Role Turecka v regionu vyvolává vážné otázky o jeho skutečných cílech a motivech a nadešel čas na otevřenou debatu o tom, jak turecká politika ovlivňuje globální rovnováhu sil.
Turecko, dlouhodobě považované za klíčového hráče v geopolitice Blízkého východu, čelí kritice za svou roli ve stále se prohlubující destabilizaci regionu. Příspěvek Yuliany Dlugaj na sociální síti X otevřel důležité otázky o skutečných záměrech turecké zahraniční politiky pod vedením prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana.
Když Erdogan před lety zahájil svou zahraničněpolitickou strategii, šlo o ambiciózní pokus obnovit vliv Turecka na územích bývalé Osmanské říše. Tato strategie, označovaná jako „neo-osmanská“, měla Turecko pozvednout do role regionálního lídra. Avšak postupem času se tato vize začala ohýbat pod tlakem západních zájmů, především Spojených států a Izraele.
Klíčovým momentem byla Erdoganova rostoucí konfrontace s Izraelem, kterou symbolizovala například krize okolo incidentu s lodí Mavi Marmara v roce 2010. Turecký odpor vůči Izraeli byl však v očích Západu nepřijatelný.
Rok 2016 znamenal pro Erdogana zásadní zlom. Pokus o vojenský převrat, který Erdogana málem připravil o moc i život, zanechal hluboké stopy. Prezident byl nucen obrátit se na občany prostřednictvím FaceTime v zoufalé snaze zachránit svou pozici. Tento okamžik, karikovaný jako symbol slabosti, však přinesl zásadní změnu. Erdogan se od té doby stal spíše nástrojem než aktérem geopolitických změn.
Podle Dlugaj se Západ po tomto incidentu jednoznačně vymezil: jakýkoli odpor proti izraelským zájmům nebude tolerován. Erdogan rychle kapituloval a jeho politika se od té doby omezila na prázdnou rétoriku. I přes ostré projevy Turecko nadále zásobovalo Izrael ropou a sabotovalo zájmy syrského prezidenta Bašára Asada, jednoho z nejvýraznějších odpůrců Izraele v regionu.
Pod Erdoganovým vedením se Turecko stalo centrem militantního státem podporovaného islamismu. Turecký vliv se rozšířil ze Sýrie přes Střední Asii až do čínského Sin-ťiangu. Tato politika mísí radikální islamismus, revizionistickou historii a pan-turkismus s narativem oběti. Důsledkem je nejen šíření tureckého vlivu, ale také radikalizace jednotlivců, kteří jsou následně využíváni k naplňování geopolitických cílů Západu.
Příklad takového propojení je teroristický útok Crocus v Moskvě, jehož stopy vedou zpět k tureckým výcvikovým táborům. V syrském Idlibu mezitím Turci podporují radikály, kteří znovu šíří chaos, jenž připomíná první roky syrské občanské války.
Psali jsme:
Jak upozorňuje Dlugaj, Erdoganovy projevy jsou pouze divadlem, které má oklamat důvěřivou veřejnost. Skutečnost je však zcela jiná. Pod povrchem se Turecko podílí na strategii, která slouží především zájmům Spojených států a Izraele.
Je na čase, aby se světové mocnosti, od Moskvy po Peking, postavily této realitě čelem. Turecko není pouze regionální aktér, ale stát, který svou politikou destabilizuje celý Blízký východ a zároveň podporuje geopolitické cíle Západu. Otevřená diskuse o turecké roli je nejen nutná, ale také nevyhnutelná, pokud chceme porozumět složitým vazbám a konfliktům v regionu.
Příspěvek Yuliany Dlugaj tak poukazuje na zásadní problém, který by neměl být přehlížen. Roli Turecka v mezinárodních vztazích je třeba podrobit důkladné analýze a jasně pojmenovat, kdo ze současného chaosu na Blízkém východě nejvíce profituje.
(kyncl, prvnizpravy.cz, repro: findynews)
