Média se předháněla v přinášení drastických snímků těžce zraněné Natálie a k postižené rómské rodině proudila ze všech koutů země záplava pomoci v podobě finančních darů, hraček i povzbudivých slov. Policii se po precizní práci podařilo dopadnout pachatele, státní zástupce podal trestní oznámení, svoji činnost zahájil soud.  Společnost si konečně naplno uvědomila, že na jeho území žije několik tisíc členů nacistických organizací, kteří jsou schopni všeho. Zkrátka zdálo se, že Česká republika se začala chovat jako západoevropská země. Ovšem stala se nečekaná věc. Rodina se po útoku záhy vzpamatovala, zrekonstruovala si rodinný domek, děti nepřestaly chodit do školy. Největšího hříchu se ale dopustila samotná Natálie. Považte tu drzost: ona přežila! V novém  bydlišti se začaly ozývat první závistivé hlasy. Nejdříve od opilců v okolních hospodách. O pár dní později i ze strany místní spořádané veřejnosti. Kyvadlo opět zamířilo do "správného" směru...

Na několik měsíců byl klid. Pak začal soud a veřejnost byla poprve seznámena s podrobnostmi zločinu. Bylo zajímavé prohlédnout si čtveřici mladých mužů, kteří se považují za nadřazenou rasu a jejich idolem je Adolf Hitler. Zřejmě nejpozoruhodnějším „objektem“ byl David Vaculík. V minulosti prodělal výcvik smutně proslulé sekce Combat 18, což je ozbrojené křídlo britské neonacistické organizace Blood & Honour, která má pobočky po celém světě a patří k nejnebezpečnějším vůbec. Vaculík se po celou dobu procesu choval tak, jak velí nacistická "disciplína".  Odmítl vypovídat a když před soudem byli přítomni rodiče Natálie, odmítl se státní účastnit. Zásady "boje"  totiž velí příslušníkům Combat 18 mlčet a nepřipustit konfrontaci s oběťmi. K soudu se dostavoval  v předpisovém oblečení neonacistů zn. Thor Steinar.  Právě Vaculík svolal v den útoku všechny aktéry,  opatřil vůz a trval na dohodnutém termínu.

A pak to začalo. Do průběhu procesu nejdřív hlasitě  zasáhl tajemník prezidenta Hájek. Tvrdil, že přímé přenosy ze soudní síně jsou nepřijatelné a údajně mají za úkol ovlivnit soudce. Hájek to dokonce přirovnal ke komunistickým procesům v padesátých letech minulého století. V tom okamžiku bylo jasné, že ještě před vynesením rozsudku začala kampaň na obhajobu pachatelů. Tu naplno odstartoval verdikt soudu. Skutečnost, že se nad výší rozsudků podivil samotný prezident Klaus, už nikoho nepřekvapila.

Začaly se plnit redakční blogy, vyšly první komentáře. Doslova v nenávistnou stoku se změnily některé chaty na facebooku. Lidové noviny zveřejnily právní rozbor Miroslava Šimarka, který už přímo útočí na důvěryhodnost soudce a jeho přísedících. V dalších médiích se rozletěla lavina absurdních "polemik", které údajně analyzují výsledek a průběh procesu. Mnohým autorům však nejde o nic jiného, než o usílí maximálně bagatelizovat zločin, kterého se čtveřice nacistů dopustila. Na poplach bijí i stejní lidé, kterým byl trnem v oku zákaz Dělnické strany i policejní zákroky proti neonacistickým akcím a koncertům. Tyto podivné existence, které obdivují fašismus, z neznámých důvodů považují za pravicový pokrm čokoládový krém, pokuřují značkové doutníky a chodí i v třicetistupňových vedrech navlečení v tmavých oblecích považují občané demokratických zemí za společenský odpad. Výsadní postavení mají pouze v rozvojových státech nebo v diktaturách.   

Nacisté se proti rozsudkům odvolali. Do dalšího soudu se objeví množství dalších "zásadních" rozborů, článků i tezí. Jejich hustota bude růst s blížícím se termínem procesu. Lze předpokládat, že po masáži z nejvyšších míst a po soustředěném nátlaku v tisku se rozsudek výrazně změní. Česká justice je dobře vycvičená a zaleze pokaždé, když vrchnost zadupe. Než se dočkat této hanebné trapnosti nejvyššího stupně, bylo by možná nejlepší proces zrušit a pachatele propustit. Svět by konečně Česko uviděl, takové jaké ve skutečnosti je. Těch přiblblých komedií, kdy se před světem tváří jako moderní civilizovaná země, už snad bylo dost.

Pro Prvnizpravy.cz
Jiří bob Asher