Léta slýcháme, hlavně od politiků stran současné vládní koalice, že historickým vrcholem vazalství, poroby, poníženosti a podřízenosti našeho státu byla jeho okupace vojsky Varšavské smlouvy, respektive vojsky Sovětského svazu po srpnu roku 1968. Tedy, lépe řečeno, takzvaný pobyt sovětských vojsk v Československu, protože v právním slova smyslu určitě nešlo  o klasickou okupaci, kdy veškerou vládní moc, správu země  a represivní aparát držela v rukou cizí ozbrojená moc, jako tomu bylo v případě tzv. Protektorátu za druhé světové války, tedy v době skutečné, německé, okupace.

Vládní představitelé nám říkají, že zatímco Smlouva o dočasném pobytu sovětských vojsk v Československu byla stvrzením našeho postavení bezprávné kolonie a naprosté dominance Sovětského svazu nad Československem, tak česko-americká obranná dohoda je naopak smlouvou dvou zcela rovnocenných stran, a navíc se údajně vůbec netýká pobytu amerických vojsk v České republice.

A, ano, vstup vojsk Varšavské smlouvy, kromě Rumunska, které to odmítlo, do Československa v roce 1968 byl z hlediska mezinárodního práva i všeho dalšího zločin. Byla to agrese.

Nesrovnávám smlouvu DCA s tímto vstupem sovětských vojsk,  to jsou dvě odlišné kategorie. Já pouze srovnávám to, co je srovnatelné. A to jsou formálně právní podmínky a náležitosti pobytu sovětských vojsk v Československu a budoucího pobytu amerických vojsk v České republice.

A na základě studia těchto smluv mohu říci, že česko-americká obranná smlouva je nebezpečný dokument, který jde zcela proti základním českým národním zájmům a jednoznačně a výrazně omezuje českou státní suverenitu.

I když obhájci česko-americké smlouvy často, absurdně až komicky, argumentují v tom smyslu, že je v ní sice něco nějak napsáno, ale vykládat se to bude jinak, nebo na základě nějaké další upřesňující dohody.

Nikoli. Intepretace smlouvy ze strany Američanů bude doslovná, tak, jak si ostatně sami sepsali (nadiktovali). Žádné další výkladové dohody už nikdy nebudou. Američané rovněž nikdy nepřistoupí na výklad, který bude pro ně nevýhodný.

Takže, co se týče umístění cizích vojsk a svěřených prostor, hovoří  příslušné smlouvy takto.

• sovětská vojska:

„Počet a místa stálých posádek sovětských vojsk, dočasně zůstávajících na území Československé socialistické republiky, se určují dohodou mezi vládami Československé socialistické republiky a Svazu sovětských socialistických republik.“.

• americká vojska:

„Dohodnutá zařízení a prostory, jejichž soupis je obsažen v příloze A této Dohody, poskytnuté Českou republikou podle podmínek této Dohody ozbrojeným silám USA, dodavatelům USA, českým dodavatelům, závislým osobám a dalším osobám podle vzájemné dohody.“.

A následuje jejich taxativní výčet.
 

Jedná se o:

• Vojenské letiště Čáslav

• Vojenské letiště Náměšť

• Vojenské letiště Pardubice

• Logistické centrum Mošnov

• Vojenský výcvikový prostor Hradiště

• Vojenský výcvikový prostor Libavá

• Vojenský výcvikový prostor Boletice

• Vojenský výcvikový prostor Březina

• Vojenská posádka Vyškov

• Vojenská posádka Rančířov

• Vojenská posádka Stará Boleslav

A v podstatě tím i věnujeme Američanům většinu lokalit, které do současnosti užívá pro své potřeby česká armáda. Počítá vláda s jejím výrazným zmenšením a omezením?

Žádné čekání na konkrétní dohodu a konkrétní potřeby obou stran, dáme Američanům věno hned dopředu.

Jde o velmi zvláštní způsob vnitřního sebepopírání se příslušného článku smlouvy.

