A jak už to tak u nás bývá, celý ten slavný vládní materiál je tajný. Čili: Týká se všech občanů, ale nahlédnout do něj nesmějí. Teď už chybí jen, jak za časů Charty 77, jak obíhali domovní důvěrníci a různí partajmajstři po rodinách a pracovištích a vynucovali pod různými pohrůžkami písemný nesouhlas s textem Charty 77. Jenže ten text nesměli znát. Dnes je ta situace inverzní. Už nejde o nějaký dokument opozice, nýbrž nejvyšších oficiálních politických míst. Tak čekám, kdy se po našich domovech a pracovištích rozeběhnou Klímovi lidé a aktivisté z neziskovek a začnou nutit lidi, aby, třebas i krví, podepsali, že s tím vládním materiálem souhlasí – aniž ho směli poznat. Logika je to stejná, totiž totalitní.
Serveru iRozhlas se podařilo (chvályhodně!) získat jednu z posledních verzí tohoto vládního plánu. Doplňuje sice, že v detailech možná dojde k drobným změnám, ale pro tuto příležitost nám postačí to, s čím vyrukovalo Klímovo Ministerstvo pravdy už před pár týdny. Jmenuje se to Akční plán pro čelení dezinformací. Jen tak na okraj, samo podstatné jméno „čelení“ by vyvolávalo úsměv, kdyby neznamenalo likvidační aktivity a jasnou cenzuru spojenou se sankcemi uvalenými na ty, jimž bylo „čeleno“, a oni přesto dál páchali dezinformace. Věcně lze Akčnímu plánu hned na počátku vytknout jedno, a to dost podstatné. Nikde v tom dokumentu nenajdete definici toho, co Klímova orwellovská manufaktura považuje za dezinformaci. Jsou zde v tom směru formulace tak gumové, že chcete-li najít jediný společný výklad, dospějete k závěru, že dezinformace je to, co Klíma potažmo vláda za dezinformaci označí. Jak říkával Andy Warhol: Umění je to, co nazveš uměním. Jenomže Warhol byl excentrický výtvarník, a nikoli instituce disponující veškerým represivním a justičním aparátem.
Co nám Akční plán zvěstuje?
Především hned v úvodu varuje, že „ČR v současné době nemá koncepční, organizační, procesní, personální, právní ani jiné kapacity, které by byly efektivní na případný útok proti ČR vedený pomocí uměle vytvořené nebo spontánně vzniklé závažné dezinformační vlny.“
To stojí za zamyšlení. Uměle vytvořenou lež (dezinformaci) si asi představit umíme, ale „spontánně vzniklou“? Jako že se nějaká početně velká skupina obyvatel ráno probudí a dojde k přesvědčení, že Slunce obíhá kolem Země? Asi na takové úrovni konkrétnosti a věrohodnosti se veze celý slavný Akční plán. Mimochodem téměř dvacetistránkový.
Nemůže chybět vazalská připomínka: Nejenže prý dezinformace mají potenci zlikvidovat u nás demokratické principy a instituce, ale – považte! – nejsme v tom sami. Týž problém řeší ve svých dokumentech Evropská komise a dokonce i NATO. Neptejte se ovšem, NA CO to všechno je. K tomu se dočtete.
A nesmíme opomenout ani letitou mantru našich novodobých Koniášů, totiž požadavek začlenění mediálního vzdělávání (rozuměj: žádoucí indoktrinace) do výuky základních a středních škol.
Co tedy doopravdy Akční plán předpokládá a žádá?
