Rekordní volební účast v německých spolkových volbách (84 %) naznačovala zásadní politickou změnu. Očekávalo se, že voliči udělí jasný mandát konzervativním silám k ukončení vleklé hospodářské krize a chaotické migrační politiky, které Německo v posledních letech sužovaly. Místo toho ale výsledky ukazují, že navzdory velkým očekáváním se Německo ocitlo v pasti vlastní politické neochoty ke skutečné změně.
Na první pohled může výsledek působit jako vítězství křesťanských demokratů (CDU/CSU) pod vedením Friedricha Merze. Strana s 28 % hlasů sice porazila sociální demokraty (SPD) kancléře Olafa Scholze, kteří získali historicky nejnižších 16 %, ale triumf to rozhodně není. Ještě v roce 2017 měla CDU přes 30 %, zatímco dnes je její podpora na druhém nejhorším výsledku v historii. Přestože se CDU vyhoupla zpět na pozici nejsilnější strany, její vítězství není dostatečné na to, aby mohla vytvořit jasnou konzervativní vládu.
Merzovo kategorické odmítnutí spolupráce s Alternativou pro Německo (AfD) zároveň znamená, že bude muset hledat podporu levicových stran, čímž se významné změny v politickém kurzu Německa stávají téměř nemožnými. CDU se tak ocitá v podobné situaci jako v roce 2021 - vyhrála, ale nemůže vládnout podle svého programu.
AfD s 20 % zaznamenala solidní výsledek, téměř dvojnásobek oproti předchozím volbám, ale zůstává mimo reálnou hru o moc. Očekávání pravicových voličů byla vyšší, zvláště po sérii teroristických útoků a rostoucím napětí v otázce migrace. Podpora od Elona Muska a amerického viceprezidenta JD Vanceho sice dodala straně prestiž, ale němečtí voliči, včetně části pravicového spektra, se stále zdráhají dát AfD vládní odpovědnost.
Jediným skutečným překvapením je výsledek krajně levicové strany Die Linke. Ještě před pár měsíci se zdálo, že spadne pod pětiprocentní hranici, ale nakonec získala 8,6 % hlasů. Klíčem k tomuto úspěchu byla mobilizace mladých voličů, kteří se odvrátili od Zelených. Zelení s 12 % sice oslabili, ale i tak zůstanou pravděpodobně součástí nové vlády, což znamená, že ekologicko-levicová politika bude pokračovat.
Sahra Wagenknecht, která se od Die Linke odtrhla a vytvořila vlastní levicově-populistickou formaci, dopadla mnohem hůře, než se čekalo, když její strana sotva překročila 5% hranici.
Celkové rozložení sil znamená, že pravicové strany (CDU/CSU a AfD) sice získaly přibližně 55 % hlasů, ale protože liberální FDP neuspěla a CDU odmítá spolupráci s AfD, pravicová většina ve skutečnosti neexistuje. Merz bude muset vytvořit koalici s levicovými stranami, což bude znamenat pokračování mnoha politik, které byly hlavní příčinou současné ekonomické i společenské krize.
Psali jsme:
Voliči mohli vyslat jasný signál k obratu. Místo toho výsledky naznačují, že Německo zůstává politicky paralyzované. Ekonomická stagnace, rostoucí nezaměstnanost a neřešená migrační krize tak budou pokračovat, protože žádná z dominantních stran není schopna provést odvážné změny.
Britský historik A.J.P. Taylor kdysi prohlásil, že německé revoluce roku 1848 byly „okamžikem obratu, kdy se ale nic neobrátilo.“ Po těchto volbách můžeme říci totéž. Německo dosáhlo kritického bodu, kdy se mohlo vydat novým směrem, ale znovu odmítlo odbočit. A tak i nadále zůstává uvězněno v politickém status quo.
(kyncl, prvnizpravy.cz, repro: youtube)
