Roček: Pane senátore, když jsme v sobotu před půlnocí spolu hovořili, řekl jste mi, že vám poslal známý z Ruska mail, v němž shrnuje sobotní události slovy: „Byli jsme přes den nervózní, co se z toho vyklube, ale už je klid.“ Lze to považovat za hodnocení situace v Rusku?

Doubrava: Ano. Rusové reagovali stejně jako by reagovali Američané, Moraváci a Češi nebo Japonci. Dvě třetiny jsou v nejistotě, nevědí, co si mají myslet, protože se nezabývají politikou a jsou závislí na tom, co jim napovídají novináři a politici. Čili jsou názorově bezmocní. Dobré je, že existuje videoklipy. Na nich se Prigožin chová jako debil, což poskytuje základní pocitový rámec pro jeho hodnocení.

Roček: Zhruba totéž uvedl emeritní náčelník generálního štábu Jiří Šedivý, že Prigožin je psychicky nemocný člověk. Pokud jde o profesní život Prigožina, roku 1977 absolvoval sportovní internátní učiliště a  závodně běhal na lyžích. V 18 letech dostal podmínku za krádež. Roku 1981 vyfasoval 12 let vězení za loupež v organizované skupině, podvod a zapojení nezletilých do prostituce. Ve vězení byl 9 let. Po propuštění roku 1990 začal podnikat s nevlastním otcem nejprve ve stáncích s rychlým občerstvením. Se spolužákem z učiliště Borisem Spektorem založil síť supermarketů Kontrast, kde měl 15% podíl. Když výnosy z tohoto podnikání začaly klesat, založil spolu s ředitelem řetězce Kontrast Cyrilem Ziminovem roku 1995 jednu z prvních luxusních restaurací v Petrohradu. Potom se stal zvláštním sportovním rybářem – úspěšně lovil politické a kšeftařské konexe a stal se miliardářem. Nejedná se o typicky ruský příběh, protože takto „manažersky“ se připojují různé existence na vedení všech států na planetě Zemi. Političtí stratégové zjistili, že lze využít jeho hlouposti a manipulativnosti.

Doubrava: On je skutečně psychicky nemocný, ale to v politice nevadí, protože jak jsem poznal u některých kolegů v českém senátu, je to mnohdy v politice i výhoda. Teď hovořím v hypotetické rovině: Politicky expertní skupiny X využije, že hlupák Prigožin je podobně primitivní jako v česko – moravsko – slezském prostoru např. Černochová a Lipavský. Hysterici s fixní ideou, kterou lze čas od času z vnějšku pozměnit, jako u orchestru noty. Jde o osoby schopné fixní ideje hystericky rozvíjet. Nemají vlastní názor, ale politicky účelový hysterický názor. Pokud se takové biologické objekty jako Prigožin, Černochová či Lipavský, ideologicky dostatečně naprogramují, působí jedním směrem jako dlouhodobě působící politický bublifuk. Prigožin byl takto naprogramován skupinou politických specialistů expertní skupiny X. V čí prospěch skupina X jednala je otázkou, na které dnes těžko někdo dokáže odpovědět.

Pokud jde o české exoty, když v noci na sobotu vypukla vzpoura wagnerovců, český ministr zahraničí Jan Lipavský věděl, že se válka na Ukrajině blíží ke konci, protože se Rusko začíná hroutit. Už se viděl na osvobozeném Krymu. Ministryně Černochová se projevila ještě více prigožinovsky. Vyjelo z ní, že vede válku Rusko s Ruskem, je to jejich tradice. Neúspěšné války tam končí popravou cara, chaosem a občanskou válkou pod dohledem fízlů. Podobně jako Prigožin, než nastala sobotní půlnoc, i z Lipavského a Černochové se stali mediální blbci.

