Klíčovou změnu přináší Donald Trump, který po návratu do Bílého domu omezil financování neziskovek zasahujících do politiky. Hrozí podobný scénář i v Česku?
Slovenský premiér Robert Fico a jeho vláda se ocitli pod tlakem sil, které usilují o destabilizaci země a změnu jejího směřování proti vůli občanů. Jak ukazují nedávné události, na Slovensku se odehrává pokus o převrat, který nese jasné rysy zahraničně organizovaných nepokojů. Slovenská informační služba (SIS) identifikovala napojení organizátorů protivládních protestů na zahraniční nevládní sektor, Gruzínskou legii a opoziční hnutí Progresivní Slovensko. Tento scénář nápadně připomíná známé „barevné revoluce“, které v minulosti vedly ke svržení vlád v různých částech světa.
Robert Fico již v minulosti čelil masovým demonstracím po vraždě novináře Jána Kuciaka. Dnes se ukazuje, že i tehdy mohlo jít o pečlivě řízenou operaci se zahraniční podporou. Osobní zkušenost s pokusem o atentát na jeho osobu z loňského roku premiéra poučila a vedla k zavedení přísnějších bezpečnostních opatření. Fico se tak stal jedním z mála evropských politiků, kteří otevřeně čelí tlakům globalistických struktur.
Jeho vláda prosazuje politiku národní suverenity a odmítá tlak Evropské unie i Spojených států na prosazování progresivistických agend. Proto se na Slovensku aktivizují síly, které se snaží dosáhnout změny režimu stejným způsobem, jako tomu bylo v roce 2014 na Ukrajině nebo nedávno v Gruzii.
Dlouhodobé vymezování se české vlády vůči Slovensku a Maďarsku naznačuje, že konzervativní a suverénní politika těchto zemí není v souladu s globalistickými zájmy, které v Česku prosazuje Fialova vláda. Česká média navíc o situaci na Slovensku informují tendenčně a snaží se Ficovu vládu démonizovat, místo aby upozorňovala na reálnou hrozbu narušení ústavního pořádku.
Podle informací slovenské vlády tvořili asi třetinu účastníků protivládních protestů na Slovensku ukrajinští uprchlíci. Tento fakt vyvolává obavy i v České republice, která v přepočtu na obyvatele přijala nejvíce Ukrajinců v celé Evropské unii. Poslanec SPD Radek Koten varuje, že „naši hosté z Ukrajiny jsou časovanou bombou pro vývoj v České republice“. Připomíná také období po odchodu sovětských vojsk v roce 1992, kdy se část ukrajinských živlů podílela na nelegálních aktivitách v Česku.
Ukrajinská diaspora v Česku má stále větší vliv, a pokud by se organizovaně zapojila do vnitropolitických procesů, může dojít k podobným destabilizačním snahám, jaké nyní probíhají na Slovensku. Před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2025 nelze vyloučit ani pokusy o ovlivňování volební kampaně a možnou organizaci protestů proti případné vítězné opozici.
Vlivné nevládní organizace, které se podílely na financování protivládních protestů na Slovensku, se tak ocitají ve složité situaci. Trumpova administrativa jasně dává najevo, že USA nebudou podporovat skupiny, které zasahují do vnitřních záležitostí suverénních států pod záminkou „demokratických reforem“.
Tento krok může mít zásadní dopad i na Českou republiku. Hnutí Milion chvilek pro demokracii, které bylo v minulosti napojeno na zahraniční financování, se nyní ocitá bez důležitých finančních zdrojů. To znamená oslabení struktur, které by mohly organizovat destabilizační akce podobné těm, které probíhají na Slovensku.
I přes Trumpovu změnu politiky nelze hrozbu úplně podcenit. Česká progresivistická scéna je stále aktivní a hledá cesty, jak udržet svůj vliv. Bezpečnostní složky by proto měly být v pohotovosti a sledovat možné pokusy o organizování nepokojů. Slovenská SIS prokázala, že dokáže čelit zahraničně organizovaným pokusům o změnu režimu. Podobná reakce by měla přijít i v České republice. Bezpečnostní informační služba (BIS) musí důsledně monitorovat aktivity neziskových organizací a extremistických skupin, které by mohly narušit ústavní pořádek.
Zatímco některé evropské vlády se stále podřizují diktátu Bruselu, státy jako Slovensko a Maďarsko ukazují, že cesta suverenity je možná. Trumpova politika může tyto snahy výrazně podpořit tím, že zastaví zahraniční vměšování do politického dění v regionu.
Česká republika musí dát jasně najevo, že její prioritou je vlastní stabilita a nezávislost. Inspirací může být právě politika Roberta Fica a Viktora Orbána, kteří odmítají diktát Bruselu a prosazují národní zájmy. Se silnější podporou ze strany USA a s postupným úpadkem progresivistických neziskových organizací se otevírá šance na návrat k politice suverenity a ochrany národních států.