Rada České televize začíná zveřejňovat kandidátské projekty. Jsou si dost podobné. Jen některé jsou …. velmi, velmi barevné.  

V některých projektech se zjevují jména jako Marshall McLuhan. Srdečně gratulujeme. Oko jediného mediálního teoretika nezůstane suché.  Ještě bych doporučila výpisky McQuaila, případně znechucení Neila Postmanna nad náhradou psaného slova televizními obrazy. Pokud se do toho podaří zamotat i boj Dietera Prokopa a lidu proti cenzuře tisku mocnými, je úspěch zajištěn. Nikdo z těch  teoretiků ovšem nikdy neřídil televizi, že.  Ale jedno upozornění: recepty Miltona Friedmana, Rogera Douglase a Alana Greenspana jsou také v učebnicích, ale už dávno ne jako příklady „zlatého věku“.

Některé kandidátské projekty jsou minimalistické. Jak pravil kolega,  kandidát na ředitele, který chce  chce zrušit útvar propagace a úspěšnou knižní edici, dále propustit maskéry, kamerové techniky, osvětlovače a kostymérky, a také kulisáky, neboť tak ušetří peníze, nemá úplně jasnou představu o tom, co je to televize.

Jeden kandidát přiložil, kromě svých diplomů, i  certifikát o tom, že umí rozepínat podprsenky ústy, čímž si zajistil nehynoucí mediální slávu. Původně jsem si myslela, že těch patnáct podprsenek rozepnul za hodinu. Představa, že mi někdo žmoulá čtyři minuty háček od podprsenky mi připadá opravdu děsivá. Co bych s tím dělala? Četla si? Pak se ukázalo, že šlo o čas jedna minuta. Takže jeden háček za čtyři vteřiny? Fakt? To není možný… Musím ale přiznat, že při představě rozepínání háčků ústy  mne brní  zuby. Musí to být dost strašné.  Ale co by člověk neudělal, aby se stal šéfem Kavek, že jo.

Na stole Jiřího Janečka jsou ještě jeho otisky, ale již se zjevili první kritici, kteří na něm nenechají nit suchou. Nejvíce bolí kopance od těch, kterým jste pomohli vyrůst a zatímco kdysi mohli okopávat jen kotníky, dnes dosáhnou výš.  Jasně, Janeček po sobě nechal silnou, stabilizovanou televizi, která vplula do digitálního vysílání s napnutými plachtami a vizí na dalších patnáct let. Janeček v televizi slovenskou variantu nepřipustil. Chápu, to naštve každého, kdo spekuloval na pokles.  Většina z kritiků neuřídí ani vlastní manželku, když odjedou služebně do zahraničí.

Jedním z takových všeználkovských „kritiků“ je  i obchodník s Mladou frontou a bulvarizátor tisku, mediální teoretik Karel Hvížďala, který sice obvykle dobíhá mediální dění se zpožděním, ale z neznámého důvodu je do médií stále zván. Asi proto, že nemá nic jiného na práci a je jinak neškodný. Zdá se, že poslední dobou je jeho akční rádius zvětšil,  pokud mne paměť neklame, vyjádřil se už i o Kaddáfím, Norsku a Klausovi.  Ale je v dobré společnosti, o televizi již pohovořil i Tomio Okamura, který se vyjadřuje většinou ke zkrachovalým cestovním kancelářím. Prý ho ČT cenzuruje. V srpnu v ní byl jen pětkrát.

U některých mne vševědoucí výlevy nepřekvapují, u některých ano. Oooo, těch znalců.

Nicméně mám intenzivní pocit, že ti, kteří se stali generálněředitelskými kandidáty, vůbec netuší, do čeho jdou. Nejdříve by si měli podrobně přečíst zákon.

Ale televize i po odchodu Janečka má šéfa, byť dočasného. Nepochybuji o tom, že televizi uřídí a radní tak nebudou tlačeni k tomu, aby honem honem zvolili.

