Nerad a přeci musí – lidé se kupí na konečné stanici do hloučků, ten přední je nejmenší a stále ohrožen, co když neotevře? – nakonec otevře, ale naposled, pomalu a dá všem najevo, že je to vlastně jeho dobrá vůle – rozhoduje přeci on.

Pocítit ten sladký mocenský vliv – můžu, ale také nemusím! Podivná vlastnost – moc. Možnost ovládat svým rozhodnutím ty, kteří ve frontě čekají na dveře – jednou na otevření dveří, jednou na přístup k okénku jakéhosi úředníka, který má jedinou moc – otevřít pár sekund po ohlášeném čase. Jeho moc, jeho nadřazenost se projeví v momentě zaskřípění klíče – no, no však se dočkáte.

Ješita u dveří nebo ješita na titulní straně – není-li denně na titulu pak je zle, musí tam být!, musí se objevit!, má přeci moc! Musí se projevit a je jedno jestli bulldog nebo intelektuál, ten nebo onen – všichni ješitní se stále zabývají blbostmi a zalykají se vlastním ego – být viděn, být slyšen a být všude, všemu rozumět a vše chápat, vše vysvětlit a vše lidu přiblížit.

Šílení ješitové dělají šílené věci, šílení mocipáni kteří se cítí jako ředitelé zeměkoule nám otevírají dveře jen velmi neradi a raději vůbec ne – mají totiž tu moc. V maličké zemičce by rádi budili dojem, že jsou mocní a nepostradatelní. Je-li však někdo přijímán za hranicemi tohoto slzavého údolí lépe jsou schopni takové zášti a zloby a tak mají-li možnost, nechají zavřené dveře a riskují pověst celého státu – když ne my tak ani on ne! Ať se Evropa diví, nám je to jedno, my chceme a budeme opět ve všech novinách – lidi se dozví jaký kdo je kofr! Když řeknu sesadit, tak sesadit a ne že ne!!
Ješita na druhou – sešli se ti co se dlouho hledali, měli jsme jednoho ješitného bulldoga a jednoho elegantního, vzdělaného, ale nesmírně ješitného dveřníka – teď spojenými síly dospěli již k cíli – dokázali, že jsou těmi kdo ovládá dveře!

Sláva! a ještě jednou sláva! – jejich vlastní  sebestřednost  a pocit důležitosti ničí a boří – nic nestaví, nic s  výjimkou denní citace v novinách, o tom co si myslí, o vlastní nepostradatelnosti a zoufalých chybách těch druhých. Jejich soustředění na výzkum zkorumpovaného tzv. „veřejného mínění“ je až paranoidní – ale už bohužel zase velí a otvírají nebo spíš zavírají dveře.

Bohužel a velké neštěstí jakmile řidič soustředěn na vlastní já a přední dveře přestane dávat pozor na celý autobus, na světla, na auta kolem něho a nebo dokonce přehlédne velkou a novou tramvaj – nebo dokonce celou Evropu!? My všichni budeme s těmito řidiči zle  bourat – dřív nebo později, ale nezadržitelně. S touto kombinací podporovanou levým křídlem jsou oba ješitové u předních dveří spolu a neštěstí je hotovo.