Virus HIV byl vytvořen záměrně v laboratořích USA. Američtí astronauté nepřistáli na Měsíci. Vláda USA tají fakta o přistání mimozemšťanů v Nevadské poušti. Sametová revoluce v Československu byla předem domluvena a řízena KGB a STB, respektive Mosadem. Smrt princezny Diany nebyla nehoda. Útoky 11. září zosnovala americká vláda. Protokoly siónských mudrců zveřejňují tajné židovské plány na ovládnutí světa. Bolševická revoluce v Rusku je dílem světového židovstva. Jurij Gagarin nebyl prvním člověkem na oběžné dráze, eventuálně vůbec ve vesmíru nebyl. Vědci pod tlakem ekologistů se spikli s politiky a zveličují rizika možného globálního oteplování. Pasažér ztraceného majalského letadla Phillip Wood odeslal zprávu z iPhonu ukrytého v zadnici... Poznáváte něco z toho?

Paranoia není žádná legrace, je to trýznivá duševní nemoc. Ale doba internetová dala této poruše zcela novou dimenzi. To co bylo dříve soukromým utrpením, stalo se svým způsobem mentální epidemií a rovněž účinným oblbovákem. Ano, oblbovákem, kterého lze využít v marketingu nebo například i pro politickou kariéru.

Paranoik nachází úlevu v tom, že podrobně vypráví o tom, jak a kým je pronásledován, sledován, ohrožován a manipulován. Znala jsem starší paní, která byla ochotná pozvat si do bytu relativně cizí lidi jen proto, aby jim vyprávěla, že jí sousedka sype do kuchyně jakousi skrytou dírou, kterou vyvrtal sousedčin syn, tajemný hmyz. Ti brouci pak v noci lezou té paní do ucha a žerou jí mozek. Sousedka může páchat svůj rafinovaný atentát jen proto, že ti brouci jsou neviditelní, pocházejí z planety Ormos. Sousedka se synem prý podplatili děti, všechny příbuzné a přátele té paní, aby jí nevěřili, neposlouchali ji a nepomohli jí. Proto si ta paranoička zvala domů cizí lidi, kteří nemohli být podplaceni broukovými spiklenci. Jednou jí takováto návštěva během soustrastného přikyvování ukradla z kredence dva tisíce korun, které si paní schovávala na nájem.

S rozvojem internetu se paranoici dočkali mnohem širšího uznání. Nejen, že mohou svěřovat své trápení tisícům čtenářů, ale mohou komunikovat s širokou obcí podobně nemocných lidí a s nimi se utvrzovat o svých pravdách, poskytovat si útěchu a vzájemnou podporu.

To, co je v případě jednotlivce podivínským bludem, stává se v masovém provedení teorií spiknutí. Již nejde o neviditelné brouky, ale o tajemné spolky ovládající vlády světa a veškerou ekonomiku. Zlovolná bratrstva se tajně scházejí a rozhodují o tom, kdy vypukne krize a kdy válka. Ovládají počasí a přírodní pohromy, sypou z letadel jedy. Chystají čipování všech lidí, vyhubení lidstva pomocí modifikovaných potravin, vyhubení bílé rasy atd. V jistém smyslu mají paranoické bludy tohoto typu povahu sekty. Stejně jako sektářské komunity nabízejí návod, jak se zorientovat ve složitém životě, i společenství stejně věřících stoupenců.  

Fenomén teorií spiknutí je studován a odborně popsán. Jde o reakci mnoha lidí na pocit odcizení a rozpad tradičních hodnot, na neschopnost orientovat se v komplikovaném světě s jeho vyspělými technologiemi a mimořádnými nároky na zvládnutí přívalu informací a na výkon. Přestože je moderní člověk mnohonásobně svobodnější než naši předkové, často žije s pocitem, že je jeho život ovládán zvenčí. Proto se stále častěji objevují nejen jednotlivé články, ale dokonce celé weby, publikace a filmy, které přesvědčují čtenáře o všemocném vlivu iluminátů, jezuitů, sionistů, zednářů, Mosadu, nebo tradičněji tajemných bytostí z jiné galaxie, které občas vyválejí kruhy v obilí, ale určitě mají na svědomí deštivé léto i hospodářskou krizi. Tyto paranoické bludy jsou většinou sdílené zastánci naprosto protichůdného světonázoru. Například konzervativní křesťan publikuje spiklenecké pomatenosti stažené z komunistického webu.

Mnohé konspirační teorie jsou zaměřené na komerční prospěch, pomáhají prodávat různé talismany a ochranné pomůcky nebo třebas i jen obyčejný ocet, kterým se údajně lze bránit proti chemickému posypu z letadel. Jindy spiklenecké fantazie vytvářejí bulvární novináři ve snaze přilákat pozornost novou senzací a tak zvýšit čtenost a zisk. Kdyby mnohé z těchto nápadů nebyly naplněné zlobou a pomluvami, měly by dokonce určitou estetickou hodnotu jakožto novodobá mýtotvorná slovesnost, jako vskutku lidová fantasy. Však také s teorií spiknutí jako s nosným motivem pracují mnozí vynikající autoři, jako například Umberto Eco. Rozumný člověk snadno rozezná, zda jde o umělecký záměr, mediální či politický byznys, nebo o patologický projev. Smutné ovšem je, dostanou-li se tyto bludy k již narušenému člověku, který se ke sdílené paranoie připojí a svou nemoc patřičně přiživí. Pokud by ona stará paní měla internet, jistě by své vize neviditelných mozkožravých brouků obohatila o nějakou tajnou společnost v pozadí a vše by okamžitě sdělila lidstvu na některém bizarním webu. A pak již můžeme jen přemýšlet, kdo by začal prodávat nějaký protibroukový talisman a kdo by si boj s mozkožrouty dal do volebního programu.

Hezké jarní dny bez tajných slídilů přeji všem.

Věra Tydlitátová
Psáno pro Prvnizpravy.cz