Pro čtenáře, kteří nevěděli o rozhovoru nebo ho nemohli poslouchat, uvádím, že souhlas k rozhovoru jsem dal mimo jiné s podmínkou, že nebudu dotazován komentovat vnitropolitické dění v české kotlině, snad kromě úvodního konstatování. To shrnuto krátce obsahovalo osobní přesvědčení:

Nedovedu představit řešení hlavních vnitropolitických výzev, ke kterým mimo jiné řadím problematiku ČEZ, bankovních institucí, potravinové, energetické a výchovně vzdělávací bezpečnosti a soběstačnosti, bez nastolení nové vlády se zcela novými politiky, které, až na malé výjimky ale nevidím ani na horizontu; bez organické reformy státní správy realizované a založené na profesionální loajalitě a loajalitě ke státu, bez ohledu na příkazy EK; a bez definice národního zájmu v kontextu omezené suverenity vyplývající ze závislosti ČR na USA, NATO a EK ve vojenském, zahraničně-politickém, právním a finančním smyslu.

Jinými slovy: pokud nedojde k výše uvedeným základním změnám – to jest být pánem ve svém domě, na občany čekající volby – komunální, senátní, prezidentské a parlamentární - žádnou stabilizaci kvality života, společnosti a vnitrostátní bezpečnosti, o zlepšení nemůže být ani slova, absolutní většině občanů a voličům nepřinesou. Staro-nové výzvy, sbírky podpisů a tzv. hnutí, iniciována seniory z dob Charty a tzv. sametové revoluce představují marnost, sebeklam a brzké zklamání, protože neexistují - podle osobního hodnocení - realizátoři jednotlivých řešení, včetně nezbytné, dnes neexistující vize státu. Proto jsou zmíněné snahy o změnu výhodné pouze pro současné výkonné elity a jejich slouhy.

Rozhovor jsem zamýšlel strukturovat jako lego událostí, které ovlivňují a budou i v představitelné budoucnosti ovlivňovat náš každodenní život i v Evropě. Protože neznám strukturu, kvalitu a očekávání posluchačů a všeobecně známá délka rozhovoru v délce 2 až 2 ½ hodiny mně přinutily rozdělit čas tak, aby se zvětšila šance na udržení zájmu posluchačů a rozhovor mohl být tímto způsobem zajímavější pro potenciálně širší spektrum posluchačů. Zamýšlel jsem věnovat se několika hlavním tématům.

Z časových důvodů ale, nebylo možné je všechny pojednat, proto jsem rozhodl je krátce v písemné formě představit na pokračování:

