Frankofonní země západní Afriky se rozhodly, že se konečně zbaví nenáviděné postkoloniální Francie, jejího západoafrického franku, nevýhodných smluv a loutkových vládců. Přes masivní přítomnost amerických a francouzských okupačních armád tam probíhá jeden Majdan za druhým. A přitom tam nemusí nikdo jezdit, aby je rozdmýchával nebo řídil. Čtyřicátníci v uniformách a v červených baretech, představující novou vlnu afrických nacionalistů, vychovaní a vycvičení v západních vojenských školách a kursech, odmítají nadále přihlížet ničení a rozkrádání své země. Jejich požadavky nejsou přitom ani nepřiměřené, ani nepochopitelné. Chtějí odchod všech cizích vojsk, spolupráci na základě vzájemné výhodnosti a ukončení závislosti na Francouzi vytvořené umělé měně. Mají absolutní lidovou podporu i podporu vlastních elit.

A protože čeho je moc, toho je příliš, začali naši strážci demokracie a lidských práv chystat speciální vojenskou operaci. Nejdříve se pokusili o ukrajinský scénář a o to, poštvat do války velkého jižního souseda Nigeru, čtvrtmiliardovou Nigérii. Nějaké kompro na místní politiky jistě bez problémů mají. Do cesty vojenské intervence se však postavil nigerijský Senát, který rozhoduje o vyslání vojáků, delším 14 dní do zahraničí. Většina ze 108 nigerijských senátorů, má totiž v Nigeru příbuzné, přátele a obchodní partnery. Hlavně je to však sousední země, která před 220 lety přijala část svého kulturního dědictví a náboženských postojů od Fulbů z jižního Nigeru, kteří se tehdy stali vládci severní Nigérie. A to už nemluvím o sentimentu obyčejných lidí, kteří si prostě žádnou válku ani intervenci v sousední bratrské zemi nepřejí. Bez účasti nigerijských vojsk je potom jakákoli vojenská akce pouze iluzí, neboť ani Benin, ani Čad nemají prostředky ani chuť angažovat se ve válce za cizí zájmy. A tak našim milým Frantíkům a Amíkům zatím nezbývá nic jiného, než roztáčet kola propagandy a volat po válce, či lépe po speciální vojenské operaci, do které se nikomu nechce. Architektka ukrajinské krize Victoria Nulandová už krouží v oblasti jako sup, Blinken zase vyhlásil podporu opozičním i povstaleckým skupinám a Harrisová vydává prohlášení za prohlášením. Přesto se země západoafrického společenství ECOWAS do války nehrnou. Vědí dobře, co by znamenalo, rozpoutat de facto občanskou válku v jedné z jeho členských zemí ve chvíli, kdy nové protifrancouzské režimy mají širokou lidovou podporu v celém regionu. A Nigeřané jsou bojovníci, což dokázali už mnohokrát v minulosti.

Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX