních vrstev, inteligence, maďarské aristokracie, členové nekomunistických stran, duchovní, členové protinacistického odboje a to včetně komunistů, kteří ve svém rodu vykazovali "neproletářský" původ. Otevřeným represím bylo vystaveno deset procent maďarské společnosti. Zbytek obyvatelstva byl vystaven trvalé státní šikaně a zastrašování.
 
Teror, násilné zavádění družstevnictví, absurdní zásahy do ekonomiky a do průmyslové oblasti během krátké doby přivedly Maďarsko k úpadku. Od roku 1949 byly sníženy platy o dvacet procent. V obchodech chybělo běžné spotřební zboží, likvidace středního rolnického stavu zapříčinila nedostatek základních potravin. Na popravištích i v kriminálech skončily tisíce lidí.

V roce 1956 dostoupilo napětí ve společnosti vrcholu. Na 23. října připravili studenti vysokých škol demonstraci v Budapešti na podporu reforem v Polsku. V okamžiku kdy se k akci se připojilo dělnictvo i široká veřejnost, změnila se na ostré protikomunistické vystoupení. Večer došlo k prvnímu střetu ze státní ozbrojenou mocí u budovy státního rozhlasu. Studenti chtěli ve vysílání přečíst své požadavky, ale vedení rozhlasu odmítlo.

Místo studentů promluvil v rozhlase komunistický funkcionář Gerö a studentské požadavky označil za protisovětské a poškozující moc dělnické třídy. Demonstraci pak nazval akcí nepřátelských živlů. Projev fanatického komunisty byl poslední pomyslnou kapkou. Rozčilení lidé se pokusili proniknout do budovy rozhlasu a povolaná policie začala do demonstrantů střílet.

Na tyto okamžiky později vzpomínal jugoslávský prezident: „Gerö svým vystoupením urazil celý národ. V kritickém okamžiku, kdy bylo všechno ve varu a všichni byli nespokojení, nazval lid lůzou. Přitom demonstranti byli většinou komunisté a mládež,".

Šéf sovětského svazu Nikita Chruščov vydal rozkaz pro sovětská vojska dislokovaná na území Maďarska k ozbrojenému zásahu. O dva dny později zažila Budapešť mohutnou demonstraci, na které se sešlo více než půl miliónů lidí. Z budovy parlamentu do neozbrojených občanů zahájili příslušníci AVH střelbu a přidaly se k nim i osádky sovětských tanků. Zastřeleno bylo více než sto lidí, tři sta bylo zraněno.

Odpověď veřejnosti byla pádná. Během několika hodin se začaly formovat první ozbrojené oddíly tvořené z velké části dělnictvem. K povstalcům se začaly přidávat i jednotky maďarské armády a povstalci byli vyzbrojeni z armádních skladů. Stejně reagovala veřejnost i v dalších městech a události se změnily na celonárodní revoluci.


Veřejnost se začala mstít za dlouholetý teror a ponížení. Na ulicích, v bytech i služebnách byli zatýkání a veřejně lynčování příslušníci a vyšetřovatelé AHV, místní udavači, spolupracovníci tajné služby, včetně komunistických funkcionářů. Revoluční oddíly obsadily redakce tisku, budovu státního rozhlasu a obsazovaly sídla komunistické strany. V Budapešti byla dobyta a budova městského výboru komunistické strany, do které se ukryli příslušníci AVH a z okem stříleli do lidí.  Po obsazení budovy  bylo několik ávéháků na místo zastřeleno. Zároveň byly z kriminálů a vyšetřoven AVH osvobozeny stovky politických vězňů.

Za obrovského nadšení byl po osmiletém věznění osvobozen hlavní představitel maďarské katolické církve kardinál József Mindszenty, který se proslavil svými statečnými postoji proti německým i maďarským fašistům během druhé světové války.


Ministerský předseda Imre Nagy sestavil novou národní vládu, ,jejiž členy byli jmenováni i členové nekomunistických stran.

28. října prohlásil povstání za národně demokratické hnutí, které vzniklo jako reakce na zločiny minulého období.

29. října byla rozpuštěna tajná policie a v zemi byl obnoven pluralitní politický systém. V továrnách převzali moc dělnické rady.

Z účastníků povstání a z příslušníků maďarské armády i policie, byla vytvořena Maďarská národní garda.

