Ti vševědoucí dávají všechno do balíčků – od zeleno údělových nukleárních elektráren, zapáchajících osobních automobilů, kamionů se značkou TIR, záhadně pročištěných vojenských transportérů a tanků, až po létající stroje zanechávajících za sebou uhlíkovou stopu, o které zdá se ani Greta Thunberg ještě nic netuší.
Verbální konflikt se odehrává už skoro každý týden, je organizován autoritami EU, o kterých přestáváme vědět, kde jsou a proč se vlastně scházejí. Ale „balí“ se všechno, usilovně a bez jakékoliv představy jaká bude budoucnost toho všeho zabaleného. A hlavně, kdy nám nějaký kasírtaška podvodník, kterého vymodeloval Zdeněk Svěrák, vystaví závěrečný účet.
Zatím to vypadá tak, že reprezentanti Pětikoalice předepisují kdekomu, co má zaplatit. Je jim jedno, jedná-li se o ČEZ nebo penzistu, který si dovoluje žít v domku nebo v bytě, jehož je zatím ještě vlastníkem. Problémem spíše je, že daňové předpisy, výše finančních odvodů do státní kasy, se sepisují snadno. Ministr financí a jeho ansámbl totiž předpokládá, že disciplinovaní občané, velko-podnikatelé a ještě větší bankovní domy na tuto hru přistoupí a budou v řádných termínech odvádět své peníze na účty v držení státu.
Nechceme tvrdit, že to je jen jeden z dalších naivních předpokladů, predikcí, jak dnes naši vševědoucí státníci říkají svým věštbám, kterým rozumí každý daňový poradce, obvykle najímaný proto, aby pomohl daňový odvod snížit nebo dokonce něco z něho opomenout. Vznešenější autority tomu říkají „optimalizace“, což je termín známý v Evropě od pozdního středověku. Byl pochopitelně ještě starší, ale od začátku 16. stol., kdy idealista Erasmus Rotteradamský vysvětloval „jak vychovávat křesťanského vladaře“ (1519), to víme docela přesně. Už tehdy upozorňoval nejvyšší autority zemí nebo pozdějších států, že se mají věnovat nikoliv tomu, zda budou daně a poplatky vysoké nebo nízké, ale že se má přemýšlet o tom, jaké daně jsou „optimální“. Dokonce se domníval, že optimální výše daní je nejvýznamnějším správním úkonem „křesťanského vladaře“. A zároveň varoval před znevažováním dohody s plátci a jejich ochotou nebo neochotou se na daňovém pořádku podílet.
Vášnivé diskuse výběrčích a plátců daní v České republice dělají dojem, že jsme se za ta dlouhá „evropská léta“ ničemu nenaučili. Když vzpomeneme, jaké demonstrace pořádali hostinští a hoteliéři v Praze kvůli evidenci tržeb EET, a že zrušení této evidence bylo dokonce součástí volebního programu ODS, které této politické straně pomohlo vyhrát parlamentní volby a vybrat za premiéra svého předsedu, je nám jasné, že ti nesouhlasící se způsoby naplňování státního rozpočtu, a odpůrci jakkoli zanedbatelného zdanění, budou hledat všechny možné cesty, jak, třeba i podle Jana Nerudy, přivést stát na mizinu.
Kdo ze starších ještě pamatuje zprávu pověstného Radia Jerevan, že Ivan Ivanovič vyhrál ve státní loterii 100 milionů rublů, by neměl zapomenout na neméně slavnou odpověď, že je to informace celkem správná - ale nebyl to Ivan Ivanovič, ale Boris Borisovič. Nebylo to sto milionů, ale jen pět rublů, a ne ve státní loterii, ale v kartách. A Boris Borisovič je nevyhrál, ale prohrál.
Snad by nás tato historka mohla varovat, že i s těmi miliardami naší současné vlády to nemusí být tak, že je vybereme. Ale možná, že o ně také přijdeme, končí komentář Zdeněk Zbořil.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
43-8974200277/0100
Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
