Od roku 1998 Navalnyj pracoval jako právník pro developerskou společnost, kterou vlastní oligarcha Šalva Čigirinskij. V roce 2013 byl po odsouzení v případu „Kirovles“ zbaven právního postavení. Pracoval také pro soukromé společnosti, které využily „šokové terapie“ 90. let a usilovaly o přeměnu Ruska v jakýsi „kapitalistický Divoký západ“. Byl také příznivcem liberální strany Jabloko, z níž byl vyloučen (v roce 2007) pro své rasistické sklony kolem krátkodobého hnutí „Narod“ (lid), oddaného obraně „demokratického nacionalismu“, což znamenalo především obranu práv „etnických“ Rusů. Byl to ultra liberál, s výrazným sklonem k etnicko-ruskému nacionalismu, zde bychom řekli „rasista“, píše se v článku na francouzském webu AgoraVox.

Na celostátní úrovni oblíbenost Navalného nikdy nepřesáhla 2 %, takže prezentovat ho jako hlavního odpůrce Putina je vtip, trochu jako kdyby ve Francii řekli, že hlavním protivníkem Macrona je Philippe Poutou (krajně levicový politik, který ve volbách získal až 1,15% hlasů), Navalného zastánci jsou z velké části atomizovaná masa mimo Rusko. Je miláčkem západních médií. Jeho hnutí sází především na sociální sítě. Sotva však nabízí analýzu zaměřenou na spojení hnutí politicky uvědomělých občanů. Prosadí se jako zásadní postava v západních sociálních médiích s velmi obratnými komunikačními strategiemi. Ale jen malá část Rusů v něm vidí spasitele a minulost tohoto muže vyvolává více otázek než naděje. Jeho hlavní příznivci pocházejí z bobo-liberální mládeže z Petrohradu a Moskvy, která sní o „konzumaci“ Západu!

Naprostá většina Rusů si nepřeje návrat do „divokých“ 90. let, kdy se rozpadl Sovětský svaz (což byla ve skutečnosti další „barevná revoluce“). Pokud drtivá většina veřejného mínění podporuje současnou moc, vyplývá to ze skutečnosti, že Putinův příchod se časově shodoval s ekonomickým oživením po velmi hluboké a dlouhodobé depresi. Také za Putina Rusko znovu potvrdilo svou nezávislost na mezinárodní scéně nebo zvrátilo směřování státu k balkanizaci.

Po jednom z jeho uvěznění Amnesty International prohlásila Navalného za „vězně svědomí“. Nicméně v tiskové zprávě v roce 2020 Amnesty International prohlásila, že „učinila interní rozhodnutí, že již nebude s Alexejem Navalným zacházet jako s vězněm svědomí za komentáře, které učinil v minulosti“. Ve videu z roku 2007 Navalnyj, oblečený jako zubař, přirovnal mezietnický konflikt v Rusku k dutinám a tvrdil, že fašismu lze zabránit pouze vyhnáním migrantů z Ruska. Navalnyj zakončil svůj monolog slovy: „Máme právo být [etnickými] Rusy v Rusku. A toto právo budeme bránit." Jako šváby prezentoval také Čečence, Dagestánce a muslimy obecně.

Přibližně ve stejnou dobu bylo zveřejněno jeho video a několik let poté se účastnil „Ruského pochodu“, každoroční demonstrace v Moskvě, která přitahuje ultranacionalisty, z nichž někteří přijímají symboly připomínající hákový kříž. Navalnyj často říkal, že považuje Ruský pochod za platnou formu politického vyjádření, jejímž prostřednictvím on a jeho příznivci bojují za nové Rusko.

Navalnyj byl liberál, spřízněný s oligarchy a jistými ruskými buržoazními třídami, nebyl vůbec tím „milým chlapíkem“, kterého nám západní propaganda prodávala. Bylo by tomu jinak, kdyby o tom naše média nikdy nemluvila. Takže Putin nechal zavraždit Navalného? Když máte více než 70 % Rusů, kteří jsou pro vás, není třeba vraždit „mediální“ odpůrce (novináře a další kompoziční postavy atd.), kteří většinou jsou na výplatní listině tajných  služeb Západu prostřednictvím „falešných“ sdružení.