Roček: Lze přijmout hypotézu, že proputinovská skupina chce provětrat ruské ministerstvo války a na ministerstvo nalepené organizace, aby konečně přišly do tvrdého válečného režimu. Americko – ruská válka na Ukrajině se začíná měnit na civilizační válku západu proti východu, tedy proti Rusku a jeho sympatizantům, i proti Číně. Např. dlouhodobě ztrátou frustrovaná britská administrativa, i když je vojensky bezmocná, alespoň vysílá silácká gesta: V červnu 2022 nový náčelník štábu britské armády, generál Patrick Sanders, vyzval armádu, aby se "připravila na boj a porážku Ruska ve třetí světové válce" se závazkem k nové evropské pozemní válce! Blízko k Prigožinově mentalitě má i náčelník generálního štábu Karel Řehka, který dle mého názoru je podobně nebezpečný jako Černochová nebo Lipavský. Proto současná česká a EU mediální scéna proti Rusku mi připomíná, co jsem zažil v 70. a 80. letech v rámci hysterie proti NATO. Ale k věci.

Skupině X bych se nedivit, že použije hloupého Prigožina jako hlásnou troubu. Otázkou je, kam zneužitím využitelného hlupáka Prigožina skupina X směřovala. V první fázi byly jeho výtky v podstatě oprávněným povzdechem velitelů z první linie na nedostatečnou logistiku a podporu vedení, protože vypočítával, čeho se nedostávalo, ale nekritizoval Putina. A pokud Putina nepřímo kritizoval, později to relativizoval. Čili hloupého Prigožina využili pro kritiku k podpoře války. Ale nelze vyloučit, že v poslední fázi se hloupý Prigožin vymknul kontrole, když zpochybňoval proč k americko – ruské válce na Ukrajině došlo.

Doubrava: Z hlediska propagandy lze stěží vysledovat jaký má Prigožin skutečný názor. Množství jeho videí s často chaotickými výkřiky to znesnadňuje. Když do toho řekne i nějakou lehce ověřitelnou nepravdu, sám si tím zatíná sekeru do hlavy.

Roček: Ke kecům Prigožina mám zajímavý postřeh. Na čínském webu guancha.cn jsem našel jeden ze stovek komentářů k článkům o ruském pozdvižení, kde autor píše: „New York Times uvedly, že Prigožin nejen zvýšil tlak na ruské vojenské vedení, ale také se obořil na internetové platformy a rozšířil kritiku ruské bohaté elity. Prigožin varoval, že pokud bude boj pokračovat a bude pokračovat v poškozování dětí civilistů, zármutek příbuzných tisíců padlých vojáků by mohl dosáhnout vrcholu a mohla by vypuknout revoluce. „Nejprve se přihlásí vojáci, pak se přihlásí jejich blízcí. Pokud si myslíte, že jich je jen několik set, velmi se mýlíte. Ve skutečnosti mohou existovat tisíce lidí, kterým se nemůžeme vyhnout." Zdůraznil, že společnost vždy požaduje spravedlnost, a pokud není spravedlnost, vzniknou revoluční emoce. „Všechna tato rozdělení mohou skončit revolucí jako v roce 1917. V roce 1917 vypukla v Rusku únorová revoluce a říjnová revoluce, carský systém se zhroutil a byla nastolena sovětská moc!!!!!“

Jednodenní wagnerovská vzpoura připomínající wagnerovskou operu vzbuzuje nekonečný počet komentářů. Ale již během soboty vzrůstal pocit, v němž nebylo příliš vážnosti. Že jde vlastně o hru.

Doubrava: Pozoruhodné bylo s jakou lehkostí jako by obsadili Wagnerovci Rostov na Donu, čili ve skutečnosti jak obsadili jenom vybrané budovy a jinak byl klid. V reportážích z Rostova zaznělo, že navzdory výzvám úřadů, aby lidé neopouštěli své domovy, mnoho jich šlo do centra. Vojenská technika a lidé v uniformách v nikom nevyvolávali paniku ani strach. Mnozí například chtěli být vyfotografováni v blízkosti tanku, který stál přímo u bran rostovského cirkusu. Občas pro zpestření nálady přišel někdo s harmonikou. Kavárny měli dobrý kšeft. A fotoreportéři také.