Po sérii vyjednávání se třicátého října sovětské jednotky začali stahovat z Budapešti. Vedení SSSR se však začalo tajně připravovat na novou invazi, která měla za úkol povstání definitivně zlikvidovat .

Imre Nagy byl informován o rozkazech pro sovětská vojska a neprodleně proto požádal o zásah představitele OSN. Prvního listopadu vyhlásil neutralitu Maďarska. Zároveň oznámil vystoupení své země z Varšavského paktu.


Čtvrtého listopadu přepadlo Budapešť dva tisíce sovětských tanků, podporovaných pěchotou a letectvem.

Proti okupantům se postavilo celé město a v Budapešti i v jiných městech se odehrávaly zuřivé boje. V každé ulici byla série barikád, na pevnost se změnil každý dům.  V bytech a obchodech vznikaly improvizonané polní nemocnice.

Jako osmiletý chlapec se se svým otcem bojů zúčastnil i populární maďarský herec György Cserhalmi, u nás známý z filmu Želary, ve kterém po boku Ani Geislerové ztvárnil druhou hlavní roli. "Nikdo se Rusům nechtěl vzdát. Když na barikádě padli dospělí tak nastoupily děti. Naše barikáda stála v horní části ulice. Když nastalo krátká příměří uprostřed boje, vzali jsme nádoby s vazelínou a tou jsme mazali dlažební kostky. Tanky po takto upravené dlažbě nemohly vyjet nahoru. Barikádu jsme bránili několik dní, ale vojenské přesile jsme nemohli vzdorovat. Některým chlapcům se podařilo uprchnout. Ti, které Rusové zajali byli postaveni před soud a komunistickou justicí byli odsouzeni k smrti. Protože nebyli plnoletí internovali je do speciálních lágrů. Popraveni byli v okamžiku kdy se dožili osmnácti let," vzpomínal György Cserhalmi na revoluci v rozhovorech pro český tisk.

Sedmého listopadu přijel na sovětských tancích do hlavního města vlastizrádce János Kádár, který sestavil tzv. dělnickou vládu.

Zuřivé boje pokračovaly v Budapešti i v dalších městech až do jedenáctého listopadu. Nejdéle vzdorovaly sovětským vojskům oddíly dělníků v továrnách. Po několika dnech bojů, ve kterých se marně snažily dobýt opevněné tovární komplexy, zničily dělnické oddíly útoky leteckých bombardovacích svazů a dělostřelectva.
 
V bojích padlo více než tři tisíce Madarů, šestnáct tisíc bylo zraněno. Dvě stě tisíc lidí uprchlo do emigrace. 670 sovětských okupantů přišlo o život, 1500 utrpělo zranění.


Po rozdrcení povstání mnohonásobnou vojenskou přesilou začala na území Maďarska nová vlna komunistického teroru, který pod ochranou sovětských vojsk rozpoutala vláda Jánosë Kádára. 400 lidí bylo popraveno, 21 600 osob bylo uvězněno, internováno bylo dalších třináct tisíc osob. Stovky především mladých lidí byly deportovány do SSSR. Mnoho zajatců bylo Rusy bez rozsudku ihned popraveno.

Imre Nagy a jeho nejbližší spolupracovníci se uchýlili na jugoslávské velvystanectví. 22. listopadu byli z azylu podvodně vylákáni a ihned byli zatčeni. Následně byli odvezeni do Rumunska a internováni. Na jaře 1958 byl Imre Nagy i jeho spolupracovníci v přísně utajeném procesu odsouzeni k smrti a 16. června popraveni. Jejich ostatky byly pohřbeny na neznámém místě.

V Maďarsku bylo přísně zakázáno o událostech z roku 1956 hovořit. Po třiceti letech 23. října 1989 v den výročí povstání maďarský prezident Mátyás Szűrös slavnostně vyhlásil svobodnou Maďarskou republiku. Tím ukončil panství komunistického režimu.

Události z října a listopadu 1956 v Maďarsku mají v historii jeho moderních dějin výjimečné místo. Třináct dní trvající vzpoura proti totalitní moci se stala symbolem boje za důstojný život a svobodnou společnost. Účastníky protikomunistického povstání prohlásilo Maďarsko v roce 1989 za národní hrdiny. Revoluci dnes připomínají památníky, názvy ulic a náměstí i muzeum v hlavním městě.


Povstání 1956   (VIDEO)

Maďarská revoluce 1956  (VIDEO)


Pro Prvnizpravy.cz
(Jiří bob Asher, foto:arch.)