1. Tchaj-wan,
   
2. Speciální vojenská operace na Ukrajině a bludy,
   
3. Balkán - Srbsko, Kosovo a Albánie,
   
4. USA a RF – Konference o přezkumu Smlouvy o nešíření jaderných zbraní,
   
5. Jaderné elektrárny, jejich životnost a korupce,
   
6. Hyperzvukové zbraně v RF a USA a mýty,
   
7. Co hledá papež František v Kazachstánu, Ukrajině a Rusku,
   
8. Vysoká pilotáž páté kolony v Rusku,
   
9. Není rozvědka, jako rozvědka,
   
10. Mediální hony a trochu ironie.

Nejnovější z mého dne

1. Deset zemí chce vstoupit do Šanghajské organizace pro spolupráci (SCO). Dva vysoce postavené zdroje uvedly, že na seznamu jsou SAE, Sýrie a Katar. Zdůrazňují, že Arabské emiráty požádaly o udělení statutu člena koalice bez byrokratických procedur - ustanovení o přijímání nových států stanoví, že žadatel se musí nejprve stát partnerem pro dialog nebo pozorovatelem a teprve poté vstoupit do aliance. Tato otázka se má řešit na summitu v Samarkandu v září. Na otázku – Jaká nebo jaké jsou příčiny ticha o dodávkách plynu z Kataru? -  by měla dát vláda odpověď veřejnosti.
2. Během jednoho týdne byla na Dunaji zasažena neznámým výbušným zařízením již tři ukrajinská plavidla. Paradoxem je, že plavidla nevybuchla na ruských minách, ale na svých vlastních. Na začátku speciální operace ukrajinské ozbrojené síly vypustily miny v okolí Oděsy a některé z nich proudy zanesly do sousedního Dunaje. Výsledkem je, že ani samotná Ukrajina, ani Evropa již nemohou využívat ústí této své velké řeky. Poznámka: Ukrajinský pilotní člun "Orlik", který minulý týden vybuchl v ústí Dunaje pod ukrajinskou minou, se nepodařilo vyzvednout. Skutečnost je taková, že plovoucí jeřáb, který byl v úterý vyslán, aby plavidlo vyzvedl, byl rovněž vyhozen do povětří. Kdo nevěří, nechť se seznámí s obsahem zpráv na Ukraina.ru
3. Zpráva AI. Ze zprávy vyplývá, že AI zaznamenala případy, kdy Kyjev útočil z obytných budov. Ukrajinská armáda rovněž rozmístila zbraně na území civilní infrastruktury v 19 sídlech na Ukrajině, včetně Doněcké lidové republiky, Charkovské a Mykolajivské oblasti. Vojenské vedení země zároveň neorganizovalo evakuaci obyvatel z budov, aby minimalizovalo ztráty způsobené případným odvetným úderem Moskvy. Doplňuji čísly: ve 22 z 29 škol byly zjištěny vojenské zbraně, náboje a logistika. V Bachute, slouží univerzita jako vojenská základna, o Oděse se raději ze známých důvodů nezmiňuji, ale rád si připomínám písničku Ray Charlse – I can´t stop loving you, v češtině zpívanou Karlem Hálou – Ze známých důvodů. Doporučuji poslechnout si ji, porozumět textu nejenom v angličtině, ale i češtině, panu Zelenskému, paní Peloisové a samozřejmě všem členům české vlády v potu…

Otázka: Existuje vůbec nějaký smysl kvůli Tchaj-wanu riskovat nebo dokonce vést válku? Jestliže neexistuje žádný smysl, tak proč Nancy Peloisová navštívila Tchaj-wan, vzala na sebe osobní riziko, zvětšila nedůvěru ve vztahu USA a ČLR a nebezpečí vojenského konfliktu nejenom mezi ČLR a USA?

Nabízím krátké odpovědi k prověření, zamyšlení a vlastním vývodům.

1. Návštěva Tchaj-wanu Pelosiové pomůže, aby byla v listopadu znovu zvolena do stejné funkce a zůstala v čele Kongresu. Jediné, co není známo, je, zda bude předsedkyní menšiny, nebo většiny.
   
2. Bude-li znovu zvolena do funkce, v každém případě ovlivní rozhodnutí kongresové komise, která bude vyšetřovat korupci a podvody její rodiny. Proto předpokládám, že Nancy Pelosiová navštívila Tchaj-wan jenom proto, aby uchránila svoji rodinu.
   
3. Bílý dům si uvědomil, že cesta Pelosiové pozitivně zapůsobila na veřejné mínění. Indikuji to reakce v anglicky mluvících zemích. Ty je možné označit jako nadšení. Bílý dům navíc v nedávném prohlášení uvedl, že [americký prezident Joe] Biden respektuje rozhodnutí Pelosiové navštívit Tchaj-wan a prohlašuje, že se nejedná o porušení suverenity.
   
4. Nehledě na americkou agendu je návštěva Pelosiové na Tchaj-wanu velkou ranou pro image a vliv USA v Tichomoří. USA si tam tvoří skutečné nepřátele, včele s ČLR. Čínský tisk byl na USA dost přísný, od návštěvy bude ještě více. Proto lze hodnotit návštěvu mj. jako velmi krátkozraký krok.
5. Krátkozrakost předsedkyně amerického Senátu a její politiky indikuje i plán navštívit během své návštěvy Jižní Koreje demilitarizovanou zónu, jak informovala agentura Associated Press. Zóna je označována také jako společná bezpečnostní zóna. Je pod společnou kontrolou OSN a vedením USA a Severní Koreje.

