tehdy jsme ji z vlasteneckých důvodů zamlčeli, neboť kdyby Rakousko založilo tento ústav, bylo by to asi ve válce vyhrálo. Jde totiž o to, aby byl založen a vybudován

Státní hrdinec
čili Ústav pro výchovu hrdin, cosi obdobného jako Státní hřebčinec, neboť i zde je konečným účelem zlepšení rasy, pokud k tomuto cíli nestačí kadetka.

Státní hrdinec by zkrátka byla škola pro výchovu k hrdinství. Přijímali by se do něho zdraví chlapci s vyloženou nechutí k latině, pravopisu, počtům atd. a s dobrým eugenickým rodokmenem. Teoreticky by se učili anekdotám o Leonidovi, Scaevolovi, Bruncvíkovi, Garibaldim atd., ze zeměpisu o smělých mořeplavcích a cestovatelích, z přírodopisu o lvech, turech, medvědicích, o žule, démantu a oceli, o třech mušketýrech, o Buffalu Billovi, o Edisonovi čili Hrdinovi práce a jiné podobné věci. Prakticky by se učili plovat, skákat, šplhat, boxovat, jezdit na všem možném, střílet, běhat, mlčet, nebát se strašidel, psů, splašených koní, ohně, bouřky, vos, zlodějů, chřipky, nepřátel, smrti, zubních doktorů a jiných věcí, dále nosit na rukou dívky, krotit šelmy, stát v dešti kulí, nechat si veřejně nadávat, zápasit, břemena vzpírat, chodit po provaze, skákat z rozjetého vlaku, vydržet na představení Meropy nebo Lorenzaccia, potápět se, vrhat se do propasti, chodit v čele, křížit zbraně, zvedat korouhev, nosit neposkvrněný štít a tak dále, vše to se zvláštním zřetelem k různým rytířským a hrdinským funkcím. Tak by se vychovali hrdinové vodní, kteří se vrhají do zpěněných vln, aby zachránili tonoucí; hrdinové požární, kteří zhrdajíce smrtí v šílené odvaze vnikají do hořících domů a zachraňují kdekoho; hrdinové dopravní, kteří uchopí splašené koně, zachraňují pasažéry při železničních katastrofách, konají divy statečnosti v pádu zemětřesení nebo konce světa a podobně; dále rekové vojenští, civilní hrdinové svého povolání, národní hrdinové, hrdinné oběti, rytíři salónní, mužové cti, rytířské charaktery a podobná povolání. Úkolem Státního hrdince by bylo vypěstovat tyto zvláštní schopnosti, soustavně a plánovitě je rozvíjet a tím založit stav úředně oprávněných, výborně školených a odborných hrdinů.

Ano, to je jediná stránka poněkud nejasná: co vlastně s absolventy této školy. Ale taková otázka je snad vedlejší vedle velkolepého plánu školy samotné. Mohli by dostat uniformu, pragmatiku a jakési postavení u okresních politických správ. Mohli by být šikovateli ve vojsku. Mohli by mít přednost při šoférské zkoušce, jako četníci, portýři, úřední sluhové atd. Mohli by být honorováni za každý jednotlivý hrdinský výkon. Mohli by vyučovat tělocviku a hrdinství na obecných školách. Mohli by být plavčíky na plovárnách, nočními hlídači, zřízenci soukromých ústavů detektivních, popřípadě si přivydělávat nějakým skromným řemeslem (košikářství, kolorování pohlednic, trafika neb pod.). To nám ostatně může být lhostejno; hlavní a naléhavé je pouze to, aby tu byla škola pro jejich výchovu, náš Státní hrdinec.