Nejprve systémové změny, zahrnující nápravu tří hlavních nedostatků dosavadní (zřejmě hodnocené jako málo účinné) „antidezinformační“ ofenzivy. K těm nedostatkům se počítá „absence gesce za řízení politiky v oblasti dezinformací“, čemuž nelze dost dobře rozumět. Už rok tu máme cenzurní abteilung M. Klímy, tak oč jde? Klíma podléhá premiérovi. V tomto artikulu tedy nacházím otevřená dvířka k tomu, aby se odpovědnost za boj s protivnými názory přesunul na Ministerstvo vnitra. Tak, jak to ostatně v každé solidní totalitě bývá. Pak už zbude jen vytvořit ideopolicii, a pravda a láska konečně zvítězí nad lží a nenávistí.
Další nedostatek je zde spatřován v „nedostatečné personálně-technické kapacitě pro monitoring dezinformací“. Co to je v překladu? Nasypeme všem těm nicdělačům, udavačům, zamindrákovancům a jinak duševně labilním jedincům v neziskovkách nějaké další milionky, aby nám vyplichtili další bezcenné papíry, a na nichž pak postavíme svůj ideologický „hrad z písku“. Hlavně když se vykáže obšírná administrativní výkonnost, a boj bude vyhrán. Kdybych se nebál toho, že budu viněn z ruské propagandy, připomněl bych analogii s krásnou a smutně pravdivou písní Papírovej voják od Bulata Okudžavy. Nakonec ale vlastně proč ne. Okudžava zesnul dávno před majdanem (1997), tak mu snad může být pro jednou odpuštěno, že zpíval rusky.
V čem spatřuje Akční plán cestu vpřed?
Předně ve finanční podpoře nevládního sektoru podílejícího se na boji s dezinformacemi. Viz „neziskoví“ bumbrlíčci zmiňovaní výše. Zatím je na stole částka 50 milionů, ale to je jistě jen drobná záloha pro futuro. Kdo se jí zmocní? Klíma to v rozhovoru pro Seznam Zprávy říká takhle: „Třeba Člověk v tísni, co dělá Jeden svět ve školách, nebo Evropské hodnoty, Nelež a další spolky“. A jak že bude probíhat rozdělování těch peněz oněm vybraným slavným bojovníkům a bojovnicím? Přece granty. Ano, grantový systém dobře známe z jiných oblastí, třeba z kultury. Příslušný náčelník (třeba ministr) si najmenuje grantové komise ze svých kamarádů a ty rozdají veřejné peníze zase svým kamarádům. Takže takhle nějak, zajisté transparentně, to nejspíš vidí šéfcenzor Klíma.
Další oblastí říkající si o zlepšení je v Akčním plánu uveden „systém podpory nezávislých médií“. Pro začátek 100 milionů korun. Tu se z Michala Klímy stává humorista cimrmanovského typu. Nejprve řekne, že by se měly ty peníze rozdělovat podobným způsobem, jako to dělá Nadační fond nezávislé žurnalistiky, v jehož vedení dlouho působil. Tento fond ovšem rozdával peníze (z jeho zveřejňovaných materiálů není zřejmý jejich původ) zásadně a výlučně médiím, která prosazovala jeden druh názoru na svět, např. Hlídací pes, Neovlivni, Forum 24 a podobně. A druhou větou nám bez uzardění tvrdí, že se ty peníze nebudou rozdělovat podle toho, jaký názor to médium hlásá, ale „objektivně“. Jak říkali komunisté: každému podle jeho zásluh, chce se dodat.
A konečně třetí úkol vytyčený Akčním plánem, cudně nazvaný „demonetizace dezinformační scény“. To je to, čemu Věra Jourová už před časem dala hezký český a vlastně pravdivý název „vyhladovění“. Obklíčit nezávislá alternativní média, přinutit větší inzerenty, aby u nich neinzerovali, jinak budou vyhoštěni z klubu těch, co spolu mluví, rozuměj: Rozdávají si zakázky, nu a pak už jen čekat, jak rychle se ta paralelní média položí. Protože i sebemenší médium toho druhu má nějaké náklady. Přinejmenším technologické (doména, systém šíření atd.). Už dnes v drtivé většině takových médií píšou autoři bez nároku na honorář.
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX