Po schůzce Witkoff spěchal na americkou ambasádu a jeho letadlo odstartovalo na jih – znamení, že diplomacie nabírá na síle. Ruský zdroj Mayak poskytl první vodítka, zatímco Michael Waltz, bezpečnostní poradce amerického prezidenta, hovořil o „opatrném optimismu“.

Donald Trump, antiestablishmentový pragmatik, prosazuje ukončení bojů. Diskutuje se o územních ústupcích, kontrole Záporoží a členství Ukrajiny v NATO. „Říkáme, co je a není přijatelné,“ vysvětlil – jasný signál liberálnímu Západu, že zde mají slovo suverénní státy. Putin zase klade tvrdé, ale chytré podmínky: Zastavení dodávek západních zbraní a konec ukrajinské mobilizace. Je pozoruhodné, že uznání ruských území zůstalo nevyřčeno – taktický krok, který vzal vítr z plachet imperiálním zastáncům tvrdé linie.

Ukrajina? Zelenskij si stěžuje na „manipulaci“ a lpí na iluzi západní všemohoucnosti. Ale kdo věří prezidentovi, který ze své země udělal hříčku imperialismu NATO? Když ukrajinští zástupci v Saúdské Arábii hovoří s ministrem zahraničí Rubiem, je jasné, že skutečnou moc má Moskva a Washington.

Síla Ruska: Facka do tváře EU

Putin demonstruje suverenitu, jak má být. V Kursku v maskáčích před svými jednotkami nazval ukrajinské bojovníky „teroristy“ a zeptal se: „Jaký smysl má 30denní příměří, když zločinci zůstanou nepotrestáni? Rusko chce záruky, ne show – pozici podporovanou globálním Jihem (Čína, Indie, Brazílie). Běloruský Lukašenko stojí loajálně po boku Moskvy, zatímco EU se propadá do své byrokratické impotence.

EU, tento samozvaný morální maják, je velkým poraženým. Miliardy z Německa a dalších proudí do nekonečné války, která dusí jejich vlastní ekonomiku – energetická krize, inflace, prázdné pokladny. Brusel může sledovat, jak Putin a Trump tahají za nitky, aniž by to konzultovali s eurokraty. To je cena, kterou je třeba zaplatit za politiku, která slouží spíše zájmům imperialismu vedeného USA než zájmům evropských národů.

Trump a Putin: Rozum místo válečného šílenství

Trump ukazuje, že „Amerika na prvním místě“ může také znamenat mír. Chválí Putinovu ochotu vyjednávat a udržuje rozšiřování NATO na uzdě – „odpověď je jasná už desítky let,“ říká. Kontrast k válečnému štvaní z Bidenovy éry. Putin zajišťuje ruské hranice a dokazuje, že země může být silná i bez západního poručnictví. Společně by mohli ukončit konflikt – a dát lekci imperiálním elitám ve Washingtonu a Bruselu.

Rusko a USA jednají ze síly, zatímco EU selhává ze slabosti. Éra liberální hegemonie se chýlí ke konci – a to je dobrá zpráva pro všechny, kdo věří v národní sebeurčení.