Buď platí výrok, že je plně respektována suverenita České republiky, anebo ne, a ozbrojené síly USA si ve dlouhodobě zdarma svěřených prostorách, tedy v překladu na svých vojenských základnách v České republice, mohou dělat, co chtějí, včetně provádění vojenských cvičení a shromažďování a rozmísťování jakýchkoli ozbrojených sil a vojenského materiálu.

Takže opět, princip rovného a rovnějšího a potvrzení toho, že část prostor a území svěřených americké armádě k užívání, bude zcela pod její kontrolou, a česká strana tam nebude mít přístup vůbec žádný.

Ve své vlastní zemi!!! A takovými zařízeními může být klidně všech jedenáct. Stačí, když o to Američané projeví zájem.

Americké straně smlouva rovněž dává právo přivážet do naší země na jejich nové základny jakýkoli materiál, včetně materiálu vojenského.

Takže žádná kontrola z české strany, jak nás přesvědčují zastánci smlouvy, žádní společné užívání. Tento článek neumožňuje žádný dvojí výklad.

Není výraznějšího příkladu toho, za jaké poskoky nás Američané považují – a my jsme jim to, zastoupeni ministryní Černochovou, sami podepsali…

Ale, ne dosti na tom, americké straně je svěření rozsáhlých prostor do výlučného užívání zřejmě málo, tak je to ještě pojištěno a rozšířeno jiným článkem smlouvy:
„Na základě žádosti ozbrojených sil USA vyvine český výkonný orgán v souladu se svojí vnitřní praxí a postupy přiměřené úsilí, aby usnadnil ozbrojeným silám USA, dodavatelům USA a českým dodavatelům dočasný přístup a užívání soukromých pozemků a zařízení (včetně silnic, přístavů a letišť) a veřejných pozemků a zařízení (včetně silnic, přístavů a letišť), které nejsou součástí dohodnutého zařízení a prostoru včetně těch, které jsou ve vlastnictví nebo pod kontrolou České republiky, anebo jejích krajů či obcí, a to za účelem jejich užívání pro podporu ozbrojených sil USA. Ozbrojené síly USA, dodavatelé USA ani čeští dodavatelé neponesou náklady takové pomoci.“.

To je skutečně fantastické - dotčené obce, kraje a soukromí majitelé, kteří budou poctěni privilegiem svěřit svůj majetek do užívání armádě USA, jsou už teď jistě nadšeni.

A zlatý hřeb nakonec, „Česká republika poskytne veškerá dohodnutá zařízení a prostory bez nájemného či obdobných nákladů  pro ozbrojené síly USA.“.

Kdybychom měli parafrázovat jedno staré arabské přísloví, tak lze tyto články smlouvy charakterizovat větou: „Vezmi si,  co chceš, a neplať!“.

To je opět něco neuvěřitelného – takže rozhodovacím orgánem bude opět instituce americké armády, a je zcela nemožné předpokládat sdělení, že nešlo o plnění služebních povinností.

Odevzdání české jurisdikce do amerických rukou Velmi důležitou oblastí obou smluv a pobytů obou armád, sovětské i americké, na našem území je otázka jurisdikce.

Tedy otázka výkonu soudní nebo jiné úřední moci v trestních a právních otázkách, respektive vymezení toho, kdo a co všechno spadá do jeho rozsahu. Jde tedy o to, kdo projedná a rozhodne konkrétní věc, konkrétní spáchaný trestný čin.

Otázky jurisdikce, spojené s dočasným pobytem sovětských vojsk na území Československé socialistické republiky se upravují takto:
Při trestných činech a přestupcích, které na území Československé socialistické republiky spáchají osoby, příslušející k sovětským vojskům nebo členové jejich rodin, se uplatňuje československé právo a působí československé soudy, prokuratura a jiné orgány, příslušné pro otázky stíhání trestných činů.

Takže zkráceně, trestně činy sovětských vojáků a jejich rodinných příslušníků spáchané v Československu vyšetřovaly naše orgány, s výjimkou trestných činů spáchaných mezi sovětskými občany na sovětských základnách.

Takže v překladu - veškeré trestné činy, které v České republice spáchají příslušníci americké armády, včetně trestných činů na občanech České republiky nebo na jejím majetku, budou vyšetřovány americkými orgány podle amerického práva.

