Srdce euroskeptiků musí poskočit radostí: Vystupme z Evropy a vše se vyřeší.
Potíž je v tom, že pokud bychom vystoupili z Evropy, tři sta miliard korun ročně bude i nadále z České republiky odcházet. Připravíme se pouze o šest set miliard z evropských fondů.
Útěchou nám může být, že jinde v Evropě jsou na tom podobně. Panuje v ní zvláštní způsob přerozdělování. Na jedné straně odčerpávají ze zemí nemalou část vytvořené hodnoty finančně silné skupiny, které v nich investovaly. Čím nižší firemní daně, tím jsou jejich zisky impozantnější. My s naší devatenáctiprocentní firemní daní jsme pro ně vyloženě zlatým dolem.
Ona symbolická náhrada, kterou nám na rozvoj Evropa věnuje, ovšem nejde v převážné míře z kapes těch, kdo bohatnou na tom, že si nás koupili.
Naprostá většina eurodotací, které k nám proudí, pochází ze státního rozpočtu členských zemí Unie. Příspěvek všech států se pohybuje kolem jednoho procenta hrubého národního důchodu. Celková bilance je tedy následující: Evropa přispívá k rozvoji naší země méně než třetinou toho, co si od nás každoročně odnášejí především velké nadnárodní korporace a silné finanční ústavy.
Zatímco my přispíváme do kapes velkým firmám, jejich majitelům a akcionářům, na dotace, které k nám proudí z Evropy, se skládají všichni, kdo se podílejí na tvorbě hrubého národního důchodu, tedy také zaměstnanci, příslušníci středních vrstev i nižších příjmových kategorií. Nadávání na Evropu i přerozdělování tuto aritmetiku dokonale zastírá a znemožňuje uvědomit si, kdo koho tady vlastně dojí.
Pokud by byla Evropa rozbita, mělo by to pro nás jediný efekt – přestali bychom dostávat peníze od těch, kteří na systém přerozdělování doplácejí podobně jako my.
Jan Keller
(čssd,pravo)