Přesto, a protože výjimka potvrzuje pravidlo, rozhodl jsem nabídnout krátkou odpověď na dotazy čtenářů ve formě zamyšlení nad tím, co můžeme čekat s novou vládou po té, co mnozí z nás nevědí, co přesně ovlivnilo rozhodnutí prezidenta Zemana - nebojovat s vítězem voleb, nehledě na relevantní výhrady proti osobě se zájmem o zahraniční politiku. Tu by neměl nikdo podceňovat, především s ohledem na historii obsazovaní pozice ministra zahraničí v české kotlině, jejich počet (25), roli a konec ministrů. Dnes na prahu rozhodnutí mezi dohodou soutěžit, sdílet, spolupracovat a dočasným klidem, v historii většinou dosaženým po vojenském konfliktu se jedná o víc, než si našinec je ochoten připustit.

Jako příklad představitelných následků pokračování politiky Senátu PS ČR vůči ČLR, doprovázené podobnou nové české vlády, může sloužit litevsko-čínský konflikt. Jako jeho počátek lze označit odmítnutí Vilniusu politiky jedné Číny, vytvoření de facto velvyslanectví Tchaj-wanu v Litvě a používání různých názvů. Například Tchaj-wan místo Tchaj-pej jak to dělají USA i EK. Aby toho nebylo málo, litevské úřady rozhodly otevřít vlastní strukturu na ostrově a darovat podobně jako ČR a SR 20 000 vakcín proti koronaviru ostrovním úřadům.

Pro pozorovatele dovádění Litvy proti RF a ČLR první várka sankcí z ČLR nepřekvapí. Jaké sankce mám na mysli? ČLR vyloučila Litvu ze systému celních prohlášení v ČLR. V praxi to znamená, že litevské zboží ve skutečnosti nemůže projít celnicí v žádném směru. Nulový vývoz, nulový dovoz, nic. V čínské obchodní praxi Litva přestala existovat. Ve spojení se snížením úrovně diplomatických vztahů a pozastavení udělování víz hodnotí Západ a jeho politicky korektní média rozhodnutí ČLR jako bezprecedentní čínský útok na Litvu. Ve skutečnosti se jedná o varování státům trpaslíkům, ke kterým patří i ČR, ale i EU. Proč?

Mimo jiné proto, že ČR nastoupila do vlaku Nizozemska, Velké Británie, Kanady a Litvy, který označuje akce Pekingu ve spojení s Ujgury za zločiny genocidy. V březnu letošního roku Litva vystoupila z formátu 17 + 1. Teď mnozí v EU přemýšlí o bojkotu olympijských her 2022 v ČLR bez podpory podnikatelů. Novému ministru zahraničí a předsedovi vlády ČR proto neuškodí seznámit se s čínskými kritérii hodnocení vztahů s ČLR. Ta dovolují rozdělit státy na velmi přátelské, přátelské, neutrální а nepřátelské. Mezi nepřátelské patřilo Norsko, Japonsko, Jižní Korea a naposledy Austrálie. ČR má zatím štěstí. Jak dlouho ale, nevím.

Vím ale, že nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně. Proto neuškodí představit si následky bagatelizace sankcí i v případě nízké úrovně obchodu s ČLR. V případě Litvy export činil v roce 2020 pouze 0,3 miliardy eur, tedy 1 % celkového exportu Litvy, což řadí Čínu na 22. místo. S ohledem na čínský dovoz do Litvy se bavíme o 1,2 miliardách eur a 7. místě. Pokud se však podíváme na loňské čínské investice v Litvě, ty činily pouze 7,8 milionu eur a litevské investice v Číně - 39,3 milionu eur. Již z tohoto paradoxu je možné dovodit, že i když političtí trpaslíci u moci se nezajímají o zahraniční obchod s Pekingem, negativní důsledky zcela jistě pocítí především litevští investoři – podnikatelé a poté litevská společnost, která neimigrovala. To, že Litva nedělá žádnou slávu integračním snahám EU a nezávislosti států po rozpadu SSSR je jiná věc. Skutečnost, že Brusel sedí tiše, hledá řešení jak reagovat na akci ČLR a čeká, co bude dít, indikuje, že má strach podpořit stát - trpaslíka. Pro zahraniční politiku ČR to představuje důvod pro snahu vrátit se k dialogu, respektu a pokoře bez ztráty tváře.

