Že právě první den v novém roce si bude celé Rakousko tuto otázku klást, to opravdu nemohl nikdo tušit. A že tato otázka nevznikla z podnětu politického, ale spíše sportovního, to také ne. Zní to, jakoby šlo o něco v souvislosti s armádou. Toto téma je sice právě jedním  z těch, kterým se bude rakouská vláda v novém roce věnovat, ale u tohoto konkrétního případu se jedná o obranu spíše „privátní“.

Vídeňské příkopy, Katedrála svatého Štěpána (Stephansdom), všechno ozářeno pohádkovou  vánoční výzdobou, je každoročně lákavou kulisou pro turisty z celého světa. I Vídeňáky samotné, hlavně mladé, aby poslední den v roce strávili na tzv. „Silvesterpfad“ (Silvestrovská stezka).

Už odpoledne jsou ulice i postranní uličky v tomto centru plny dobře naladěných chodců, zahřívajících se grogem a punčem, aby vydrželi do půlnoci, kdy legendární zvon PUMMERING zakončí svými dvanácti údery rok starý a otevře brány tomu novému. Vždy to stejné nadšení, stejné dojetí. Objetí, polibky ,potřásání rukou i cizím, patří k té spontánní radosti v první minutě nového roku,  stejně jako ohňostroj nad střechami Vídně.

Letošní Silvestr nebyl tak zcela spontánní v tom správném směru. Přihodilo se něco, co Rakušanům doslova „pohlo žlučí“.

Od doby, kdy si paní Merkelová pozvala „hosty“, které rozdělila všem sousedům, jsme si museli zvykat na „nezvyklé“. Počáteční soucit a ochotu pomáhat a podporovat, změnili samotní „hosté“ svým chováním na pocity zcela opačné. Chování mužů muslimského náboženství hlavně vůči ženám, nás od začátku šokovalo, pak paralyzovalo - stejně jako dřívější červenou socialistickou vládu (Pozn.redakce: Sociálně demokratická strana Rakouska (SPÖ), tzv. červení), která v tomto stavu zůstala až do chvíle, kdy byla „odvolena“. Po soustavném vymývání mozků asylovou politikou EU jsme se určitým způsobem „zintegrovali“ natolik, že denní hlášení o sexuálních deliktech, krádežích i přepadech, byla brána jako informace běžné, patřící ke všednímu dni málem jako předpověď počasí. Byli jsme sice permanentně pohoršeni i vylekaní, ale smířili jsme se se situací. Vždyť člověk si údajně zvykne i na šibenici.

Tyrkysově-modrá vláda (Poz.redakce tyrkysová-ÖVP, modrá FPÖ) nás z této odevzdanosti osudu vyzvedla - proto jsme ji přece volili. Ve směru asylové politiky také positivně „zapracovala“. A to na domácí i internacionální úrovni, k veliké nelibosti svržených červených andělů. Kteří se ale při svém pádu přece jenom drápkem sem-tam ještě zachytili. Dokonce příliš mnoha drápky…. a těmi se drží dodnes právě na nejdůležitějších místech. Jako u justice, kde ještě převládá červená barva přesně tak, jako i v médiích. Slovo „protispolupráce“ je v tomto směru sice protiřečící, ale jejich činnost nejlépe vystihující.

Zákony, aktuální při svém vzniku pro stát , kde je občané dodržovali, praskají ve všech švech. Pro migranty, které je totálně ignorují, jsou zastaralé jako obnošená bačkora. Nikomu se nelíbí, prostě „už nepasují“. Horší je, že po vzoru migrantů, je už ani samotní rakouští občané neberou vážně. Tyrkysově-modrá vláda udělala sice obrovský kus práce v pokusech o zastavení chaosu asylové politiky, ale právě pro ženy, pro jejich bezpečnost a ochranu před samotnými hosty se udělalo velice málo.

Justice je v této oblasti doslova hluchá. Snad pan  ministr vidí, že kdyby chtěl denní sexuální delikty trestat „podle zásluhy“, muselo by se místo sídlišť začít s budováním věznic….A tak se sexuální maniaci pouští po výslechu bez trestu, „s napomenutím“ na svobodu, domů. Teda ne doopravdy domů odkud přišli a kam patří. To, bohužel, nejde. Tam je totiž také nechtějí. To je snad to, čemu se říká „bezvýchodná situace“ . Jak se tedy mohlo stát, že taková - z pohledu na ostatní mnohem závažnější přečiny - taková přímo „nicotná“ příhoda způsobila přímo záchvat rakouského žlučníku ?

Zástupy silvestrovských nadšenců jsou o půlnoci už tak velké, že se dá mluvit o úkazu „tělo na tělo“. Nu, tuhle situaci muslimští migranti přímo milují, vždyť normálně si jich k tělu málokterá žena dobrovolně připustí. A tak jeden 20letý Afghánec využil příznivou situaci a „sáhl na tělo“ pěti mladým ženám, které to později i dosvědčily. Pak měl ale smůlu - tá šestá, která pocítila jeho ruku na svém zadečku, byla Švýcarka. A olympijská sportovkyně. Vytrénovaná a rychlá. Neviděla sice, kdo si tento hmat dovolil, ale usoudila, že to nebyla žádná kolegyně-sportovkyně z její skupiny a tak se ohnala loktem dozadu.

Jak už bylo řečeno, byla tam taková tlačenice, že se nemohla ani otočit. Konala instinktivně. Obranný reflex. Afghánec dostal tedy doslova a do písmene „jednu do nosu“. A to takovou, že mu ho zlomila. Nu, olympijská sportovkyně….

