Dnes i v Nepálu nebo na Sahaře se lidé dostanou k informacím o tom, jaký nádherný je život tam, kde teče pitná voda z vodovodu a kde je takový nadbytek potravin, že třetina jídla končí v odpadcích. Podvyživení lidé Třetího či Čtvrtého světa nevnímají rozpad Západu, stále v něm vidí obrovské lákadlo, které nutí právě tu vrstvu schopnějších, vzdělanějších, zdravějších mladých mužů, aby se i za cenu, že cestou zahynou, pokusili přeplavat moře nebo urazit tisíce kilometrů směrem k vysněnému ráji. Paradoxně jsou to právě ti lidé, kteří by se mohli ve své zemi stát průkopníky žádoucích změn.
    

Podle zákona asociace se mi vybavila prezidentská kandidátka Kamala Harrisová, která se svého času vytasila plánem liberalizace zákonů omezujících nelegální přistěhovalectví. Když v mládí vyběhla z horšího startovacího bloku za vysněnou kariérou, žádala reformy odpovídající jejímu prostředí – bojovala za celostátní lékařské pojištění, za legalitu potratu, za zákaz drancování půdy dobýváním břidličného plynu a za další podobné radikální zákony. Když se jí podařilo dostat se nahoru a získala významné funkce, na volební sliby rychle zapomněla. Dnes nic podobného ve volební kampani neslibuje, marketingoví experti ji radí nic dopředu neříkat, vše podřizuje velkolepému maškarnímu šou, v němž se pohybuje jako sličná žena skvěle oděná a nalíčená – už to samo senilního Bidena i žvanivého Trumpa diskvalifikuje. Ale jak ten duel dopadne, nevím a ani nechci předvídat – žádná nadějná vyhlídka pro Ameriku ani pro svět se tu neukazuje. Svého času nepodporovala pomoc válčící Ukrajině. Vtipný žurnalista ji však již nakreslil, jak vystupuje z mírového stínu do ozářeného bitevního pole.

   

Když už jsme se dostali k válce,  uvádím ze svých  poznámek ještě několik citátů generála Zalužného, který se jako velvyslanec v Londýně představil přednáškou na  Královské společnosti, která se zabývá vojenskou bezpečností. Poslyšme: „Zkušenost našeho boje bude užitečná všem, kteří hledají cestu k míru. A tato cesta povede válkou.“ To předpokládá vítězství nad nepřítelem–Ruskem. Podle generála to však komplikuje skutečnost, že „hrozbu nepředstavuje jen sama existence Ruska“. Má na mysli Čínu? Z jeho slov plyne, že jen vítězné války vedou k míru. On, podobně jako jeho otec-voják a také jako náš prezident, prošel sovětskou vojenskou výchovou, má  d n e s   na mysli jediný typ míru – pax americana, jemuž nutně předchází série permanentních válek. Poučme se dále: „22.  února 2022 si Ukrajinci sami sobě připomněli, že v jejich žilách teče krev a vstoupili do vlastenecké bitvy s odvěkým nepřítelem.“ Zalužnyj tu záměrně nepřipomněl svého milovaného  hrdinu Banderu, který považoval nenávist k Rusům za podstatu ukrajinského patriotismu. „Válka je – věda“, říká dál, ale protože vzápětí konstatuje, že „v boji rozhodují prostředky a čas“, tak to s tou vědeckou svatozáří na čele bojovníků, oddávajících se organizovanému vraždění, nebude tak žhavé.  

Clausewitz, který znal německé a francouzské osvícence, zdůraznil, že se v tomto řemesle vyskytuje tolik  frikcí, nevypočitatelných nesrovnalostí, že rozum musí ustoupit náhodě agresivních pudů a vášní. Jakápak věda? Ale sám Zalužnyj dodává, že v jeho vědeckém zabíjení (můžeme snad také uplatnit metaforu ars mortificandi, umění zabíjet)  již nerozhoduje „krev v žilách“, ale peníze jako „krev války“. Kolegium britské Královské  společnosti jistě jeho přidruženým dodatkům k vědeckému pojetí války porozumělo.
    

V závěru se dostáváme k epochálnímu záměru von der Leyenové prosadit administrativní cestou  feminizaci  evropské politiky. Jinými slovy –  zasadit další ránu patriarchátu. Jenže obnova matriarchátu není možná, protože tento dávnověký stav neznal otcovství. Kdo by si však dnes dovolil odbourat jeden ze základních pojmů dnešní civilizace zakotvený ve zvykovém a právním kodexu? 

Naše civilizace, říkejme jí západní nebo severní, musí bezesporu vynaložit mnoho úsilí, aby čelila naprostému znehodnocení ženy (čtěme bibli, například knihu Sírách, nebo korán), tomuto pravěkému barbarství, které ve světovém měřítku spíš postupuje než ustupuje. To je skutečnost, kterou nelze změnit tzv. pozitivním znevýhodňování mužů.  V Americe se s tímto trendem již perou mnoho let a dospěli k závěru, že upřednostňování žen jen proto, že jsou ženy nebo lidé barevné pleti, zpomaluje jejich profesionální růst.