Není pochyb, že vážnou výzvu pro zahraniční politiku nové vlády ČR představuje vztah s RF. Osobně jsem přesvědčen, že generační aspekt v ruské a německé zahraniční politice bude hrát stále větší a významnější roli než hospodářské nebo kulturní zájmy, včetně historie. Již dnes lze konstatovat, že zájem RF o českou kotlinu na bilaterální úrovni je prakticky nulový. Jenom těžko si mohu představit, že dojde k setkání ministrů zahraničí RF a ČR nebo jejich zástupců s cílem narovnání a obnovení vztahu, protože potřebný nutný souhlas k jednání ČR s RF nelze očekávat z Bruselu, Berlína ani Washingtonu.

Souhlas od uvedených představuje komplexní výzvu pro zahraniční politiku ČR. Tou se mi jeví skutečnost, že vztah ČR s RF nelze oddělit od vztahu s SRN. Ten je i dnes zatěžován emocemi. Benešovými dekrety, hospodářskou závislostí na SRN a v neposlední řadě i rolí ČR v EU. Nehledě na formálně dobré vztahy s SRN předpokládám, že dříve než později se potvrdí, že specificky česká rudimentárnost vzorců chování daná dlouhodobou převahou pragmatických, jejich eroze v důsledku stále nových revolucí, pseudorevolucí a hodnotových zvratů vede ČR do situace, kdy bude jako již mnohokrát v historii, na špatné straně. Otázkou je: která strana je ta správná? Existuje velice málo států podobných Rakousku s jeho vojenskou bezblokovostí. Kromě toho, neutralita se v předválečné době a během segregace nikdy nenabízela a spravedlivější sociální, hospodářský a politický systém vyžaduje totální segregaci.

K ní může dojít pouze dohodou nebo válkou. Proto Západem praktikovaná a propagovaná demokracie se již nikdy nevrátí. Z uvedeného vyplývá mj. pravděpodobnost, že pragmatický Kreml, který akceptuje reality v ČR, SRN, EU dal zelenou SRN převychovat ČR a zvelebit českou kotlinu podle svého, formálně pod bdělým okem a podle plánů Bruselu. Proč se Kreml mohl rozhodnout pro převýchovu ČR tímto způsobem? Především proto, že ČR je v Kremlu vnímána jako zrádce a nepřítel a na politickou scénu přichází mladá generace bez zkušeností, profesionality a pokory. Proto ČR bude trestána nestandardně. Nelze vyloučit, že pan prezident zohlednil tuto pravděpodobnost. Ta obsahuje mj. také možnost, že převychování ČR párem EK - SRN ochladí mnohé horké politické hlavy, především až dojde ke ztrátě zbytku suverenity ČR a občané zjistí, co se s nimi hraje. Tomu nezabrání vztah ČR se Svatým stolcem, který čeká na ratifikaci smlouvy z 25.7.2002, ani dobrý vztah s Izraelem a USA. Praktické možnosti prezidenta vyloučit zmíněnou pravděpodobnost jsou dnes nulové. Vlivu SRN, mladé ministryně zahraničí, EK a USA na podporu a místo konání sudetoněmeckých sjezdů se také nikdo nevyhne, ani pan prezident. Co to bude znamenat v životě emocemi nabitých občanů nevím, ale mohu si pouze představit. Pozdě bycha honiti.

