Langšádlová: Jaderná válka proti Rusku by byla naší povinností

Překvapení a zároveň nemalé rozhořčení veřejnosti nad prohlášením poslankyně za TOP 09  svědčí o tom, že mainstreamová média neinformují veřejnost objektivně. Některé události tato média tutlají. Například z důvodu snahy o zachování dojmu, že to není náš establishment, kdo hovoří o povinnosti válčit (válku chce přece vždy vyprovokovat pouze po agresi žíznící Rusko).  Proč hovořím o tutlání? Výrok poslankyně Langšádlové o povinnosti České republiky střetnout se s Ruskem v jaderné válce není současný; je totiž již téměř dva roky starý. Pronést jej měla v reakci na projev tehdy nastupujícího předsedy Vojenského výboru NATO generála Pavla pronesený na bezpečnostní konferenci v Poslanecké sněmovně v květnu 2015, v němž  informoval, že v případě ruské anexe Pobaltí by Severoatlantická aliance stála před rozhodnutím, zda jít kvůli tomu do jaderné války s Ruskem. Lidé by v roce 2017 nebyli prohlášením poslankyně tolik překvapeni, kdyby je mainstream o tomto názoru Langšádlové informoval vzápětí poté, kdy odeznělo (jak by se to slušelo alespoň ve veřejnoprávních médiích).   

Poslankyně Langšádlová, která by se určitě dnes -  v předvolebním období -  podobným válečnickým projevům ráda takticky vyhnula,  byla za svůj výrok velkou částí veřejnosti nejen silně kritizována, ale dá se říci, že u řady lidí svým názorem vyvolala obavy. Co taky jiného, když poslanec mající možnost hlasovat dle Ústavy pro vyhlášení válečného stavu považuje za svůj politický program výzvu k vedení jaderné války!
 
Aniž bych chtěl uvažovat, jaké mohou být trestněprávní důsledky prohlášení o „povinnosti vést proti někomu jadernou válku“ přejdu k trestnímu stíhání českého občana Martina Holkupa z Písku. Ten na rozdíl od poslankyně Langšádlové, jejíž výrok vzbudil důvodné obavy u občanů, měl naopak jménem těchto občanů nebezpečně vyhrožovat politikům a vzbudit obavy zase u nich.
     
Martin Holkup je bývalý profesionální voják Armády ČR, jenž  sloužil v misi Severoatlantické aliance v Bosně. V listopadu 2016 byl Okresním soudem v Písku odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody na osm měsíců se zkušební dobou dvou let za přečin nebezpečného vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci. V reportáži natočené Českou televizí o taktickém výcviku skupiny záložáků nacvičujících s  airsoftovými zbraněmi ochranu státní hranice před ilegálními imigranty vzkázal Holkup vládě i Parlamentu, že spolek s názvem „Českoslovenští vojáci v záloze proti válce plánované velením NATO“, jehož je členem, se řídí citátem z Ernesta Hemingwaye, v němž se praví, že v první den války by měl lid postřílet svou vládu, pokud zemi do války přivede.  Zřejmě na důkaz, že výhrůžka u politiků zabrala (je to podmínka spáchání trestného činu) se k trestnímu řízení připojili celkem dva vyhrožováním vyděšení senátoři; každý s návrhem na náhradu újmy v symbolické výši 100 Kč (neznaje úplný výrok rozsudku, nemohu uvést, jak soud jejich návrh vyřešil).

U případu Martina Holkupa se okamžitě vtírá otázka, co bylo primárním účelem podnětu, na základě nějž orgány činné v trestním řízení zahájily jeho trestní stíhání.  Bylo důvodem standardně zjednat pořádek a pro verbální skutek, který má základ v bytostném Holkupově odporu k válce, obvinit válečnými událostmi hluboce frustrovaného veterána z Bosny?  Nebo je to jinak, a Holkupova procesu bylo využito k tažení proti lidem odmítajícím programově politiku Severoatlantické aliance i USA, tvrdícím, že NATO plánuje válku?  Proti těm, kteří si dokonce dovolí drze vracet ministru obrany ctihodné vojenské metály za někdejší službu v Alianci?

Pokud se jedná o důvod zahájení trestního řízení, přikláním se spíše k  variantě druhé.  Jak známo, nejelegantněji se politické názory potírají tak, že se na jejich nositelích najde něco, co lze kriminalizovat.  K tomu se státu nejlépe hodila osoba Martina Holkupa, jenž je typický veřejným prohlašováním, že jako voják „nebude sloužit hnusnejm Američanům“ (viz reportáž). 

K perzekuci Martina Holkupa, ale – domnívám se – i celého spolku „Českoslovenští vojáci v záloze proti válce plánované velením NATO“ (považte, už jen ten protistátní název!) bylo využito reportáže natočené reportérem České televize, vysílané na podzim 2015 v pořadu Reportéři ČT.  Paradoxem bylo, že Holkup, který byl píseckým okresním soudem odsouzen pouze na základě této reportáže, dal  reportérovi ČT k jejímu natočení souhlas.  Bohužel, zřejmě v té době podléhal iluzím o objektivitě veřejnoprávního média, jemuž chtěl umožnit vytvoření dokumentu o činnosti, o jejíž zákonnosti neměl nejmenší pochybnost. Holkup nevěděl, že Česká televize navzdory své zákonem dané veřejnoprávnosti oddaně slouží prioritám české i nadnárodní politiky, jež většinou nemají se zájmy českých občanů mnoho společného. 

