Nenávist má samozřejmě spoustu podob, ale nenávist se již v 20. století přetavila do průmyslové výroby, ať už otročinou v gulazích, v podobě komínů krematorií v Osvětimi nebo naposledy uhořelými lidmi v Oděsském domě odborů.

To vše doprovázeno mediální propagandou, která bez jakéhokoliv studu orwellovsky převrací pojmy dobro-zlo.

Právě ukrajinská krize dala šanci profesionálním apologetům nenávisti ohromnou příležitost se opět zviditelnit z přítmí zapomnění.

„Ale i tady to byli ruští agenti a proruští násilníci, kteří zažehnuli jiskru požáru, v němž pak desítky z nich uhořely,“ napsal třeba tak skvěle o Oděse informovaný Luboš Palata na svém blogu a nadšeně horuje pro „protiteroristické“ tažení armády a tzv. Národní gardy složené z Kindergarten Pravého sektoru. Lze se jen divit, že z týlu tohoto předvoje pospolitosti neinformuje Člověk v tísni.

Chlapcům, kterým se nějak často zvedá pravice ve známém pozdravu německého mírovného hnutí 30. let, kteří sportovně baseballovými pálkami umravnili nejen komunisty a levičáky na Majdanu, ale i několik budov státní správy a policie nejen v Kyjevě. Čímž napomohli k legitimitě nové vlády, o niž se na Západě a v Česku nepochybuje. Jejich  úspěšná role při stmelování ukrajinské společnosti na jihovýchodě země zdaleka nekončí. Úřadující ukrajinský prezident Oleksandr Turčynov chce předložit zákon zakazující Komunistickou stranu, prý proto, že se prý kladně vyjadřuje k separatistům na východě Ukrajiny. Inu, názor, že ne vší lidská krev je prolita správně, se musí potlačit. Bývalý šéf propagandy a agitace Komsomolu v Dněpropetrovské oblasti, který považuje homosexualitu za perverzitu,  je tou správnou demokratickou autoritou, vynášející „konečné řešení“ nad nositeli jiného názoru. Tady se předpokládaná role Pravého sektoru nedá snad ani docenit.

„Proputinovské patolízalství dnešních českých komunistů je jenom opakováním gottwaldovské otevřeně protičeskoslovenské podpory stalinské imperiální agrese,“ shrnul své poznání zase Jan Urban.

K tomu jim sekunduje zdatně veřejnoprávní televize, jejíž zpravodajské relace spíše připomínají již zmíněné orwellovské Dvě minuty nenávisti, nejen ovšem ona. Dojmologie zpravodajství - pokud se to tak dá nazvat - je asi tato: separatistů a ozbrojenců je hrstka (jen těsně přečíslují ruské agenty), obyvatelstvo vlastně nezajímají, protože jsou to násilníci a krom toho zapalují pneumatiky. Trochu s tím sice koliduje brebtání o „občanské válce“ (Josef Pazderka), ale takových detailů si jen málokdo všimne.

Lze to shrnout. Takže jsou tu tři nepřátelé - Putin, Rusové a komunisti. Rusové historicky za to, že k nám v roce 1945 vpadli, vytlačili Američany, znásilňovali a nechali se v počtu 140 tisíc pozabíjet. Za to, že nám zavedli stalinismus a v roce 1968 nás okupovali. Znovu. Nyní vpadli do Ukrajiny nebo ji rejdy svých agentů rozkládají, a to nemluvě o anexi Krymu, který jim nikdy nepatřil, aspoň dvacet let. A jako podskupinu je třeba nenávidět ukrajinské Rusy, kteří nechápou (indoktrinace putinovských agentů), že na Ukrajině se musí mluvit jen ukrajinsky. Mají tu drzost vyhlašovat a účastnit se jakýchsi referend, které nepovolil Západ, Kyjev a Zaorálek.

Putina je třeba nenávidět, protože udělal z Ruska sebevědomou kapitalistickou velmoc (kágébák jeden!), která si dovolí hájit sféru svého vlivu. Je třeba důsledně rozeznat, že sféra vlivu USA a EU je jiná, lepší a hlavně není ruská!

 A přestože je to demokracie, tak je to demokracie nedemokracie, protože Putin vyhrál volby podvodem – to přece vědí všichni, že. Aspoň to kdosi tvrdil. A taky, protože Putin podepsal zákaz propagace homosexuality, měly se bojkotovat olympijské hry (v tomto ohledu se ale musí přiznat, že není znám Turčynův názor). Zvláště pak odpudivé je, že má Rusko ropu a plyn, za něž chce platit. Neuvěřitelné!

Nu, a komunisty je třeba nenávidět, už proto, že to jsou komunisti. Tady netřeba jakéhokoliv zdůvodnění a předpokládám, že návrh Turčynova musí vyvolávat chilialistickou rozkoš u mnohých, včetně senátora, bývalého cestovatele po Veliké zemi, kam prý jezdil jen na občanku.

Nenávist se musí pečlivě pěstovat, hýčkat, základem pro kvalitní nenávist je předpojatost živena autoritativně předkládanými polopravdami i zjevnými nepravdami. Vrcholným dílem nenávisti je následná nenávist nenáviděných, čímž se potvrdí oprávněnost původně vyvolané nenávisti.

Jiří Kouda