Nicméně, od doby, kdy Vladimir Putin přišel k moci před 18 lety, akce ruské vlády byly (téměř) vždy výrazem většinového názoru. Ruské volby, i když jsou neadekvátní, mohou v tomto ohledu hrát důležitou roli, píše v článku Thomas Fasbender pro Junge Freiheit.

Žádné významné zkreslení výsledků
Volby v autoritářských demokraciích jsou plebiscity, které dávají politickému vedení mandát. Z toho důvodu je důležitá velká účast. Koneckonců, ruští voliči měli alternativy koho volit. Komunistický kandidát Pavel Grudinin není žádná loutka a známý Vladimir Žirinovskij už mnoho let přitahuje protestující. Ale jejich šance nebyly velké.

OBSE také potvrdila, že výsledek nebyl významně zkreslen manipulacemi. Realisticky řečeno, podíl Rusů, kteří chtějí svou zemi mít zásadně odlišnou od současné, není mnohem vyšší než v Německu nebo v jiných evropských zemích.

To je přesně význam těchto prezidentských voleb. 76,7 procenta pro Vladimíra Putina - jeho nejlepší výsledek ve čtyřech prezidentských volbách - je důkazem toho, že drtivá většina obyvatel považuje jeho politiku za správnou.


Antagonizmus mezi Ruskem a USA

Uvnitř Ruska to znamená bezpečnost, stabilitu a pro většinu lidí skromné bohatství; navenek návrat velmoci a rostoucí uznání v celém ne-západním světě. A přibývají další, kteří oponují Spojeným státům.

Útoky americké hegemonie jsou vedeny proti Rusku; Čína vidí nadále svou budoucnost jako nejsilnější konkurent Spojených států. V současné době jsou všechny rivality na eurasijském dvojkontinentu determinovány antagonizmem mezi Ruskem a Amerikou.

V této osamocené pozici je Putinovo největší riziko. Pokud narazí se svou strategií, nikdo se ani nepokusí mu pomoct, ani Číňané, ani Turci, ani Írán. Spojené státy to vědí a to způsobuje, že světová situace je tak horká.

Times: Británie pomohla Putinovi získat nezpochybnitelné volební vítězství

Evropa se stává ochotným nástrojem USA

Západ ztrácí moc, čas pracuje proti němu. Tlak na USA narůstá, aby ukázal zbytek své autority, a naopak domácí tlak v Rusku, aby se postavilo proti USA roste. Nikdo nemůže vyloučit, že studená válka a hybridní válka se může brzy a nečekaně v Sýrii, na Ukrajině nebo v jakémkoliv jiném místě změnit v ozbrojený americko-ruský konflikt.

Politika USA je legitimní a srozumitelná; Amerika jako velmoc upadá a musí se bránit. Stále více je slyšet evropské volání. Evropu a Rusko neoddělují konfliktní zájmy; je jen mýtus o expanzivní, agresivní Moskvě. Transatlantické síly přesto z Evropy dělají z čistě ideologických důvodů ochotný nástroj americko-ruské rivality.

Rusko, jak víme z prohlášení po prezidentských volbách nechce jít do konfliktu. Putin má nyní svůj mandát: držte se od Ruska dál. Rusko na Západě nevyhledává potlesk, dostane ho jinde. Eurocentrická perspektiva, od které naši politici posuzují světovou situaci, nás zaslepila před realitou. Je nejvyšší čas zatáhnout za záchrannou brzdu, než „vozík“ narazí do zdi, končí článek Thomas Fasbender.

Vladimiru Putinovi telefonicky blahopřál k vítězství Emmanuel Macron, turecký prezident Recep Tayyip Erdogan, kazašský prezident. Dále mu blahopřál čínský vůdce Si Ťin-pching, Angela Merkelová, německý prezident Steinmeier a řada dalších světových státníků.