Kniha, která vyšla v v nakladatelství AOS publishing je surovým pohledem na Velkou válku let 1914 – 1918 a zrod Československa. Proč autor zvolil tak netradiční pojetí knihy?
Tragédie první světové neboli Velké války byla zároveň karnevalem, slavností bláznů. Velká válka je důkazem, že neexistovaly žádné elity. Vládli prostě zpocení lidé stejně bezradní jako pijáci nad ránem v baru. Tento pocit zažívali lidé již tehdy. Např. o 28. říjnu 1918 napsal český básník J. S. Machar: „…A kradlo se, kradlo se znamenitě. Kradl kde kdo, neboť to byl karneval, kde je vše dovoleno…“
Podobně symbolický byl karneval v ruském pojetí „Maškaráda“ od ruského dramatika Lermontova, uváděný v petrohradském Alexandrinském divadle v premiéře 27. února 1917, doslova v předvečer tzv. buržoazní ruské revoluce. Hru režíroval B. E. Mejerchold, jako hru o maškarádě politiky, představ, hlupáctví a póz. Čili o základu toho, z čeho vykvetou vždy všechny války.
Co o tom podle vás říkají oficiální dějiny?
Oficiální dějiny jsou vždy psány stejně jako nekrolog, s vážností až za hrob. Povoleno je urážení dějinných aktérů jenom podle momentální politické situace. Já chci ukázat, že život lidského společenství se skládá z mnoha různě se křížících pravidel, vlastně pravidel hry. Proto lidé porušují kdykoliv jakákoliv pravidla, protože pravidla nevylučují svobodné jednání. Narukovat do války je přijetí pravidla hry silných mocipánů. Stejnou možností je zběhnout, hodit zájmy mocipánů za hlavu a utéci. Se hrou na vojáky je spojeno nebezpečí smrti. Se hrou na zběha je též spojeno nebezpečí smrti. Není to bláznivé?
Čili vše je postaveno na hlavu?
Spíše vše je krutě relativní. Proto i přijetí přísahy, mezinárodních smluv a slibů, vše je porušitelné – není to zcela nevyhnutelné, je to hra podle určitých pravidel. Nic více. Nakonec záleží jenom na tom kolik máte síly a moci, abyste si vaše pojetí hry prosadil. V 30. letech 20. století na to poukázal holandský vědec Johan Huizinga a neméně slavný a respektovaný ruský literární vědec M. M. Bachtin.
Není to spíše anarchistický pohled?
Je to racionální pohled. Huzinga napsal: „Systém mezinárodního práva se udržuje uznáváním principů a zásad, které v praxi působí jako pravidla hry… integrita tohoto systému spočívá pouze na vůli ke společné hře…“ Prostě, není třeba brát to co je vážné jako vážné, ale jenom jako prospěšné nebo mizerné. Samozřejmě, hrou není operace srdce či lakování dveří. To jsou vážné věci. Ale válku můžeme považovat za karneval zla, za karneval šílenství. /div>
Ale čeští Němci to mysleli vážně. Váš pohled je až ze stoletého nadhledu?¨
Co vás nejvíce zaujalo?
Náhlý výbuch samostatnosti?
Proč vás zaujalo rabování?
Nebyl čas vzniku Československa i časem dialogů?
Je označení války jako karnevalu skutečně nejvýstižnější?
Na to odpověděl již Bachtin. Podobně jako válka, „karneval nezná dělení na účinkující a diváky… karnevalu se nepřihlíží, karneval se prožívá,“ připomíná Bachtin. Ve válce neplatí normální pravidla, ale šílená karnevalová pravidla válečného stavu: Kdo není s námi je svině, čili popravit. Proto jsem nazval čas 1. světové války a zrodu československého státu karnevalem války a míru. Konec války byl i časem boje. Němečtí nacionalisté chtěli založit v Čechách a na Moravě vlastní samostatné německé provincie. Mysleli to vážně, kvůli tomu zemřely již po skončení války desítky lidí, ale když dnes známe všechny souvislosti, byla to ptákovina. Prostě karneval. O tom je moje kniha.
Ale čeští Němci to mysleli vážně. Váš pohled je až ze stoletého nadhledu?¨
Ani ne. Z dnešního zpětného pohledu snaha o udržení provincie připomíná spíše směšný karneval. Ale již v poválečné době na to zajímavě odpověděl německý historik A. Schmidmayer: „Popsat tehdejší chování sudetských Němců by byla práce spíše pro psychologa než pro historika. Rozdrcení, vyhladovělí, bez vůdce, nebyli jsme schopni psát dějiny svého lidu. Šli jsme jakoby ve snu kolem, přítomnost nás lekala…“
Co vás nejvíce zaujalo?
Náhlý výbuch samostatnosti v Čechách a také rabování.
Náhlý výbuch samostatnosti?
Podle jednoho článku v novinách si mysleli Pražané, že Čechy jsou samostatné již 28. října ráno. Kdo mohl zatelefonoval nebo poslal telegram. Proto se někde slavila samostatnost již dopoledne. Čeští politici ale vyhlásili slavnostně samostatnost státu až večer.
Proč vás zaujalo rabování?
Někteří divní lidé vzdychají nad tím, že jsme rozbili Rakousko – Uhersko. Mohlo být základem středoevropské federace. Ale nikdo to nechtěl. Ani češí a rakouští Němci, protože chtěli přičlenit kus českého území k Německu. Nastal rozklad mocnářství a lidé měli strašný hlad! Proto rabování bylo zoufalým východiskem. Rabovaly většinou ženy a děti. Měly hlad.
Nebyl čas vzniku Československa i časem dialogů?
Ano. V mnoha obcích a městech se dohodli Češi a Němci, že každý si založí svůj řetízkový kolotoč: Jedni měli český národní výbor a Němci třeba místní radu či výbor. Provozovatelé těchto národních kolotočů byli konkurenti, ale shodli se, že je strašlivá nouze a hlad obyvatel v obci. Spolupracovali. Museli. Základem civilizace není nic jiného než jídlo.
Rozhovor pro Prvnizpravy.cz vedla Lenka Stránská.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
