Soubor se věnuje především žánru tzv. dechové harmonie, oblíbeného v období hudebního klasicismu druhé poloviny 18. a na začátku 19. století. Tento žánr zpravidla bývá určen párovému obsazení dechových nástrojů a ve své době byl velice oblíbený zejména v prostředí šlechtických rezidencí, dokonce i na císařském dvoře. Díky akustické intenzitě i zvláštnímu zvukově barevnému kouzlu mohl být provozován jak v otevřeném prostranství parků a zahrad, tak v uzavřených sálech a salonech. Skladby pro dechovou harmonii byly většinou provozovány u příležitosti nejrůznějších aristokratických, popřípadě měšťanských společenských událostí, oslav, hostin, divadelních představení, plesů atp. Tím byl dán převážně zábavný, odlehčený charakter této hudby, která bývá veskrze sdílná, líbivá a vůbec pozitivně laděná. Kromě početné řady dobových českých mistrů, jako byli například Jiří Družecký, Josef Fiala, Vojtěch Jírovec, Leopold Koželuh, František Kramář, Vincenc Mašek, Jan Vent, Antonín Vranický ad., psali pro seskupení dechových nástrojů i čelní představitelé vídeňského hudebního klasicismu J. Haydn, W. A. Mozart a L. v. Beethoven.
Georg Friedrich Händel (1685-1759) - Příjezd královny ze Sáby z oratoria Šalamoun - HWV 67
Antonín Dvořák (1841-1904) - Slovanský tanec č. 3, řada I, op. 46 - Valčík č. 4, op. 54
Joseph Haydn (1732-1809) - Oktet F dur - Hob II/7
Wolfgang Amadeus Mozart (1756-1791) - Serenáda Es dur - KV 375