Cituji z něho:

„Projekt Milion chvilek pro demokracii vznikl kdysi jako protestní hnutí, ale jeho pravý smysl byl jiný. Dával naději lidem, kteří neváhali dojet i stovky kilometrů do Prahy nebo jen přijít na náměstí ve vlastním městě či vesnici. Naději, že v tom nejsou sami. V čase, kdy to vypadalo, že tu budou Babiš se Zemanem vládnout navždy, nebo aspoň nesnesitelně dlouho.“

Nedalo mi to a nedává mi to, tedy klid. Protože je třeba říci, co se tady drží všemi mediálními silami pod pokličkou, na které sedí všechny ostřílené, osvědčené, prověřené, prodejné nebo taky zcela hloupé hlásné trouby ambiciózních politických stran a každého establishmentu, který se tady v Česku zformuje k vládnutí s negativním dopadem na lid této země. Ano, je přece také pod pokličkou, co se děje s cenami potravin, s cenami pohonných hmot, co se děje s naším sklonem k rasismu, jak posiluje a bobtná naše nesolidarita, jak nakonec nemáme jasno v těchto pojmech, v jejich hierarchii a historických kořenech. 

Proto musím zvolat, že nebudu držet pod pokličkou tvrzení, že Zeman s Babišem mají zajisté své stinné stránky, ale že Petr a Pavel, byť by rádi byli  téměř svatí, svatí nejsou, protože jsou oba zaprodaní. A nevím, co je na Pavlovi dobrého jako na staré struktuře s puncem obludné profese komunistického rozvědčíka a co na Petrovi skalnatého, když dávno zradil své svědomí intelektuála. (Pravda, vážil jsem si jeho ostrého zásahu proti jednomu podvodnému profesorovi roce 2006 na Masarykově univerzitě, když byl v roli rektora a když zjistil, že dotyčný udělil hodnocení svému vlastnímu synovi ve dvanácti předmětech a ještě mu vedl diplomovou práci…Ovšem podvodný profesor sehnal obratem práci jinde, školy přece profesory nutné nakupují!)

K tomu nejproblematičtějšímu svedly profesora Petra válečné choutky dominantních zemí Západu a NATO. A v naší zemi není nervozita jen důsledkem ruské agrese, v naší zemi je nervozita díky postojům vlády k občanům, kteří o agresi chtějí vědět více, hovořit beztrestně o jejích kontextech, o roli USA a NATO v ní, o financování daného konfliktu a v neposlední řadě nervozita roste díky nezvládnuté imigraci. Vrcholem všeho jsou bláboly o tom, že za naši humanitární pomoc musíme přijmout fakt vzrůstající zločinnosti a brutality. A nelze pominout v daném kontextu nervozitu z předražování nejnutnějších životních potřeb.

Nechápu, jak může mít premiér této země, která má historické zkušenosti jak s vyvražďováním obyvatelstva všech tříd a skupin, tak s hromadnými exody (exulantství je tady indexem stálé nestability země upadající periodicky do područí jiných zemí), takový vlažný vztah k vraždění, když jeho otec Igor Fiala jako židovský míšenec spolu se svým bratrem prošli koncentračním táborem nacistů a poznali na vlastní kůži hrůznou mašinu na smrt. 

Copak pan profesor Petr nesledoval boj Židů za spravedlivé potrestání válečných zločinců? Copak mu neříká nic jméno Ivan Demjaňjuk, jeden z posledních odsouzených válečných zločinců, jenž se roky úspěšně vyhýbal odplatě, dokud ho do Německa nevydaly k pravomocnému odsouzení americké úřady? Nelze držet pod pokličkou, že dlouhé války Evropě i celému světu přinášejí nejen smrt statisícům a milionům lidí, proměňují i beztak těžké mírové životy civilistů v utrpení, vyhánějí obyvatelstvo z jejich domovů a v neposlední řadě vyrábějí anomální sociální skupinu veteránu, nadosmrti psychicky poškozenou a neschopnou se zařadit v míru do života. Doporučuji našim předním politickým reprezentantům, kteří jsou zapálení pro válku, aby si udělali skupinovou projekci amerického filmu Lovec jelenů režiséra Michaela Cimina. Cimino je tvůrcem s renomé i díky tomuto filmu a navíc v něm zpracovává literární téma téma E. M. Remarqua.  

Žádejme od politiků, aby projektovali udržitelné mírové poměry a standardy mezinárodní spolupráce s ohledem na prosperitu naší země. A nedržme tyto požadavky pod pokličkou!

Vrátím se ke chvilkařům, kteří podle pana Šídla splnili svoji historickou roli a on jim nyní děkuje a žádá je, aby odešli: „Děkujeme, odejděte.“ Nebudu to držet pod pokličkou, ale kdyby oba slavní pánové z Prognostického ústavu přijali naše slušné poděkování v roce 1998 a odešli z politiky po založení nemravné Opoziční smlouvy, neměli bychom, dva problematické prezidenty s ohledem na jejich chování („kunda sem a kunda tam“ v přímém rozhlasovém přenosu) a neměli bychom ani v mnoha ohledech málo pochopitelnou amnestii. A nevznikl by ani onen kluzký bonmot děkujeme, odejděte. 

Z politiky, až na malé výjimky, nikdo slušně neodchází, protože v politice se rejžuje, když ne jinak tak prostřednictvím nemravně zvyšovaných platů, navzdory ve společnosti vládnoucí drahotě a recesi. To se to bezbranným důchodcům šmahem snižuje životní úroveň! A vrátím se po odbočce k tématu; nebýt tedy Opoziční smlouvy, nebylo by rozvratu, v do té doby jakž takž celkem logické pravicové i levicové politice, který jen dovolil, aby se tady rozbujely politické anomálie a možná bychom neměli ani ony nesvaté Petra a Pavla. A chvilkaři ať raději zůstanou, jsou přinejmenším zajímavou barvou v naší šedé realitě.  

Nebudu držet pod pokličkou nad slunce jasnější fakt. My potřebujeme nutně nové obrození, protože jsme upadli jak v oblasti vzdělání, tak v oblasti umění navzdory všem všemožným celebritám, kteří se na okamžik zjevují z záři mediálních reflektorů. Poklesli jsme v politické kultuře, ztratili jsme solidaritu (na můj text Naše solidarita, který byl otištěný v lokálním plátku Synchron, nikdo z profesní obce nezareagoval). Naši historici přistoupili na účelové přepisování historie podle potřeb vládnoucích elit a naši novináři mají naprosto tupá pera nebo mají ochablé mozky, to vážně neumím rozhodnout...

Petr Kaňka: Blaničtí

Stavme nová divadla a koncertní síně, splňme konečně požadavky České konference rektorů a vlijme masivně peníze do vzdělání! Že na to nemáme? Navrhuji, ušetřeme peníze na zbraních,  ušetřeme na nemravných platech politiků a rozplemeňování byrokracie. Slušela by nám i větší přísnost při sledování veřejných zakázek.

A nenechávejme se umlčet neustálým nabádáním, abychom si své myšlenky svobodných lidí drželi pod pokličkou, nebo přijdeme o zaměstnání, o renomé, o přátele...a možná i o svobodu a o život.

Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX