Předseda STAN Vít Rakušan i premiér Petr Fiala (ODS) prý souhlasí s tím, že to je pro něj jedinečná možnost, jak rozvíjet dál profesní kariéru.
Otázka je, zdali správným směrem, protože by ten program měl být spíše opačně směřovaný, už jen s ohledem na délku evropské demokratické tradice vůči té americké (pokud tedy opravdu jde o demokracii), píše v komentáři Jan Schneider.
Nehledě už vůbec na to, že celý ten nápad zdrcnout 250 let vývoje do 25 letého výhledu ze všeho nejvíce evokuje montypythonský skeč o „All-England Summarize Proust Competition“ (shrnutí „Hledání ztraceného času“ Marcela Prousta v patnácti vteřinách).
Farský se prý po dobu své profesní kultivace vzdá poslaneckého platu a bude ho prý posílat neziskovým organizacím. Na každé důležité hlasování prý ale z Oregonu přiletí, i kdyby se měla Greta Thunbergová zbláznit. Kdoví, zda mu letenky nebude sponzorsky poskytovat nějaká neziskovka. Nebo Farský vyměnil poslaneckou faru za ještě štědřejší stipendium, že to všechno finančně zvládne?
Od roku 1991 prý prošlo Fulbrightovým programem již mnoho českých stipendistů, takže by se tam určitě ještě našla nějaká možnost, jak by se mohli k Farskému přifařit další poslanci! Protože zvýšení politické kvalifikace ohromujícího množství poslanců je – obzvláště po shlédnutí tragikomických skečů z poslední rozpravy ve Sněmovně – neoddiskutovatelnou nutností.
A protože většina z těchto nekultivovaných poslanců je současně velmi soběstředných, nedalo by zřejmě velkou práci je ujistit, že důležité věci jsou nerozlučně spjaty s jejich majestáty, takže během jejich nepřítomnosti by se zde určitě nic tak důležitého nedělo, co by vyžadovalo jejich přílet.
Takové řešení by bylo všeobecně prospěšné, protože omezení jejich návratů by bylo velmi šetrné nejen k životnímu, ale i k parlamentnímu prostředí, čímž by nám Fulbrightova nadace posloužila tuplovaně.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
