Tento idiom se používá, když něco nevedlo k úspěchu nebo přivedlo dokonce ke ztrátě. Lze se s ním setkat nejenom v průmyslu, například automobilovém (Motto pro německé automobilové akcie (Faz.net, 10.09.2001), ale i v záležitostech EU (Ministři financí Euroskupiny se dosud nedokázali dohodnout na nové pomoci Řecku - Sueddeutsche.de, 15.06.2011). Nemám pochyb, a proto si dovoluji tvrdit, že obě – předem zmíněné přísloví a idiom lze použít i v případě nedávné návštěvy premiéra Fialy & Co v Asii. Ten se nechal 14. dubna – v době Ramadánu slyšet: „Zítra odlétám na důležitou cestu do Asie, kde navštívím země, které mají zájem o spolupráci s ČR. Jsou to země, které mohou do jisté míry vytvářet určitou protiváhu dominanci Číny, která je zjevná.“ Nevím, kdo panu premiérovi věští a napovídá.

Jakákoli podobnost rčení a idiomu s návštěvou premiéra Fialy v Asii, sankcemi Západu proti Rusku nebo se speciální vojenskou operací Ruska nejednotného kolektivního Západu jsou čistě náhodné. Podobně náhodné jako podobnost s nedávnou zprávou v Seznam.cz o tom, že projekt malajského investora v ČR krachuje. Prý kvůli nedostatku peněz.

Protože něco málo o Malajsii vím - žil a pracoval jsem tam téměř sedm let bez potřeby stýkat se s tzv. ex-pats, ale s potřebou být v blízkém kontaktu se třemi největšími státotvornými etnickými skupinami (Malajci, Číňané, Indové) - rozhodl jsem se dnešní příspěvek věnovat Malajsii, jejímu 97 letému bývalému premiérovi, Dr. Mahathirovi Mohamadu a cestě k němu. Tu mi otevřel německý konvertovaný Muslim, významný architekt Dr. Rasch. Ten se dožívá 12. května 80 let.  Připomínka v příspěvku představuje proto i blahopřání bývalého spolupracovníka k narozeninám. Zdraví a radost vám, pane doktore Rasch!

Mahmoud Bodo Rasch se specializuje na stavbu velkých konvertibilních deštníků a lehkých konstrukcí. Je zakladatelem a vlastníkem SL Rasch GmbH (Special and Lightweight Structures) s pobočkami v Leinfelden-Echterdingen, Jeddah, Mekce a Medině. Spolupracoval jsem s ním na projektech v Medině, Jeddah a Kuala Lumpur. Jak došlo ke spolupráci a seznámení s Dr. Mahathirem?

Pro doplnění připomínám, že Lars Windhorst ve věku 16 let, s výjimkou německých úřadů založil jako student na střední škole v Söderblomu, aniž by dokončil střední školu, společnosti Windhorst Electronics GmbH a Windhorst AG. Protože byl ještě nezletilý, jeho rodiče mu pomáhali podepisovat smlouvy, vozili ho každý den do práce atd.

V prvním roce své činnosti měla společnost Windhorst Electronics téměř 80 zaměstnanců a obrat kolem 50 milionů amerických dolarů. V roce 1995 Windhorst založil společnost Windhorst Asia Pacific Holdings Ltd. a přestěhoval svůj druhý domov do Hongkongu. Skupina totiž začala rozšiřovat činnost v jihovýchodní Asii a Číně. V letech 1997 a 1998 činnost byla ovlivněna asijskou krizí, bylo rozhodnuto o přeorientování v nové ekonomice a dotcom sektoru a byla založena společnost Windhorst New Technologies AG s cílem kótovat společnost na Frankfurtské burze cenných papírů. V březnu 2000 praskla internetová bublina, plánované IPO muselo být zrušeno, skupina společností a Windhorst jako soukromá osoba vyhlásily v roce 2003 úpadek. Přesto Lars Windhorst zůstal bohatým člověkem.

