27. října 2022 - 06:20
Zaujalo mě následující: „27. října 1918 litoměřické sborové velitelství začalo pálit důležitá akta, aby se nedostala do nepovolaných rukou. Naopak čeští důstojníci se sešli na sborovém velitelství v několika kancelářích a začali se radit, co se může dít dál a jak na to reagovat.“ Byla to zcela nepatrná všední hláška, ale ukazovala přesně to, o co jde v politice.
Co se děje dnes, vrhá dlouhé stíny do budoucnosti. Natož do časové vzdálenosti jenom pár dnů.
Proto se v říjnu 1918 všichni připravovali na „to“, co další den přišlo. „To“ vyhlásili již dopoledne Pražané, aniž to bylo ještě oficiálně rozhodnuto a vyhlášeno politiky. Je doloženo, že 28. října již nejpozději v 9 hodin ráno lidé oslavovali vyhlášení republiky, ustavené až navečer.
Všude plno stínů budoucnosti
Prostě „to“ propuklo v kolektivním vědomí, a až později večer „to“ bylo oficiálně vyhlášeno.
Čas změny cítili před oficiálním vyhlášením Československa i němečtí důstojníci v Litoměřicích. Proto 27. října pálili dokumenty. Cítili neudržitelnost situace.
K tomu bych dodal: Jako všude na severu, i na Mostecku oslavovali vznik Československa jenom Češi, většinou horníci. Ti jediní se na severu Čech zúčastnili 14. října 1918 masové jednodenní stávky a očekávali vyhlášení nezávislosti. Sice na řadě míst došlo k proklamaci Československé republiky, ale byl to jenom závan nenaplněné touhy.
Proto uvěřili vyhlášení samostatnosti až 29. října, když se o tom dozvěděli v novinách a přijeli k nim lidé, kteří se zúčastnili oslav samostatnosti mimo mostecký okres.
Vůně rozkladu a převratu byla ve vzduchu již měsíce předtím i v myslích prostých Čechů, kteří nevěděli prakticky nic o tom, co Masaryk s Benešem, se Štefánkem a dalšími, konají ve prospěch naší samostatnosti v západní Evropě a v USA.
„Převrat“ byl ve vzduchu již delší dobu, jak dokládá výjimečná událost v českých dějinách v Dobrušce. Tam došlo k vyhlášení rozpadu Rakouska-Uherska a ukončení světové války už 5. října 1918. Na základě mylné informace tam propukly předčasné oslavy vzniku Československa a vyhlášení samostatnosti.
Nemáme naději, nejhouževnatější jsou největší primitivové
V knize „Karneval vítězství“ uvádím:
„…Pravnučka Františka Ferdinanda dEste princezna Anita von Hohenberg v rozhovoru (NEW express, 8.12.2017) promluvila 103 let po atentátu. Uvedla mj.: „Přemýšleli jsme nad tím, co by se stalo, kdyby to o František Ferdinand přežil. Okamžitě by zřejmě odvolal generála Potiorka, bosenského místodržícího, z jeho funkce.
Poté by došlo ke konfliktu s Conradem - von Hötzendorfem. Tento náčelník generálního štábu říkal, že mezi rakouskými Němci a slovanskými národy musí dojít ke konfliktu a znovu a znovu navrhoval preventivní válku proti Srbsku. František Ferdinand by ji ale nevyhlásil. Byl totiž hlavou armády a měl jasno v tom, jakým vojenským arzenálem disponuje Rusko a Srbsko, které bylo spojencem Ruska. Věděl, že v téhle oblasti říše bylo už před tím dost krveprolití. Snažil by se problémy vyřešit politicky...“
František Ferdinand zemřel, blbci zůstali. Mám pocit, že od té doby se vůbec nic nezměnilo. Nemáme naději, nejhouževnatější jsou největší primitivové.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)