Samotnému odvolání předcházelo nejen podivné hlasování o nezařazení – zařazení tohoto bodu na pořad jednání Poslanecké sněmovny, ale i  šarvátka u řečnického pultíku, jejíhož zhlédnutí byli  voliči „ušetřeni“, připomíná v komentáři pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Lanz.

Proč tolik povyku kvůli jedné, jediné osobě, když stejně nejsou všechna místa „českotelevizních“ radních obsazena a poslanci se již delší dobu nemohou dohodnout na osobnostech, kterými by radu doplnili do zákonem stanoveného počtu? Proč tolik povyku kvůli jedné, byť mladé, nadané a také ambiciózní ekonomce? Vždyť nikdo není nenahraditelný.

Zvolení Hany Lipovské do Rady ČT byl takový malý zázrak. Netajila se kritickými názory na „veřejnoprávní“ televizi, byla nominována Českou biskupskou konferencí, které tehdy předsedal kardinál Dominik Duka, který její kandidaturu obhajoval tím, že kritické hlasy mohou televizi prospět, působila v Institutu Václava Klause. Tedy „handicapů“ víc než dost.

Působení Hany Lipovské v televizní radě bylo trnem v oku mnoha lidem. Některým zaměstnancům a manažérům televize, řadě politiků a všem těm, kteří si nárokují patent na šíření jediné „správné pravdy“. Vadila i těm, jejichž čísla bankovních účtů jsou přilepena na více než sedmimiliardovém „veřejnoprávním“ měšci.

Hana Lipovská musela tušit, že její kritici využijí každé příležitosti, jak jí z rady „vyštípat“. Přesto „neodolala svodům politické angažovanosti“ a rozhodla se kandidovat za uskupení jednoho nezařazeného poslance. Byl to risk a ten se její funkci stal osudným.
 
V žádném případě však působení Hany Lipovské v Radě ČT nebylo marné. Svou snahu sice už nestačila úspěšně završit, ale šla správným směrem a je naděje, že se její práce zhodnotí v budoucnosti.

Protože „veřejnoprávněsoukromý“ moloch, který si dle zákona říká Česká televize, potřebuje jako prase drbání vyvětrat.