Reportáž „Nebezpečná hra na vojáky!“ jak nazvala ČT svůj  (Holkupa usvědčující) dokument, je učebnicovým příkladem jak vyprodukovat neobjektivní, propagandistický pořad. Ještě dříve, než mohli diváci reportáž shlédnout, dramaturg pořadu Reportéři ČT avizoval, že je o osobách, jejichž  činnost přináší dle expertů riziko, které postupně budují soukromou armádu vybavenou ostrými zbraněmi, jež jsou připraveny použít i proti vlastním politikům. Namísto, aby tvůrci reportáže - jak se to sluší u korektní dokumentaristiky –  poskytli prostor k vyjádření pluralitních názorů, vybrali k podání komentáře pouze ty, u nichž byl zaručený předpoklad, že činnost osob protivících se politice NATO odsoudí (gen. Šedivý, gen. Šándor, občanský aktivista Marhoul a jiní). Bývalí vysocí funkcionáři Armády ČR dle očekávání označili činnost záložáckého spolku za společensky škodlivou a doporučili, aby se jím zabývaly tajné služby a  policejní orgány. Mezi komentátory nechyběl ani advokát, jenž Holkupovu parafrázi  Hemingwayova výroku o střílení vlády v první válečný den neváhal označit za zvlášť závažný zločin přípravy vraždy. V určitých momentech mi reportáž připomínala způsob, jakým komunistická televize prezentovala například hudebníky z Plastic People. Ty jako společenské vyvrhele, „Holkupovo komando“ cvičící  zadržení osoby překračující ilegálně hranici představil reportér Landa jako brutální monstra (přál bych lidem shlédnout video natočené z jakéhokoli zásahu nejen policejní jednotky známé pod zkratkou URNA, ale i jiných zásahovek z nižších součástí Policie ČR). Ve srovnání s komunistickou televizí u reportéra Landy přece jen jeden rozdíl byl. Ten, kdo za komunismu natáčel řádění Plastiků proti nim nesvědčil u soudu.           


Nutno zdůraznit, že v procesu vedeném proti Holkupovi bylo zcela odhlédnuto od kontextu, za něhož  obžalovaný proti hrozbě války v reportáži brojil. Aktivita Severoatlantické aliance v Evropě v posledních dvou letech zneužívající důsledků ukrajinské krize (vyvolané Spojenými státy) dává nepochybně za pravdu těm, kdo tvrdí, že nikoli Rusko, ale NATO v čele s USA jsou agresorem plánujícím válku.  O čem jiném ostatně svědčí přesun americké vojenské techniky a personálu zahájený koncem roku z německého Bremerhaven postupně dál na Východ, jenž The Independent označil za největší od konce studené války? Co například cvičení NATO v Polsku pod názvem ANAKONDA 2016 zabývající se bezpečnostními situacemi ležícími pod tzv. “prahem vzniku války”?  A co ostré starty stíhaček členských zemí NATO v Pobaltí na linii doteku s Ruskem (Baltic Air Policing)? Vidíme, že Alianci je dobrá každá záminka. Za „ozbrojený útok“ ve smyslu Severoatlantické smlouvy má být dle bojechtivých vysokých představitelů NATO považován i kyber útok. Připomeňme například nedávnou hrozbu generálního tajemníka NATO Stoltenberga, že případě rozsáhlého kybernetického útoku na členský stát Aliance může dojít k aktivaci článku 5 Severoatlantického paktu (www.natoaktual.cz).

Holkupovo prohlášení nutno interpretovat nikoli jako kriminální jednání agresivního jedince vyhrožujícího politikům vykonávajícím řádně jim svěřenou zákonodárnou nebo výkonnou moc (dle čl. 2/1 Ústavy v souladu s vůlí svého lidu, který je zdrojem  státní moci vykonávané  politiky).  Co Holkup v reportáži řekl, byl pouze naléhavý protiválečný apel inspirovaný Hemingwayem, známým svým záporným postojem k válce.  Holkupova slova byla bezpochyby ovlivněna snahou části české politické reprezentace dávat Alianci najevo větší oddanost.  Pohleďme na současný stav: Ministrem obrany uzavřená dohoda o přidružení české 4. brigády rychlého nasazení k velení obrněné divize Bundeswehru. Plánovaná účast Armády ČR na posílení východního křídla NATO. Nabídka vojenského uskupení o velikosti praporu Polsku, zemi, jež se v roce 2020 stane vedoucí zemí aliančních sil velmi rychlé reakce. Snaha změnit  Ústavu, aby vláda mohla bez předchozí parlamentní kontroly vysílat armádu do zahraničních operací, aniž by se jednalo o mise obranné, mírové nebo záchranné.  Veškerá podpora, kterou ze strany Česka Aliance dostane,  staví celou naši zemi do nepřátelské pozice proti tomu, s kým se Aliance v budoucnu střetne.  To je zákon války.  Proč by však měli obyvatelé České republiky strádat ve jménu bitev, jež probíhají v cizím zájmu?

Výrok Martina Holkupa, za nějž byl u Okresního soudu v Písku odsouzen, znepokojuje veřejnost rozhodně mnohem méně, než prohlášení poslankyně Langšádlové volající Česko do jaderné války s Ruskem. Holkupovo vyjádření by mělo být chápáno jako legitimní vyjádření stanoviska českého občana k našemu členství v NATO.

Členství v NATO je nesporně citlivou politickou věcí.  Za účelem vyřešení otázky našeho dalšího setrvání v Alianci by se mělo dostat našim občanům práva realizovat dle článku  2/2 Ústavy státní moc přímo. Parlament by proto měl za tímto účelem schválit ústavní zákon o referendu o vypovězení Severoatlantické smlouvy.  Návrh takového ústavního zákona čeká v Poslanecké sněmovně na své projednání (sněmovní tisk č. 908 ).