Ano, Rath je nepochybně politický vězeň bez ohledu na to, zda mu bude prokázána trestná činnost. Motiv k jeho stíhání byl totiž evidentně politický. Byl stejně politický jako stíhání Věry Jourové, náměstkyně ministra pro místní rozvoj ministra Jiřího Paroubka pro korupci v kauze "Budišov". Náhodou před volbami.
7. června 2012 - 07:00
Ta nakonec musela být odškodněna za nezákonou vazbu a osobnostní újmu. Rovněž ve zkonstruované kauze "biolíh" také před volbami byla zatčena členka ČSSD Lída Schwarzová, pracovnice Fondu dopravní infrastruktury. Případ byl hojně medializován. Strávila ve vazbě nakolik týdnů, nebyla vyslýchána, nebyla obviněna a když prodělala cévní mozkovou příhodu, sdělil jí advokát, že se čeká až umře. Ústavní soud mnohem později označil její vazební stíhání za nezákonné, dosud nebyla odškodněna. Takže, jestli MUDr. David Rath opravdu něco spáchal, je to z hlediska motivu pro jeho stíhání zcela okrajové. Padni komu padni, pokud je to sociální demokrat. Všichni si pamatujeme "Kubiceho zprávu"- sbírku účelových pomluv "nedopatřením" uniklých do médií těsně před volbami. To není "teorie spiknutí", to je praxe.
Za těmito akcemi stál Jan Kubice. V demokratické zemi by pro něj tyto kauzy znamenaly konec kariéry a věčné zatracení, v ČR se za tyto prokázané služby stal ministrem vnitra. Činitelé orgánů, kteří se dobře orientují koho stíhat a koho ne, mají větší šanci na povýšení, ačkoli by sami měli hnít v kriminále. Jsou nástroji organizované korupce. Absenci morálky se nemůžeme divit v době vlády, jejíž premiér například projevil uznání a udělil vyznamenání vrahům ze skupiny bratří Mašínů. Tak se má bojovat proti komunismu a za demokracii jíž jsme konečně očitými svědky. Ostatně pamatujeme i účelové zatčení poslance Sládka, aby mohl být Václav Havel zvolen prezidentem- většinou jednoho hlasu. Tehdy to vadilo jen republikánům.
ČR naproti tomu poskytla azyl "podnikateli" Olexandru Tymošenkovi (zařídil Kubice) stíhanému pro hospodářskou kriminalitu na Ukrajině-a angažuje se ve věci vězněné bývalé premiérky Julie Tymošenkové, která zázračně zbohatla při organizovaném rozkrádání Ukrajiny- získala přezdívku "plynové princezna". Tato vláda projevuje lidem, k nimž má hodnotově blízko, solidaritu a porozumění.
Zaznělo v posledních dnech mnohokrát, že eskortování poslance do parlamentu nemá u nás pamětníka. Za posledních 22 let ne. Jenže v roce 1952 byl na jednání Národního shromáždění poslanec generál Ludvík Svoboda doprovázen dvěma ozbrojenými příslušníky SNB. Byl stále poslancem. Nesměl s nikým mluvit. Bylo to samozřejmě kvůli zastrašování těch, kteří se stále málo báli. Procesy teprve začínaly. Zdá se, že se historie opakuje, ale není a nebude to fraška.
Hlupáci mluví o období vlády vzešlé z opoziční smlouvy jako o počátku korupce. Je to naprostý nesmysl. Miloš Zeman opravdu toužil "dostat do tepláků" zločince s bílými límečky, kteří během několika let vytunelovali tuto zemi (zatímco teď už jen paběrkují se snahou zemi vykrádat do budoucnosti formou jejího progresivního zadlužování a závazky typu "církevní restituce"). Říkalo se tomu tenkrát podle italského vzoru "Akce čisté ruce". Pravice protestovala, že prý na stíhání zločinců existují standardní procedury a orgány. O tom jsem se jako člen vlády přesvědčil.
Podal jsem za ministerstvo dvanáct podrobně zdokumentovaných trestních oznámení z oblasti zdravotnictví. Média to ignorovala, státní zastupitelství a policie všechna odložila bez jakéhokoli zdůvodnění. Naproti tomu žaloba, obvinění (jedno mi přišlo sdělit na ministerstvo rovnou pět uniformovaných policistů!) a trestní oznámení proti mně byly pečlivě medializovány. Jejích zamítnutí média už nezajímala. "Skončí za mřížemi?", zněla otázka čteného týdeníku na titulní straně s mojí fotografií. Měl jsem být proměněn v mrtvolu pro výstrahu jen politickou. Neposlouchal jsem totiž důrazná doporučení od opozice ani od lidí typu Pohanka, co mám a co nemám dělat. Jednoho dne (protože jsem se stále neměl k rezignaci) jsem na psacím stole našel mikrokazetu. Je na ní nahrána jen jedna věta složená zjevně ze slov z různých odposlechů. Jsou tam slova jako "peníze", "ředitelka" a podobně. Měl jsem pochopit, že by to dokázali poskládat i důkladněji. Pak jsem našel odposlouchávací zařízení. Zřejmě pro výstrahu. Ale to už jsem byl rozhodnut zanechat marných pokusů. Necítil jsem žádnou oporu ve vlastní straně. Poslanec Stanislav Křeček byl už tehdy pragmatický: "To přece není vůbec důležité, jestli to, co píší o Davidovi je nebo není pravda, nás to poškozuje", argumentoval na jednání poslaneckého klubu. "Akce čisté ruce, taková blbost!", nadával Vladimír Špidla na poradě ministrů, "Čeho ten Miloš dosáhl? Jenom toho, že nám zavřeli Ivo Svobodu!". Mně ho nezavřeli, zavřeli ho Grossovi, asi Špidlovi a Buzkové. Zase nestál na té správné straně.
Představa, že chovat se mravně je dostatečnou ochranou před trestním stíháním je dětinská, spíš bych jako bezvěrec věřil, že se tak lze dostat do nebe.
Smyslem Rathova zatčení a stíhání bylo zastrašit už i tak většinou dost plaché představitele opozice. Rath vyčníval, je inteligentní,schopný, aktivní a často byl drzý. Kubice věděl, kterou hlavu uříznout. Médii oblíbení psychologové v čele s geniálním Humhalem i jeden psychiatr už v médiích hlásí, jak je Rath zcela zdeptán- na objednávku médií a pro výstrahu a kvůli možné nešťastné události. Nejen poslancům je známo, že aféra, ale i kauza se dají vždycky vyrobit, a ještě snadnější je být zasebevražděn v lese nebo "neštěstnou náhodou" zahynout při dopravní nehodě na silnici v naší krásné demokratické zemi.
Psáno pro Prvnizpravy.cz
Ivan David