Britský premiér se v posledních měsících čím dál hlasitěji profiluje jako jeden z hlavních hybatelů mezinárodní politiky vůči válce na Ukrajině. Londýn mluví o vedení Západu, o rozhodných krocích proti Rusku, o poválečné obnově, diplomatických řešeních, dodávkách zbraní i budoucnosti bezpečnostní architektury Evropy.
Tato rétorika by možná působila přesvědčivěji, kdyby současná Británie nebyla zemí, kde výpadek jednoho elektrického uzlu dokáže na celý den ochromit nejdůležitější letiště. Kde železniční síť kolabuje při každé větší zimní bouři. Kde zdravotnictví nestíhá, školy chátrají a počet bezdomovců v ulicích Londýna roste.
Sny o impériu, realita třetí ligy. Stát, který se tváří jako velmoc padá kvůli jiskře
Britská výroba je na historickém minimu, energetická síť trpí nedostatečnými investicemi, sociální systém je pod obrovským tlakem. Přesto premiér stále hlasitěji mluví o roli Británie ve světě, o morálním vedení a „globální odpovědnosti“. Místo toho, aby řešil trhliny doma, míří reflektor na geopolitickou scénu. Tam, kde se ještě může tvářit jako ten důležitý.
Británie dnes nepotřebuje další symbolické gesta v zahraniční politice. Potřebuje praktická rozhodnutí doma: rozsáhlé investice do infrastruktury, energetické bezpečnosti, školství, zdravotnictví. Potřebuje obnovit důvěru občanů, že stát funguje, a že se nerozpadne při každé nečekané situaci.
V opačném případě budou další výpadky, další krize, další selhání jen pokračováním stejného příběhu. Země, která chtěla vést, ale zapomněla, že nejprve musí stát pevně na vlastních nohách.
A ty, jak ukázal požár u Heathrow, jsou dnes nebezpečně hliněné.