Můžeme předpokládat, s jakým výsledkem.

Větší poplivání české suverenity si lze představit už opravdu jen těžko. A vláda to ještě vydává za ukázku svého vyjednavačského mistrovství.

Co to bude za opatření, se můžeme jenom dohadovat. I o tom, co jsou to ony naléhavé operační okolnosti znemožňující koordinaci těchto opatření s českými orgány a dávající bianko šek Američanům k vlastní akci.

Můžeme se vsadit, že to nebudou rozhodně nějaké lovy beze zbraní, jak zní název oblíbené knihy Jaromíra Tomečka. Spíše si v této souvislosti vybavuji některé americké filmy, například Rambo, nebo Četa…

Mohl bych ve svém výčtu a ve svém srovnávání pokračovat ještě dále, ale domnívám se, že na ukázku stačí.

Předkládám toto srovnání především jako doklad vládních lží a zbabělosti a jako demonstraci toho, jak ponižující závazky pro Českou republiku ministryně Černochová, za podpory celé vlády, dohodla. A co to bude konkrétně znamenat.  

Zaprvé.
V několika článcích smlouvy se hovoří o tom, že američtí vojáci a jejich rodinní příslušníci nebudou podléhat standardnímu celnímu režimu, tedy, že nebudou vůbec platit clo.

Vzhledem k tomu, že dovozní clo k nám je, bohužel, výhradním příjmem Evropské unie, která má v gesci i stanovení celních sazeb vůči třetím zemím. Ale ptám se, řečnicky a s lehkou nadsázkou, příznivců Evropské unie a zastánců jejich zájmů, zda náhodou nejde o rozpor smlouvy s eurounijním komunitárním právem.

Zadruhé.
V minulém týdnu smlouvu projednával garanční Zahraniční výbor Poslanecké sněmovny, jehož jsem členem. Pro usnesení vyzývající Sněmovnu k jejímu schválení hlasovalo 17 jeho členů, proti jediný. Můžete hádat, kdo to byl. Napovím, jeho iniciály jsou J.K.

Ale za mnohem podstatnější považuji jinou věc:
Kdykoli se vedou debaty o tom, zda česko-americká smlouva nenarušuje a nesnižuje českou státní suverenity ve smyslu české Ústavy, anebo zda není v rozporu s českou Ústavou v jiném smyslu a v jiných ustanoveních, její zastánci unisono spustí, že nikoli, že jí vyjednávali vynikající ústavní právníci a vše je v nejlepším pořádku.
Jelikož jde o vážnou věc, a protože se objevují i konkrétní právní pochybnosti o tom, že by se v některých článcích o rozpor s našim ústavním pořádkem jednat skutečně mohlo, navrhl jsem na tomto jednání Zahraničního výboru jednoduché usnesení, které vyzývalo vládu, aby požádala Ústav státu a práva Akademie věd o vypracování odborného posudku z hlediska souladu smlouvy DCA s Ústavou České republiky.

Ani takto nekonfliktní usnesení, které by do velké míry mohlo  pochybnosti o neústavnosti smlouvy vyvrátit, anebo potvrdit, nebylo schváleno.

Byť zde už byl poměr hlasů těsnější než při hlasování o podpoře smlouvy samotné.

A já se ptám – v čem je problém? Jestliže jsou poslanci pětikoalice a poslanci ANO přesvědčeni o tom, že smlouva je z ústavně-právního hlediska bezvadná, proč nepodpořili krok, který by tomuto jejich tvrzení mohl dodat významnou odbornou podporu a autoritu?

Jde o neuvěřitelnou lehkomyslnost a hazard s budoucností, o hazardní hrátky s českou Ústavou a právním řádem a o rezignaci na odpovědný výkon poslaneckého mandátu.

Skutečnost, že zastánci smlouvy DCA odmítají nechat prověřit a posoudit její ústavnost, mě jen utvrzuje v tom, že v tomto ohledu zdaleka není vše v pořádku.

I v tom, že mé rozhodnutí hlasovat proti její ratifikaci bylo naprosto správné a  jediné možné.