V posledním týdnu vyšlo opět několik fotografií mého oblíbeného mediálněteoretického objektu, jímž je, jak asi většina tuší, VVP.  Vladimir Vladimirovič ukázal  opět svou skvělou mužnou hruď, tentokrát, mám pocit, u nějakého lékaře (měl stetoskop, asi to byl lékař…), a pak se rozjel na harleyi. S Nočními vlky. Nevím, jestli hodlá ujet trasu Moskva – Vladivostok, ale na silné motorce mu to sluší. A skvěle se na ní fotí. Motorkáři byli vždycky fotogeničtí. Síla k síle. Sdělení je jasné. Silné Rusko dnes patří silným Rusům na silných strojích. Jiných strojích. Tanky už nejsou v módě. Ten nejmodernější, T-95, sice vyvinuli, ale raději už nevyrábějí.

Pokud si vzpomínám, jediným českým politikem, který jezdil na harleyi, byl Vlastimil Tlustý. Jinak nuda a šeď. Nechcete s tím, chlapci, něco udělat? Když chcete měnit svět… Hlavně se nepokoušejte, jako v Británii, vypínat internet.

Jeden postgraduant na Yale totiž ve svém eseji varuje, že jakmile lidem vypnete internet, twitter či facebook, vyjdou do ulic. A pak buď bůh milostiv všem. Dokládá to čísly z Arabského jara, kdy tento nešťastný nápad, jak zkrotit opozici,  měl jak Husní Mubarak, tak bin Alí.  Ukázalo se, že existence sociálních sítí zabraňuje eskalaci revoluce a snižuje sociálně psychologické napětí. Čili působí ve skutečnosti na tlumení a odvádění traumatizující situace do virtuálního prostoru -  jako kolektivní psychoterapie, nikoliv jako spouštěč revolucí. Lidé se vypovídají a když sedí doma u počítačů, na ulicích je klid.

K Wikileaks se váže kontroverze, kterou česká mainstreamová média nenápadně ignorovala. Vzrůstá podezření, že aktivita je široce založenou dezinformační kampaní USA. Bývalý mluvčí WikiLeaks Daniel Domscheit-Berg, který se  pohádal se se zakladatelem WikiLeaks Julianem Assangem, nedávno připustil, že zničil 3500 nezveřejněných dokumentů. Domscheit-Berg novinám řekl, že dokumenty  zničil, aby „chránil zdroje organizace“. Zdroje vlády? Zdroje Wikileaks neuchránil… Charakter nyní zveřejněných kabelogramů (i těch z pražské ambasády) svědčí  o daleko intenzivnější předběžné filtraci dokumentů. Připomíná to filtr rozeznávající klíčová slova či témata, ne nepodobný těm, které na cenzuru internetu používá Čína. Filtroval ten, kdo stahoval z amerického serveru nebo ten, kdo nyní dokumenty  zveřejňuje.

Naposled prý Wikileaks unikla necenzurovaná, nezaheslovaná verze jejího 570 MB velkého archivu. Špióni i zvědavci všech zemí hledají soubor na Síti. A Echelon tak dostává mnoho dat o nejprofesionálnějších hledačích – potenciálních nepřátelích. V řeči rybářů se tomu říká třpytka.

Ale i filtry, realizující cenzuru čínského webu, lze obejít, i když hlavní čínský on-line obchod   Taobao.com (součást obřího koncernu Alibaba Group) zakázal prodej softwaru, používaného k obejití  Pekingského cenzurního firewallu. Čína se takto hloupě pokusila zintenzívnit úsilí k zablokování vývoje, vedoucího k provokaci protestního hnutí ve stylu „Arabského jara“.  Jedna velká ryba se tak chytila. V době síťových médií ale nejde nic  tajit a nic filtrovat.  

Zdá se, že časem vůbec nic…. Ani to, po čem nikomu nic není.

Pro Prvnizpravy.cz
Irena Ryšánková