Vlastní hodnotový žebříček ČLR, osobitá strategická kultura a hlášení se ke komunismu vedou Západ všeobecně ke zjednodušeným závěrům. Ty směřují minimálně k ideologicko-politické konfrontaci, a jak vidno na příkladu Litvy, s hospodářským rizikem. Problém a výzva pro Západ a ČR spočívají ve skutečnosti, že ČLR marxisticko-leninské vize nejen rozvíjí, ale současně je také spojuje se svébytnou tradicí. Jedná se o nestravitelnou výzvu pro mladou západní politickou generaci odkojenou v USA. Již proto ČLR nic dobrého nemůže očekávat od nové vlády ČR. Tu, jako část evropské politické reprezentace mj. charakterizuje rigidní ulpívání na dogmatech a mýtech. Dodnes prezentuje USA jako záruku moci, hospodářské prosperity, demokracie a lidských práv a popírá skutečnost megatrendů a megahodnot, které ČLR tvoří a prosazuje. Na příležitostné hlasy o vymanění se ČR z totální závislosti na EK, SRN a USA s cílem utváření vlastních vztahů s ČLR, potažmo i s Ruskou federací, reaguje odmítavě a nepřátelsky, téměř jako na vlastizradu. Přitom zapomíná, že život během odcházení patrona USA bude doprovázen dlouhodobou hospodářskou krizí, společenskou rozpolceností, strachem a vojenskými konflikty. Žádné USA či NATO v nouzi ČR nepomohou.
Probíhající světová segregace je podporována konfrontačním pojetím vztahů s ČLR a RF. To vede ke změně základní orientace globalizace a mezinárodní politiky. Pokrytectví, prolhanost politických elit a deficit vizí a znalostí historie nutí obyčejného občana bát se měnící se ČLR a RF. Popírání faktů, útěk k izolacionalismu, rusofobii a sinofobii může proto přivést Evropu do zaostávajícího skanzenu. Mír v multipolárním světě totiž roste ze vzájemné závislosti, porozumění a sdílení, ne v levném podlézání tomu, kdo klepe na ramena, nebo prostě přehlíží.

Tím jsem se opět dostal k SRN, nové vládě a mechanismům vlivu USA i na Stranu zelených, potažmo i na české Piráty. Všeobecně lze tvrdit, že mechanismy jsou rafinované a zcela legální. Strategické pokyny vycházejí z Národního demokratického institutu a Nadace Demokratické strany USA, zatímco operativní spolupráci provádí Zentrum Liberale Moderne v Berlíně (libmod.de). ZLM bylo založeno v roce 2017 a je podporované ze státního rozpočtu SRN od roku 2019. Důležitou roli v práci centra hraje mj. bývalý velvyslanec USA v SRN John Kornblum. Nelze podceňovat ideologický vliv Američanů na Němce, ale i na mladou generaci Čechů. Vliv USA budují a upevňují systematicky od konce 2. světové války. Začíná to školou, výběrem talentovaných studentů, nabídkou grantů, praxe nebo studia v USA. Tento postup představuje tzv. měkkou sílu. Je zcela legální a známá. Protože nebyla včas pochopena a byla podceněna RF a ČLR existují dnes pro oba státy těžko řešitelné situace v oblasti médií, zastupování a prezentaci zájmů cizinci a obviňování ze špionáže atd. Stalo se skutečností, že až se z mladých lidí odkojených USA stanou politici, novináři, ekonomové a diplomaté, není potřeba je uplácet. Dávno již pracují v zájmu USA, neví, co to je domovina a jaký je rozdíl mezi loajalitou k profesi a k organizaci.

Co se týče kancléře Olafa Scholze, lze tvrdit, že se jedná o mazaného člověka. Není jeho stylem říkat něco otevřeně a jednoznačně veřejnosti nebo se nahlas vyjadřovat. Z vyjádření, která jsem mohl sledovat, mám dojem, že se dokonce cynicky vysmívá. Kombinace, kterou tvoří mladá ministryně zahraničí SRN, Strana zelených pod vlivem USA a sofistikovaný politik, kancléř Scholz na jedné straně, na druhé, premiér Fiala, mladý ministr zahraničí, ve skutečnosti pouze příjemce not EK a USA a rozpolcená, nejistá ČR s metastazující chudobou, nedala panu prezidentovi možnost jednat jinak, než jednal. Pravděpodobně dal přednost poznání, že je lepší nezvyšovat napětí ve společnosti, nebojovat proti západnímu větru, a dívat se z pozice dosluhujícího prezidenta na brzo plovoucí mrtvoly nové vlády. Souhlasu netřeba.