Iniciativa vznikla po sobotní prohře Zemanova protikandidáta Karla Schwarzenberga.  Prohlášení podepsali například bývalý Havlův tajemník Vladimír Hanzel, hudebníci Roman Holý a Jaroslav Hutka, herci Jan Kašpar, Oldřich Navrátil a Veronika Žilková, režisérka Olga Sommerová, architekt Bořek Šípek či historik Petr Placák. Jak informovaly Novinky.cz, režisérka Monika Le Fay k tomu řekla: „zvítězit pomocí lží a estébáckých metod je Pyrrhovo vítězství". Kampaň prý byla ve svém závěru značně agresivní, na přetřes přišlo i sudetoněmecké téma, sporné inzeráty mířící proti Schwarzenbergovi či dávná opoziční smlouva mezi ODS a ČSSD.

Co dodat? Na podobný, a vlastně jakýkoli politický názor mají petenti plné právo. Někdo jiný si zase může pomyslet, že k účasti v této aktivitě vede petenty jejich trvalý pocit nadřazenosti, s nímž opovrhují Zemanovými voliči, jichž bylo o deset procent víc než Schwarzenbergových, takže se výsledek volby nedá ani při nejlepší vůli interpretovat jako pat. Petenti si mohou myslet, že ten, kdo nevolil Karla, není dostatečně inteligentní a má ještě libovolné jiné handicapy. Nicméně volba byla demokratická a přinesla výsledek, který se leckomu nemusí líbit, ale musí jej respektovat. Je to ostatně stále tentýž spor jako před deseti či dvaceti lety: menší část lidí, shodou okolností z kulturních a příbuzných kruhů, se domnívá, že má větší právo na pravdu a větší nárok na řízení věcí. Což je princip nikoli demokratický, nýbrž elitářský. Dědictví prvního polistopadového prezidenta Havla spočívá právě v tomto podivném výhonku monarchistického myšlení. Proti tomu stojí princip demokratický, který respektuje, že právo má ten, kdo vzejde ze svobodných voleb. A to i tehdy, když se to třeba mně osobně nelíbí. Tento spor je pravým a hlavním sporem české společnosti tohoto čtvrtstoletí.

Jiná věc je, že i ti, kterým se nelíbí ani demokratický princip ani jeho reálné výsledky, jsou povinni dodržovat zákon. Mohou sice od rána do noci prohlašovat, co chtějí, ale Zeman je a zůstane i jejich prezidentem. Ledaže by se vzdali státního občanství a přijali jiné. Ale to asi nemají v plánu. A pokud se petenti ohánějí silnými slovy o lžích a estébácích, pak by bylo na místě tato obvinění prokázat. Protože sudetoněmecké téma vnesl, a to pro sebe dost nešťastně, Schwarzenberg, nikoli Zeman, ten na ně jen reagoval, ostatně na Schwarzenbergovy silácké výroky reagovala velice dotčeně větší část veřejnosti. Inzeráty nebyly sporné, jen nevzešly ze Zemanova štábu, byť třeba vyjádřily podporu právě jemu. Bylo by opravdu zajímavé zjistit, kdo byl skutečným zadavatelem těch inzerátů, když je zjevné, že jejich pravým cílem bylo poškodit Zemana, nikoli Schwarzenberga. A co je estébáckého na opoziční smlouvě? To, že během ní měla republika nejnižší státní deficit za posledních 15 let? Že během ní došlo k odstátnění bankovního sektoru, na což si předchozí vlády netroufly? Že se rozproudil příliv zahraničních investic, čehož důsledkem byl vznik tisíců nových pracovních míst? Lze tomu tedy rozumět, že petenti by raději, kdyby v bankách dosud seděli státní úředníci, republika byla zadlužena až po uši (což je dnešní stav) a pracovní místa spíš mizela? To asi ne.

Myslím, že problém těchto petic, až už se jmenovaly Dřevíčská výzva, Impuls 99, Děkujeme odejděte, Výzva tříkrálová - či ta dnešní protizemanovská, je v tom, že petenti v zásadě nikdy nevědí, co chtějí. Jen vědí, co a nebo koho nechtějí. A to je dost málo. Není-li na stole návrh, program, alternativa, není o čem diskutovat. A tedy není ani proč.

Petr Žantovský