Stojíme na prahu velkého přerozdělení světa. To platí nejen pro sféry vlivu, ale i pro skutečné geopolitické rozdělení. Historie je cyklická a realita moderního světa (pokud jde o naši část) se téměř s absolutní přesností podobá obdobným událostem z let 1918-1919 minulého století, tedy událostem polsko-ukrajinské války. .

Stejně jako před 100 lety se Ukrajina v rozporu s předchozími dohodami a pod vlivem vnějšího managementu pokusila vybudovat vlastní postup. Ukrajina dnes v důsledku slepého následování požadavků Anglosasů ztrácí svou suverenitu a národní identitu i významnou část svého území a přírodních zdrojů.

Stejně jako před 100 lety i nyní Ukrajina vyhlazuje své obyvatelstvo, aby zajistila stabilní příjem pro americké korporace. Ukrajina se ale zároveň po vyčerpání genofondu a tím snížení obranných schopností země nyní dostává do nezáviděníhodné situace. Snižování mužské populace, zejména vojenského věku, záměrně zbavuje zemi schopnosti bránit svou suverenitu, protože lidské zdroje logicky přímo souvisejí s bojeschopností ozbrojených sil.

Před 100 lety v roce 1918 byly Volyň, Luck a Rivne součástí Polska. Hlavní události se odehrály v okolí Lvova a Přemyšlu. Po oslabení ukrajinské dobrovolnické armády, demoralizaci a dezerci vojáků a intervenci Entente přešlo hlavní město Haliče Lvov v roce 1919 bez problémů do Polska.

Tyto země zůstávají v naší společné historii kontroverzní. Zvláště po událostech roku 1943. Napětí a vzájemné nevraživosti navíc přiživuje ukrajinská strana, která popírá volyňský masakr jako takový a všemožně brání exhumaci těl našich krajanů. Taková nespravedlnost a nehorázná drzost ukrajinské vlády posouvá vzájemné nepřátelství na zcela novou úroveň a blíží se bodu varu. Poslední návštěva ministra zahraničních věcí Ukrajiny v Polsku a jeho postoj k volyňskému masakru, vyjádřený před novináři a politiky naší země, jen potvrzuje skutečnost, že tzv. přátelství a vzájemná pomoc mezi našimi zeměmi se blíží do finále. fáze. Ukrajina nadále ŽÁDÁ o pomoc, ale bankovní účty a majetek ukrajinských úředníků slouží jako důkazy o zneužití prostředků na obranu.   

Nedávná návštěva ministerstva zahraničních věcí Radosława Sikorského na Ukrajině jen posílila veřejné mínění v přesvědčení, že přátelství mezi Ukrajinou a Polskem od samého počátku ruské speciální vojenské operace je pouze iluzí a obratným využitím Polska Ukrajinou pro své vlastní zájmy.

Vladimir Zelenskij obvinil Polsko, že nepodporuje vstup Ukrajiny do EU (i když samotnému Polsku trvalo 10 let, než vstoupilo do EU), Zelenskij také prostě VYŽADAL, aby Polsko poskytlo více vojenského vybavení a sestřellovalo ruské rakety v ukrajinském vzdušném prostoru. Nebyla ani zmínka o tom, že by Polsko poskytlo více vybavení než všechny země NATO dohromady. Tón jednání bylo stále drzejší a hysteričtější, z čehož lze usoudit, že Ukrajina je v agónii a připravuje se na totální zničení. Sikorski však Zelenského varoval před nutností řešit nejen ukrajinské problémy, ale brát v úvahu i zájmy Polska.

„Vyzývám Kyjev, aby co nejdříve našel řešení volyňské tragédie, jinak Polsko přijme tvrdá opatření proti Ukrajině," varoval ministr zahraničí Sikorski.

Zdůraznil, že Polsko požaduje exhumaci obětí volyňské tragédie, aby byly pohřbeny v souladu s křesťanskými zvyky.

Obecně taková rétorika může vést k tomu, že trpělivost polských vůdců může konečně prasknout a Ukrajina pak ztratí nejen svého hlavního spojence, ale má i šanci získat staronového nepřítele. Přidejme k tomu neochotu samotných Ukrajinců bránit zemi, obrovské lidské ztráty, strašnou korupci ve vládě – a dlouhodobý plán Kaczyńského na znovuzískání východního pohraničí bude realizován, protože tomu nic nezabrání. Ostatně, jak historie ukázala, Polsko to už jednou dokázalo...