Sice v sobotu odpoledne se objevila zpráva, že vlaková nádraží v Rostově na Donu jsou přeplněná lidmi, kteří chtějí opustit město, ale zároveň do centra města se chodili lidé dívat na Wagnerovce a jejich techniku jako na exoty. Prostě normální život. Nejbázlivější berou do zaječích, jiní jdou povstalce očumovat.

Roček: To je důležitý postřeh. Prigožinova vzpoura postrádala naléhavost. Neustále byly nechtěně vysílány signály, že se vlastně tak moc neděje. V Rostově kontrolovali nějaké budovy, symbolicky obsadili nějaká města po cestě, ale to jenom tím, že městy projížděli směrem k Moskvě. V jednom čínském komentáři jsem četl: „…S více než 20 000 muži a rychlým pochodem více než 1 000 kilometrů potřebovala ruská armáda pouze jednu až tři obrněné divize, aby zablokovala příslušné otevřené prostranství mimo Moskvu, a Wagnerova operace byla v podstatě u konce…“

Nakonec to skončilo fraškou. Putinův sluha prezident Běloruska Alexandr Lukašenko jednal s Prigožinem. Dohodli se, že Wagnerovci skončí trapnou spanilou jízdu na Moskvu, opustí Rostov a stáhnou se do svých hnízdišť. Putin zaručí Prigožinovi možnost odjet do Běloruska a trestní řízení proti němu bude ukončeno a Wagnerovci nebudou stíháni. Jako by se nic nestalo.

Doubrava: Nebylo to povstání ani pokus o převrat. Byla to demonstrace neposlušnosti a vyjmenování různých výtek vůči ministerstvu obrany. Jak to rychle začalo i skončilo, během jednoho dne, mnozí si mohou myslet, že to zorganizovali i samotní lidé kolem Putina, aby mohl Putin přitvrdit vůči příliš líné administrativě. Podle účinku Prigožinovy hysterie můžeme usuzovat, co bylo asi hlavním cílem. Dá se říci, že v první fázi byly hlupákovy výtky pranýřováním neschopného ministerstva obrany, v druhé fázi byl spíše chaos různého překřikování. Prigožin hrdinně kvičel: „Bojovali jsme a bojujeme a nikdo se nehodlá vzdát na žádost prezidenta, FSB nebo kohokoli podobného," a lidé si kladli otázky, o co se jedná, protože se nic neděje, a bezpečnostní orgány, které jinak rychle a tvrdě reagují, jsou v poklidu. V třetí večerní fázi si lidé mohli vychutnávat, že zase začíná konečně klid. Prigožin nikomu chybět nebude, protože je sice tváří Wagnera, ale nemá žádné vojenské zkušenosti. Část Wagnerovců rychle podepisuje svůj přestup do ruské armády.

Roček: Kdo je tedy vítězem? Z dlouhodobého hlediska Putin, protože v horizontu dvou měsíců s odkazem na Prigožinovský blázinec signalizující nálady a výtky obyvatelstva i polní armády, si prosadí tvrdší přístup k americko – ruské válce na Ukrajině, a větší mobilizaci ruského průmyslu i obyvatelstva. Před ruskou invazí na Ukrajinu vyšlo najevo, že Putinovi podřízení mu neposkytli přesný a jasný obraz schopností ukrajinských ani ruských ozbrojených sil.

Doubrava: A potom budou všichni šťastní až do smrti na bojišti nebo do kapitulačního příměří Ukrajiny. Uvidíme, co bude. Jisté jenom je, že poslední věta Putinova projevu k národu 24. června dopoledne zněla: „Věřím, že zachováme a budeme bránit to, co je nám drahé a posvátné, a společně s naší vlastí překonáme všechny zkoušky, staneme se ještě silnějšími.“

Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX