Nebudu si utahovat z věku paní novoposlankyně, pouze zmíním její věk z toho důvodu, že za té totality, jak předchozí režim též nazvala, měla již dostatek času se proti té rakovině lidstva vymezit.

Podle wikipedie absolvovala v roce 1977 Filmovou a televizní fakultu Akademie múzických umění – katedru dokumentární tvorby. Poté krátce působila jako redaktorka dokumentaristické redakce Československé televize (1979-1980) a pak jako režisérka Krátkého filmu Praha až do roku 1993. Ve svých filmech před rokem 1989 se zabývala sociálními tématy a mezilidskými vztahy, později významnými osobnostmi a fenomény společenského a uměleckého života, feminismem a nedávnou historií naší země.

Podívejme se na její filmografii z doby, kdy totalitně vládla rakovina lidstva:

• Rok 1979: Konkurs na rok 2000 (Zvláštní cena poroty, Ekofilm 1980; Cena studentské poroty, Academiafilm 1980; Čestné uznání, FFM Trutnov 1981)

• Rok 1980: Doma

• Rok 1981: Jednotřídka; S tebou táto (Cena ministra kultury NDR, Lipsko 1982; Čestné uznání FČSF, Piešťany 1982; Hlavní cena za dokument, Academiafilm 1982; Cena ministerstva školství, Academiafilm 82; Cena studentské poroty, Academiafilm 1982)

• Rok 1982: Ty to překonáš (Cena studentské poroty, Academiafilm 1983; Hlavní cena Zlaté slunce, FFM Trutnov 1984); Zkoušky dospělosti

• Rok 1983: Kluci a holky z ČKD; Státní soubor písní a tanců; Dříve narozeným šťastnou cestu (Cena v novinářské soutěži primátora Vacka 1984)

• Rok 1986: Talentované děti; Otec a dcera

• Rok 1987: Zkus to dokázat (Čestné uznání, Parma 1988; Cena ministerstva zdravotnictví, 1988; Cena městské správy kin, Academiafilm 1988; Cena literárního fondu, Praha 1989); Za svou pravdou stát

• Rok 1988: Baví mě vyhrávat (Cena CONI, Budapešť 1989; Cena CONI za nejlepší dokument, Torino 1990); Člověk žena

• Rok 1989: Máte rádi Smetanu? (Čestné uznání FČSF, Bratislava 1990; Cena Ministerstva školství, Academiafilm 1990; Cena literárního fondu, Praha 1990); Dokument o zvláštních bytostech

Paní režisérka tuto část svého boje proti rakovině lidstva za totality blahosklonně nezmiňuje. Já si paradoxně myslím, že ty dokumenty vůbec nemusí být špatné. Některé z těch „totalitních“ byly dokonce oceněny v době takříkaje post-totalitní.

Tím spíš si myslím, že by měla nová paní poslankyně skutečně velmi, velmi vážit slova, a doporučil bych jí velmi naléhavě, aby se vyvarovala silných vyjádření, nota bene týkajících se minulého režimu, už kvůli její vlastní tvorbě v něm.

Použiji proto název jednoho jejího „rakovinotvorného“ dokumentu z dob „totality“. Měla by „Za svou pravdou stát“, a ne být podobná korku, který – ať se přes něj převalí jakékoliv splašky či výkaly – všechno přestojí a za jakéhokoliv režimu znovu pluje klidně na hladině ...