„Člověk Východu se cítí součástí společnosti, a nevidí nic špatného na tom, kdybychom ho označili jako mravence v mraveništi. Čínská Říše nebes má mnohatisíciletou kontinuální historii, navíc neexpanzivní, která měla císaře, vládce nebes. A oni přirozeně mají tendenci, jako malí mravenci, pracovat ku prospěchu celku, to znamená, že jsou tam jiné touhy po osvobození, i když teď si čmuchají k západnímu luxusu. Oproti tomu západní společnost má, bohužel, nerad to říkám, evidentně vrchol za sebou. Můžeme ji nyní přirovnat k říši římské před vpádem barbarů. Dokonce už tento vpád trochu probíhá," řekl Chaun v rozhovoru pro Rádio Universum v sérii pořadů Kupředu do minulosti a následně popsal vztah západu k Bohu.
„My na Západě jsme evidentně ztratili spojnici, ztratili jsme svorku, což byla víra v Boha. My jsme západní společnost, a nejúspěšnější byly protestantské země, byly nejpracovitější. To vše nyní odpadá, a místo toho došlo k rozklížení, a proto se objevují bizarní progresivistické tendence: multipohlaví a sebemrskačství za kolonie a za otrokářství. Prostě, nerad to říkám, ale západní společnost, pokud se nestane zázrak, a nedojde k nějakému novému obrovskému vzmachu – ale podstatu takového impulzu nikde nenalézám – je na sestupu, a nám se to jeví jako tragické, protože jsme momentálně současní obyvatelé Západu. Ale to se v historii stalo mockrát, a je to svým způsobem přirozené, že velké civilizace jdou nahoru, a v určité fázi se vyprázdní, ztratí svůj ideál, a postupně začínají scházet,“ upozornil dále Igor Chaun.
Během rozhovur mluvil také zcela otevřeně o svých pocitech, kdy se cítí být ve věku, kdy už se obrací k Bohu a ke svým strážným andělům a počítá s tím, že po smrti stane před pomyslnou nebeskou branou a bude posuzováno, jak žil. A podle toho, jak obstál, bude žít některý ze svých příštích životů. Chaun je o tom přesvědčen. Režisér je přesvědčen tom, že v každém člověku plápolá plamínek božské jsoucnosti. A proto, když sám něco dělá, cítí prý radost z toho, že se podílí na božím díle.
Režisér si také myslí, že je třeba žít v pravdě a pravda se má podle jeho názoru hledat v diskusi. Proto považuje za správné nechat zaznívat různé názory a kategoricky se staví proti tomu, aby byli někteří lidé pro své názory umlčováni. A proto také přišel s výzvou.
„Pojďte si ty lidi poslechnout. Dejte protiargumenty, ne zákaz. Dejte protinázor, ne výsměch,“ řekl Chaun s tím, že právě to je to nebezpečné na naší společnosti.
„A já bych to dokonce ještě rozdělil: Já bych i pochopil, že ti, co jsou u moci, mají tyto tendence. To bylo vždycky. Ale nebezpečí je, když na to lidé začnou slyšet, a když se podle toho začnou chovat. A lidé byli opakovaně vystrašeni. Začalo to jedenáctým zářím, pak přišla migrace, potom přišly další události. Stupňuje se to. Covid, Ukrajina, Izrael, jako kdyby nám nějaký velký temný dramaturg za oponou házel jednu událost za druhou. Cukrátka, abychom si cucali bonbony hrůzy, bonbony děsu. A to způsobuje, že většinová společnost má tendenci semknout se jako stádo napadených oveček, a začít poštěkávat proti odlišným lidem,“ prohlásil se znepokojením a varováním režisér, který se zároveň domnívám, že lidé, kteří myslí jinak, jsou pro společnost nesmírně cenní, a že zdravá společnost by měla podporovat lidi, kteří něco zpochybní, kteří něco chtějí otevřít, kteří upozorní na jiný, alternativní pohled na věc.
Psali jsme:
„Naopak znakem autoritářské společnosti, totalitní společnosti, cenzorské společnosti je, když tyto lidi pronásleduje. A toho jsme svědky. Zatím ještě ne úplně, protože se pořád můžeme takhle bavit, ale ve společnosti to je. A proměna nenastane shůry. To se musí stát zevnitř, aby lidem došlo, že jim někdo blbne hlavu. Že nám někdo blbne hlavu,“ vysvětlil své pocity a postoje Igor Chaun.
(hýbl, prvnizpravy.cz, foto: repro fb)
