V době, kdy západ Evropy formovalo římské a západořímské impérium, ležely naše země mimo jejich hranice. U nás se tedy římské právo a kultura prosadily až mnohem později a zprostředkovaně. I první restaurace impéria v podobě karolinské říše, se našim zemím vyhnula a skončila před naším pohraničním hvozdem. Státoprávně nás okrajově zasáhla až ta druhá, otonská a to pouze proto, že její centrum bylo geograficky v těsném sousedství našich zemí. Mladý český stát, kterému německé císařství ještě dlouhá léta upíralo jak světskou tak i duchovní suverenitu, však přesto šel svou jedinečnou cestou. Nakonec se přes desítky porušených privilegií, slibů i smluv, obojího domohl.

Jazykově i kulturně je mimo vší pochybnost, že naši předkové většinově patřili ke slovanské migrační vlně, která přišla z jihovýchodu a z východu a převážila nad původním obyvatelstvem, přičemž si zachovala tento charakter i po dosídlování území pozdějším obyvatelstvem.

Nadále jsme potom sdíleli osudy dalších středoevropských a balkánských národů, převážně slovanskými jazyky hovořících a vyformovaných z původního slovanského obyvatelstva. Bylo to především v obraně Evropy před muslimskými vojsky osmanských sultánů v době, kdy se ten slavný "Západ" zabýval vlastními bratrovražednými válkami a později honem za koloniálním panstvím. Zatímco do různých zbytečných válek jsme byli postupně vtaženi též, kolonizace se náš civilizační okruh nikdy neúčastnil. Cizorodé, západní sračky v podobě učení Johna Wycliffa, Jeana Calvina a Martina Luthera, dovedly náš národ do dvou zničujících konfliktů domácí a později všeobecné totální vyhlazovací války. Výsledkem toho druhého, tedy Třicetileté války, bylo naše ukotvení ve středoevropské monarchii, která nakonec vlastními (středoevropskými) silami Evropu před Turky ubránila a vydala se na cestu osvobození západobalkánských slovanských národů.

Dále je to jistě i dědictví rozbití Rakousko-Uherska, tedy druhé největší slovanské říše, na převážně uměle vytvořené nástupnické země. Dávná nechuť Francie a Velké Británie k silnému státnímu útvaru ve střední Evropě konečně slavila úspěch. Ve shodě s touto paternalistickou politikou nejprve tytéž západní země umožnily brutální revizi jimi narýsovaných hranic v Mnichově 1938 a později nás bez skrupulí odkoply do sféry vlivu komunistického molochu na Jaltě 1945. Proces západní správy naší státnosti byl potom dovršen rozdrobením Československa a Jugoslávie do menších, snadno ovladatelných celků.

Ve jménu toho, že takzvaně "patříme na Západ" jsme se vzdali vlastní energetické, surovinové i obchodní politiky a stala se z nás pouhá odmocnina vlastní ekonomiky. V době, kdy vzniká nový ekonomický řád a multipolární svět, se stále křečovitěji držíme trosek potápějící se lodi západního vlivu, vybudovaného na anglosaské brutalitě, rabování kolonií (včetně té české), soustavném porušování a ohýbání smluv a slibů a dominaci dolarového podfuku. Kdo by se chtěl byť jen podívat jiným směrem, je ihned ostrakizován, okřikován a tupen mediální žumpou a politickými prostitutkami. A těm patří i můj závěrečný vzkaz. Nejenom, že na ten Západ nepatřím ani já, ani lidé v této zemi, ale nepatříte tam ani Vy sami. Až totiž zničíte poslední zbytky naší suverenity a státnosti a odevzdáte tuto zemi bruselským úředníkům, krachujícímu Euru, zelenému, inkluzivnímu a genderovému šílenství, tak Vás ten Západ odkopne stejně, jako to historicky provedl všem užitečným hlupákům před Vámi.