Společnost získala zvláštní mezinárodní uznání za plánování a realizaci projektu stínování Madinah Piazza v Saúdské Arábii. Největší kabrioletová klimatická střecha na světě se skládá z 250 trychtýřových obrazovek a stínů o celkové ploše 150 000 metrů čtverečních. Jedná se o bezprecedentní inovativní řešení, jehož hluboké kořeny lze najít již ve studentském životě Dr. Rasche, studiu architektury, ve spolupráci se světoznámým architektem Frei Otto v Institutu lehkých konstrukcí (Institut für leichte Flächentragwerke), později (1969) v ateliéru Frei Otto Warmbronn), zdravotních výzvách a konvertování k Islámu v mladém věku za nestandartních okolností, o kterých ale nebudu psát.

Od založení společnosti ve Stuttgartu v roce 1980 společnost SL Rasch se věnuje základním otázkám spojených s vývojem holistických a individuálních řešení pro nové stavebně - konstrukční výzvy a úkoly. Výzkum a neustálá optimalizace vědeckých metod tvoří základ pro návrhy a konstrukci trvanlivých nebo mobilních lehkých konstrukcí. Určení objektivně nejlepších řešení pro příslušný úkol je založeno na vývoji vlastních konceptů, porovnávání a optimalizaci alternativních v iterativním procesu. Základním principem iterace je opakování určitého procesu v měnícím se kontextu. Uplatňuje se především v dynamických jevech. I proto iterace umožňuje zvýšit kvalitu života a komfort s co nejmenším využitím materiálů a energie – a to jak v soukromém sektoru, tak ve veřejných městských prostorách.

Částečnou odpověď umožňuje seznámení se s projektem: http://www.sl-rasch.de. Kromě toho plánuji zařadit téma do semináře pod názvem - O čem se nemluví a co Vás na univerzitě neučí, který organizuje rakouská společnost Pharus de Victoria GmbH, mimo jiné i v Praze.

Několikaleté večerní studium islámského bankovnictví a pojištění na IIBI (Islámský institut of banking and insurance) v Londýně, ke kterému jsem se dostal na podnět daleko vidoucí osobnosti britského zaměstnavatele a jednoho politika, mi dovolilo snadněji orientovat se a pracovat ve státech, ve kterých Islám hraje důležitou roli. Ať to byl Blízký Východ, část Ruska a Číny, Malajsie apod. Studium mě obohatilo o potřebu uvědomit si význam historie Islámu, potřebu tolerovat ho a zohledňovat jeho principy i během práce jako vedoucí EU koordinační kanceláře TACIS, poradce (dvou) premiérů, při srovnání finančních produktů, řešení a jejich následků atd. Dnes se jedná o aktuální téma, které se v české kotlině ignoruje tak, jako by vůbec neexistovalo. Proto připomínám, že mezi první západní banky, které měly tzv. islámské okno již začátkem 90 let, patřila Barclays bank a HSBC.

Al-Attas je příkladem skupiny současných myslitelů a akademiků, kteří vidí islám jako holistický způsob života, a proto chtějí spojit všechny oblasti života s islámskými znalostmi, hodnotami a koncepty. Není to nový přístup, ale v našich sekularizovaných společnostech se jeví jako jeho pozměněný konstrukt. Připomínám, že Islám byl vždy považován za osobní i společenský způsob života a nezahrnuje pouze osobní uctívání, jak si mnozí našinci myslí.

Na základě myšlenek zmíněného Al-Attasa se vyvinula celá škola myslitelů, kteří se primárně věnují tzv. islamizaci znalostí. Tím je míněna především infuze vzdělání s morálními hodnotami. Znalosti a etika, včetně etického nebo morálního chování jednotlivce, by měly jít ruku v ruce. EU má v tomto smyslu obrovský deficit. Žil jsem v Malajsii téměř sedm let, navštěvoval Indonésii, a jiné státy regionu, abych si mohl dovolit tvrdit, případně i dokázat, že každý pobyt v zahraničí mě naučil a potvrdil, že německá a evropská kultura, němectví, češství a evropanství, ale i evropský způsob vidění a myšlení věcí nepředstavuje jedinou správnou cestou. Naučil jsem se pozorovat, přizpůsobovat se, ale i odmítat zraňující způsob, jakým se k sobě v Evropě často chováme. Existují různé způsoby pohledu na pravdu a různé způsoby, jak se k pravdě přiblížit, nebo dokonce si svoji pravdu vytvořit. Neexistují ale žádné rozmanité pravdy.

Nemůžeme být totiž pravdiví, pokud očekáváme nebo chceme, aby s námi ostatní souhlasili. Žít v pravdě je velmi vysoký standard. Pravda není žádná hračka a navíc říkat, co je pravdivé, není to, co si myslíme. Být pravdivý neznamená říkat vlastní názor. To vše je iluze, zkreslení a projekce. Pravda není vnutit někomu naše názory. Pravda neznamená mluvit o přesvědčeních. To je ale způsob, pomocí kterého se ve skutečnosti před pravdou jen schováváme. Pravda je mnohem intimnější. Proč?

Jakékoliv potíže a náročné situace, které kolem nás vznikají, včetně té současné, jsou příležitostmi pro naše hlubší probuzení a nejčastěji vedou k šokům. Ty jsou nezbytné k tomu, aby námi zatřásly a odtrhly nás od iluze, ve které a se kterou žijeme. Navzdory okamžikům divoké milosti prožíváme vnitřní rovnováhy a okamžiky blaženosti, štěstí a radosti, které nezávisí na vnějších faktorech. Osobně prožívám dobu de-iluze vztahů s různými osobnostmi, včetně lásky, proto vím, o čem píši. Přesto se nebojím nepohodlí a neznáma. Proč?

Zatímco měříme často svůj vlastní úspěch z hlediska našeho osobního pohodlí, bezpečnosti a bohatství, Vesmír měří náš úspěch tím, co jsme se naučili. Proto, dokud budeme využívat pohodlí a jistotu jako kritéria úspěchu, tak se budeme bát přijmout naše intuitivní vedení a budeme stále častěji směrováni do nových cyklů učení, tj. opakovat téže chyby. Bohužel, a to nemluvím jenom o politice české kotliny, ale i Německa a celé EU. Protože opakujeme chyby, nebezpečí velkého a širokého vojenského konfliktu roste. Následky opakování chyb jsou mnohdy velmi nepohodlné, bolestivé a dlouhodobé. Nesou je děti, vnuci a vnučky. Je tomu i proto, že při rozvíjení dovedností a intuice ve svém životě je třeba věřit mj. svým intuitivním odpovědím. A to s pravděpodobností hraničící s jistotou velká většina politiků a nás nedělá.

Nejde o to stát se za každou cenu něčím. Jde o to přestat být tím, kým nejsme a také přestat se klamat. Jedním z nejdůležitějších kroků jak dosáhnout shody s naším životem je, abychom se v žádném případě od Sebe neodvraceli. A pokud se spojíme se svým „vyšším Já“, získáme dostatek energie, velkou schopnost jasnozřivosti, moudrosti a začneme vidět všechno, co vidět máme a potřebujeme. I o tom bude v knize s pracovním názvem – 77 a ničeho nelituji. Kniha nabídne pohled na vztahy autora s různými osobnostmi, okolnosti a prostředí v průběhu více než pěti desetiletí a měla by být k dispozici zájemcům v listopadu 2023 i v češtině.

V Indonésii a jihovýchodní Asii, kde nedávno pobýval premiér Fiala & Co obecně mohou být pokora, skromnost a podřízenost trénovány. Především odevzdání lidí Bohu a istiqomah tváří v tvář opakujícím se přírodním katastrofám v podobě sopečných erupcí, zemětřesení nebo povodní je naprosto obdivuhodné. Nevím, zda si to v delegaci premiéra někdo uvědomil a využil při jednání. Nevím také, zda byl využit prvek společnosti, který je zaměřen na význam komunity a na lokalizovaný koncept silaturahmi. Ten je založen na hadísu proroka Mohameda (našeho - mír a požehnání s ním). V indonéském kontextu je však tento koncept rozšířen a stává se základní praxí žitého islámu. Co k tomu dodat? Potřebujeme více komunity, kvalitní společenství, sdílení, soucit a sociální spravedlivost, abychom byli úspěšní v každém ohledu a v době epochálních změn hodnot života. Souhlasu netřeba.