Skrývá se však za tím naděje, že toho si voliči nevšimnou.

Svou vlídnou tvář a slib, že je nikdy neopustí, nabídla Tchajwancům další třetí ústavní činitelka, tentokrát předsedkyně Sněmovny reprezentantů USA Nancy Pelosiová. Její návštěva je srovnatelná s tchajwanským výletem české trojky, předsedy Senátu Vystrčila, byť marná sláva, Američanka je až druhá. To dějiny nezapomenou, i když o nic nejde.

Kratičká noční návštěva předsedkyně většiny Demokratů ve Sněmovně reprezentantů USA, což je třetí osoba v ústavním pořádku federace hned po prezidentu a viceprezidentu, neznamená změnu politiky Spojených států vůči Číně, jak sdělil v dřívějším videorozhovoru s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem americký prezident Joe Biden. Podle listu Washington Post, všichni z prezidentova okolí Pelosiovou od cesty zrazovali. Málo platno, nedala si říct. „S Nancy byly vždycky problémy,“ nechal se slyšet bývalý prezident Donald Trump.

Pelosiová však měla pro tuto cestu velmi vážné důvody, které prostě nelze nijak zamluvit. V jejím kalifornském volebním obvodu tvoří zhruba desetinu voličů Číňané, kteří nejsou nakloněni pekingské vládě. Právě vrcholí sezóna primárek, která radikalizuje členskou základnu, protože listopadové volby do Kongresu hrozí katastrofální prohrou Demokratů. Může to posunout do hry mladší a ráznější kandidáty. Mladší? To není při 82 letech předsedkyně sněmovny takový problém. Ale ráznější? Jen se podívejte, co babička umí!

Nakonec, co by nevyjela k čínským břehům, vždyť o nic nejde. Sama ve svém projevu v tchajwanském parlamentu neopomněla zdůraznit, že její cesta nepředstavuje odklon od „strategické dvojznačnosti“ politiky USA, která zahrnuje jak uznání „jedné Číny“, kdy Tchajwan představuje jen odštěpeneckou provincii, tak odhodlání Washingtonu odštěpence bránit, kdyby se tam kvůli tomu sjednocování něco strhlo. Teď proto doprovodila letecký výsadek kongresové delegace také americká letadlová loď, která vyplula k čínským břehům „na předem plánovanou plavbu“.

Může to být cesta do ohně. Čína okamžitě rozjela velké námořní a letecké cvičení kolem Tchajwanu, s pěti lokalitami několikadenního zákazu civilního leteckého provozu, protože tam budou svištět raketové střely. Peking také vyhlásil embargo na dovoz tchajwanských potravin a vedle toho zakázal vývoz čínského písku na ostrov, kde slouží pro výrobu křemíkové mikroelektroniky. Dokonce i největší světový výrobce baterií, čínský CATL, pozdržel výběr lokalit pro svoji expanzi v USA a Mexiku, kde chce stavět čtyři nebo pět gigafactory pro Teslu a Ford.

CATL tím ohrozil volební agendu samotného Joe Bidena. Ten získal na poslední chvíli podporu vzpurného senátora Joe Manchina pro klimatický investiční program vykuchaný z původního Build Back Better, aby bylo do voleb aspoň něco. Program zahrnuje spotřebitelské dotace na elektrická auta, pokud jsou vyráběna v USA nebo v zóně volného obchodu. Když se však budou baterky kupovat jako dosud jen z Číny, žádné dotace nebudou a volební berlička jde pod stůl.

Je však otázkou, co je víc, jestli levné elektrické auto, nebo odvážný vůdce, před kterým se třese svět. Zdá se, že Spojené státy se neobejdou bez válek a zahraničního napětí, protože když ochabuje vnější hrozba, rozkližuje se to doma. Ne že by Biden nepodnikl pokusy upoutat pozornost občanů něčím praktickým, ale nemá hlasy, které potřebuje ke schválení svých iniciativ. A mít je ani nemohl, protože už jeho mátožná kandidatura v prezidentských volbách, kde byl beranidlem vedení strany víc proti Berniemu Sandersovi než proti Trumpovi, přitažlivost Demokratů nutně oslabila.

Biden nedokázal využít ani rozumný ústup z Afghánistánu, který měl přijít dřív a nemělo se čekat, až se americká kontrola území scvrkne jen na plochu kábulského letiště. Nepodařilo se jej využít jako obrat k pozitivní změně ve prospěch mírové spolupráce se světem. Neocons, kterými se tento starý a stále bezmocnější prezident obklopil, mu to nedovolili. Tím mu zůstala na hrbu potupná porážka, kterou musí zastínit jiná skvělá vítězství. Jako bylo třeba usmrcení vůdce Al-Kájdy Zavahrího. Nebo slavná vítězství amerických zbraní v rukou ukrajinské armády, která s nimi neochvějně postupuje západním směrem.

Tato ukrajinská vítězství se však dají interpretovat i jinak. Voliči si navíc všímají rekordní inflace a vstup ekonomiky do recese, což rozhodně nepatří do rejstříku volebních lákadel. Trocha rozruchu kolem Tchajwanu může být docela užitečná, aby se mluvilo o něčem jiném. Kdoví, jak to doopravdy bylo - jestli na to Pelosiová přišla sama, nebo ji tam museli vystrčit.