Skandál nebo ne, otisky prstů na bundě se nemohou v žádném případě rovnat nosu v sádře.

(Komentář na internetové stránce Kronen Zeitung od jednoho muže: „Bravo, škoda jen, že se ohnala ve výši jeho nosu a ne o hodně níže…)

Proč o téhle, prakticky nijak výjimečné příhodě, píši? Protože jsem přesvědčena, že ty ohlasy a komentáře ze všech stran od obyvatel Rakouska přispějí k tomu, aby se páni soudci, obhájci a psychiatři, kteří posuzují už léta mnohem horší sexuální delikty s přivřenýma očima a benevolentně, až je nám z toho na zvracení, konečně vzpamatovali. Tohle už není jenom fraška - tohle je ostuda nejvyššího stupně!

Před pár měsíci jsme si našli v poštovních schránkách plakátek, jak máme postupovat u případného přepadení:

• Za prvé: Nejdříve se pokusit domluvit. (Nu, když ženu v noci napadne zezadu nadržený muslim, těžko si ve vteřině připraví tu správnou rétoriku aby ho přemluvila, nemluvíc o tom, že jí německy nebude rozumět a integrační kursy v arabštině pro rakouské občany zatím obhájci lidských práv neprosadili.)
  

• Za druhé: Pokusit se o únik. (Když je žena přepadena třemi muži - většinou chodí ve smečkách - určitě ji aspoň jeden doběhne. . Jsou hubenější, než rakouští tlouštíci a hlavně Afghánci jsou zvyklí skákat po skalách. A pokud je oběť mužského pohlaví, stejně je situace 5:1. )

• Za třetí: Volat policii. (Vynikající nápad, k tomu„přepadovka“ určitě poskytně oběti čas k vyťukání správného čísla, snad  poslouží i baterkou, aby si ho v rozčilení nespletla).

• Za čtvrté: Po přepadení informovat okamžitě policii. (Když ovšem bude oběti ponechána kabelka s peněženkou, doklady a mobilem, což je výsostně nepravděpodobné. A stejně to nebude nic platné, protože podle popisu pachatele či pachatelů by policie mohla zatknout okamžitě pětset asylantů.)

Kdo byl tvůrcem tohoto "inteligentního návodu", jak si zachránit kůži klíčenkou před jatagánem? Policejní prezident za pomoci skupiny psychiatrů, psychologů a Charitasu? Ne, ne, něco tak perfektně vykoumaného vzešlo určitě přímo od nejvyšších pohlavárů EU, expertů OSN a modrých helem.

Kursy sebeobrany začaly vznikat jako houby po dešti. Navštěvovaly je hlavně mladé ženy, coby žádoucné objekty integrace. Dokonce i moje přítelkyně Edeltraud, z naší skupiny nejstarší, se začala  o ně zajímat. Odradili jsme ji od toho, když jsme zpozorovali, že si plete karate s feng-shui.

Jestlipak tohle nadšení pro sebeobranu nepoklesne rapidně po zjištění, že po úspěšném absolvování kursu a tudíž i účinném uplatnění patřičných hmatů, se bude muset obět za potrestání násilníka bránit před soudem a  to na vlastní níklady? Na rozdíl od pachatele…vlastně  oběti… teda pachatele…
Do prčic…teď se teda člověk už ani v těch základních zákonodárných pojmech nevyzná….

Jenom pár ohlasů, názorů a komentářů v novinách a na internetu, k tomuto incidentu. V nebývalém počtu a v nebývalé otevřenosti:

• Správně, ukázala mu hranice…

• Tahle reakce by se měla stát příkladem pro ostatní ženy….

• Bravo, bravo…. (tenhle aplaus byl opakován snad osmsetkrát)

• Pokud  dostanete peněžitou pokutu, jsem ochoten ji za Vás zaplatit v každé výši…

• Nic se jí nestane. Dobře, že nezvěřejnili její jméno, jinak by měla přede dveřmi jednou celý afghánský klan…

•  Výborně…. bránila si svoji „hrdost a čest“, zasloužila by vyznamenání….

• Hanba soudci, který by ji odsoudil …

• Určitě se najde advokát,  který bude tu „oběť“  za peníze z našich daní ochotně obhajovat…

Ale vyskytl se i benevolentní postoj k „me-too po islámsku“ , který čtenáři důrazně odsoudili. (Asi tři).

• „…Před dvěmi léty si tohle na mne troufnul jeden fešný kluk z Mayerhofenu. A teď už máme malou holčičku….“

Nacionalistka !!!! horalka z Tyrolska si takového něco dovolí… !!! Dělá rozdíly mezi pletí a náboženstvím… Maloměšťačka, trvající na „čisté rase“…. To by se tedy mělo opravdu někde oznámit… Nejlépe červené opozici, ať může zase na chvíli kamuflovat svoji přebytečnost na politickém parketu.

„Zelené“ soudružky,  se k tomu nevyjádřily vůbec. Za prvé jsou placeny za to, aby se nevyjádřovali k ničemu, co by mohlo jejim potápějícím se lodím „neposloužit“. Za druhé: pohybují se na místech, kde se jim něco podobného nemůže stát.

Jaké dozvuky bude mít silvestrovská tragikomedie, ve které se oběť  octla na stejné lavici obžalovaných jako pachatel, nebude teď záležet na smyslu Rakušanů pro humor, spíše na jejich smyslu pro spravedlnost. A také na schopnosti justice novelizovat zákony, týkající se konkrétně těch frašek, které za poslední léta až príliš často začínaly slovy: „…Jménem zákona…!“