Sobotkovi šest let v rozpočtovém výboru a také jsme dlouhá léta seděli vedle sebe ve sněmovně, Haškovi ve vedení Poslaneckého klubu ČSSD, kde mi dělal 1. místopředsedu.   

Oba se hlásili k tomu, že jsou tak trochu mí političtí učedníci a oba nakonec svého mistra v mnohém překonali. Bylo proto logické, že před sjezdem ČSSD v roce 2011, kdy kandidovali na post předsedy ČSSD, mě oslovili oba s přáním, abych byl v jejich týmu.

Každý měl svoje slabé i silné stránky, ale oba dle mého názoru v té době na funkci předsedy ČSSD ještě nedozráli. Slávek nerad vstupoval do konfliktů – vyhýbal se jim a problémy řešil tím, že jejich řešení odsunoval na pozdější dobu. Ale byl slušný, solidní, asertivní, držel slovo a byl přeci jen o pár let starší. Michal byl emotivnější a energičtější řečník, ale nespolehlivý, nedochvilný, neplnil dohody ani sliby, zkrátka křivý jako šavle.

Zatímco Sobotka mě oslovil osobně a nic mi nenabízel ani nesliboval, Hašek mě oslovil přes prostředníky, a kdybych si v té době přál, aby na Václaváku postavil Mont Everest s chaloupkou na kuří noze na vrcholu, určitě by mi to slíbil, i když jsme oba věděli, že nesplní nic. Na rozdíl od mnoha jeho pozdějších příznivců.

Přesto jsem se rozhodl pracovat pro Sobotku a pro jeho podporu na sjezdu jsem získal v Libereckém kraji poměrně dost hlasů, dokonce tolik, že kdybychom podpořili Haška, byl by předsedou zvolen on. A to přesto, že většina delegátů z Libereckého kraje byla pro Haška, když se opírala o zmanipulované usnesení krajské konference. Poté, co nebyl Hašek zvolen, považovali mě za toho, kdo jim „rozkopal hračky“ a viníka toho, že Hašek nebude moci splnit své předvolební sliby. (Že by se tak nestalo, ani kdyby byl zvolen, nechtěli slyšet).

Opakovaně jsem tehdy já i celá řada jeho příznivců v Libereckém kraji Sobotku upozorňoval, že pokud na tehdejší „disidenty“ nepoloží svou ochrannou ruku, budou nemilosrdně stranicky zlikvidováni. Slávek si bohužel nechtěl pálit prsty a všichni jeho příznivci byli postupně odstraněni. Mě osobně to stálo členství v předsednictvu ÚVV a post statutárního místopředsedy KVVa členství v KVV vůbec.. Navíc jsem totálně ztratil jakýkoli politický vliv na stranické dění v Libereckém kraji, který ovládli „haškovci“. Lidé, které jsem později označil za politickou lůzu, protože jí byli a jsou.

Podobný vývoj proběhl za Sobotkova mlčení v celé řadě krajů a je tedy logické, že i přes dohodu s Haškem před sjezdem ČSSD v roce 2013, díky které získal na sjezdu obrovskou většinu, si svou neochotou definitivně vyřešit neúnosné dvojvládí v ČSSD, kde druhé mocenské centrum představovali pod vedením Haška hejtmani, kteří získali na síle zejména po „brežněvovském“ polibku Haška se Zemanem na sjezdu, zakládal na to, co před pár dny proběhlo – vnitrostranický puč v předsednictvu.

A právě ten jej, konečně, probral. Sobotka se konečně začal chovat jako skutečný lídr, rozhodný, energický, silný a neústupný nedemokratickému nátlaku skupinky na vládní funkce nadržených egoistů, kteří se ke svým korytům rozhodli jít přes mrtvoly. Zdá se, že složil politickou maturitu.

Ovšem Sobotka a s ním celá ČSSD vyhráno zdaleka nemá. Tříleté posilování pozic Haškových velrybářů v krajích vytváří poněkud nepřehlednou situaci, neboť předsednictvo, složené převážně ze zástupců krajů, je ve většině protisobotkovské, zatímco ÚVV, složený převážně ze zástupců okresů, je snad pro Sobotku. Skutečné počty ukáže až zasedání ÚVV dne 10. 11. 2013.

Ale ani po případném vyjádření podpory na zasedání ÚVV, nebude mít Sobotka zdaleka vyhráno. Za krkem mu totiž bude sedět Poslanecký klub, tvořený poslanci nominovanými jednotlivými kraji, kde měli Haškovi lidé, díky Sobotkově shovívavosti, dost času a prostoru prosadit do něj celou řadu svých lidí. Ti také do čela zvolili Jeronýma Tejce, který v nedávném puči sehrál tu nejnechutnější roli, když pod vidinou ministerského křesla na poslední chvíli zběhl ze Sobotkova stanu k Haškovi. A bude záležet na morálce a politické vyspělosti celé padesátky, aby zůstala pohromadě a podporovala vládu v čele s Bohuslavem Sobotkou.

Ovšem k tomu aby stanul v čele nové vlády, nebudou jeho největšími soupeři ani vlastní poslanci, ani případní koaliční partneři z ANO a KDU-ČSL. Bude to hora jménem Miloš Zeman, který předsedu vlády jmenuje. Tedy alespoň ve dvou prvních pokusech. V tom třetím jmenuje prezidenta předseda Poslanecké sněmovny a tuto zákopovou válku a poziční boj kdo s koho nelze vyloučit.

Jsem přesvědčen, že nově nabytými zkušenostmi, získaným elánem, razancí a energií má Bohuslav Sobotka na to, aby zvládl i tuto politickou bitvu a složil tak politický doktorát.

Michal Kraus