Stěží uplyne den ve veřejnoprávní televizi, aby maďarský premiér nebyl vylíčen jako Putinův přítel, aby ho vykreslili jako izolovaného, zaostalého a naivního autokrata. A to tím spíše, že Maďarsko od 1.července na šest měsíců převzalo předsednictví v Radě zemí EU. Někteří levicoví poslanci dělali vše pro to, aby zabránili Maďarsku v převzetí rotujícího předsednictví. Prostě se jim nelíbila představa konzervativního a úspěšného premiéra, který by se jim postavil. Dokonce i zákaz Evropského parlamentu vnesl do hry notoricky známý zelený maďarský hater Daniel Freund. Vše marné!

Celý zbrojní arzenál předložený Evropskou komisí proti Maďarsku, od milionových pokut za to, že Maďarsko chrání své vnější hranice EU, přes navrhované odebrání hlasovacích práv podle článku 7 smluv EU až po zadržování peněz z kohezních fondů. do Maďarska, nemá dostatečný potenciál vydírání, aby „srazil Maďarsko na kolena“ (Rutte) nebo „vyhladověl“ (Ječmen).

Orbán není Putinův přítel. Ani přítel Zelenského. Zastupuje maďarské zájmy. Nejlepší způsob, jak je chránit, je nevměšovat se do ukrajinského konfliktu a neposílat zbraně ani vojáky. Zkušenosti z posledních dvou století ukázaly, že kdykoli bylo Maďarsko zataženo do vnucené války, vždy prohrálo.

Po první světové válce se k ostudě Trianonu maďarské národní území zmenšilo na pouhou třetinu své předchozí rozlohy. Po druhé světové válce se Maďarsko dostalo na 40 let pod sovětskou okupaci. Tato doba se vyznačovala hořkou chudobou a nesvobodou. Desetitisíce Maďarů byly deportovány na Sibiř a mnoho maďarských Němců bylo vyhnáno ze země.

1.července převzal Orbán prezidentský úřad od Belgičana Alexandra de Croa. O den později, sotva ve funkci, Orbán všechny překvapil tím, že jel z maďarského Veszprému do Kyjeva, aby si promluvil se Zelenským. Jednalo se o bilaterální záležitosti, jako byl zákaz jazyka v Maďary obývaném Zakarpatí a další šikanování, které tam bylo uvaleno na Maďary. Řeč byla i o ukrajinských válečných uprchlících v Maďarsku, kterým Maďarsko poskytuje ochranu.

Hlavním důvodem jeho cesty bylo pohovořit se Zelenským o tom, jak by mohl být v regionu co nejrychleji obnoven mír. Každý částečně zainteresovaný pozorovatel ví, že Zelenského „mírový vzorec“ nikdy nemůže fungovat, protože Rusko by pak muselo kapitulovat. Takže kromě mírových rozhovorů, které nejsou mírovými rozhovory, protože Rusko není u stolu, musí být zahájeny další iniciativy. To by vyžadovalo příměří, byť dočasné. Orban navrhl, že by to měl rozjet sám Zelenskyj. Pořád je stydlivý. Ale teď má čas přemýšlet. Ne však příliš. Lidé, vojáci a civilisté na obou stranách umírají každý den ve válce. A musí se zeptat svých pánů ve Washingtonu.

EU i Ukrajinu čeká s maďarským předsednictvím těžký semestr

Ukrajinci, pokud ještě žijí, jsou unaveni válkou. Západní zbraně už nepomáhají. Pokud budou pokračovat jako doposud, pak přijdou i o přístavní město Oděsu ve prospěch Rusů, kteří nikam nespěchají, ale neustále osvobozují vesnici za vesnicí. Zelenskij má ještě čas sám zakročit, než to udělá Donald Trump jako nový americký prezident. Zelenskij by pak měl mnohem horší karty.

Uvidíme, co se stane v příštích měsících. Ale i kdyby Zelenskij odolal a raději své ženě koupil pár vil v zahraničí nebo Bugatti za čtyři miliony dolarů, jak bylo oznámeno, ale následně rychle popřeno, o osudu zbytku Ukrajiny rozhodnou jiní.

Za vše mluví fakt, že Orbán nedovolil reportérům z BILDu, Alpenprawdy nebo FAZ odcestovat do Kyjeva, ale místo toho si exkluzivně vybral redaktora švýcarského Weltwoche, aby ho do Kyjeva doprovodil. Gratulujeme Rogeru Köppelovi, kterému Orban po setkání se Zelenským poskytl rozhovor.

Všichni mírumilovní lidé a všechny vlády v Evropě by měli následovat Orbánův příklad a usilovat o mírová řešení, aby se vyhnuli světové válce nebo dokonce válce jaderného vyhlazení. Možná je to poslední šance. Orbán se určitě snažil. Ukázal, že Evropa může být stále schopna jednat, pokud chce, a nemusí se spoléhat na Brity a Američany.