Poznámka: Dojde-li k návštěvě bezpečnostní zóny, Pelosiová se pravděpodobně stane nejvýše postaveným představitelem USA, který území od roku 2019 navštíví. V té době tam byl na návštěvě úřadující americký prezident Donald Trump. Jak upřesnila tisková agentura Yonhap, Pelosiová plánuje navštívit vesnici Pchanmundžom. V roce 1953 zde byla podepsána smlouva o příměří, která znamenala konec korejské války.  
Druhá strana mince návštěvy vybízí připomenout si paralelu s velkým rozdílem, kterou představuje tzv. cross-strait crisis (krize v Tchajwanském průlivu) in 1996.

Krize v Tchajwanském průlivu v roce 1996 byla nebezpečným bodem vzplanutí v americko-čínských vztazích, který byl vyvolán vysoce sledovanou návštěvou, která ukázala veřejně na rozkol mezi Bílým domem a Kongresem. Co mám na mysli?

V květnu 1995 USA udělily tehdejšímu tchajwanskému prezidentovi Lee Teng-huiovi americké vízum k účasti na oslavě absolventů na Cornellově univerzitě, jeho alma mater. Bílý dům byl nejprve proti návštěvě a tehdejší prezident Bill Clinton ujistil Peking, že Lee nedostane vízum. Ale pak Kongres schválil rezoluci podporující Leeovu návštěvu, což v podstatě donutilo Bílý dům vydat vízum.  

Bylo to poprvé, kdy USA povolily návštěvu nejvyššího tchajwanského vůdce, ačkoli to nebyla formální státní návštěva, a Peking to považoval za velkou provokaci. Napětí mezi USA a Čínou v příštích několika měsících vzrostlo.

Čína nasadila více než 100 000 vojáků do Fujianu a provedla raketové testy, přičemž rakety dopadly ve vodách u Tchaj-wanu a jedna letěla téměř přímo nad hlavním městem Taipei.

USA vyslaly přes Tchajwanský průliv dvě skupiny letadlových lodí. Podobnosti s dneškem jsou proto jasné. Uskutečněná cesta Pelosiové získala podporu obou politických stran, zatímco prezident Biden varoval, že návštěva není dobrý nápad. Tento rozkol nevěští USA a západním asymetrickým spojencům nic dobrého.

Dnes (ve čtvrtek) víme, že Čína pořádá vojenská cvičení. Ty jsou ale kvalitativně zcela jiná, než demonstrace vojenské síly ČLOA v roce 1966.  Mezi dneškem a rokem 1996 existují důležité rozdíly. Za prvé: Za posledních 26 let se vojenská rovnováha v průlivu výrazně změnila. Za druhé: Když v roce 1966 Clinton vyslal dvě bojové skupiny letadlových lodí, Čína nemohla nic dělat. Ale tentokrát může. Bude ráda čekat na břehu do té doby, než uvidí plavat první hlavu nebo tělo nepřítele Číny. Osobně předpokládám, že to nebude trvat dlouho, v žádném případě 56 let.

Dnes je situace ve světě i v kontextu nepopiratelného rozpadu Ukrajiny, představitelného rozpadu EU a NATO mnohem nepředvídatelnější. Kromě toho neexistuje žádná záruka, že některá z vyhlašovaných akcí ČLR zůstane omezena. Proč? Protože USA zrušily prakticky všechny mezinárodní smlouvy snižující riziko velkého válečného konfliktu a přistoupily na boj podle Hamletovy otázky: Být, či ne být?

V závěru zamyšlení nad Tchaj-wanem připomínám, že pod rouškou ohlášených vojenských cvičení Peking může uspořádat úplnou námořní a leteckou blokádu Tchaj-wanu. Z toho mála, co vím o Číně, pro mne vyplývá, že Čína má plně připravený vojenský potenciál. Pod záminkou cvičení mohou uzavřít celý námořní prostor kolem Tchaj-wanu, plavidla nebudou moci vplouvat do přístavů na ostrově. Kolem ostrova může být zřízena bezletová zóna. To vše stačí k tomu, aby se celý Západ začal třást ne z obavy před Covid-19 a jeho mutacemi, ale dočasným narušením logistických a zásobovacích řetězců a výroby, ve svém včerejším příspěvku zmíněných polovodičů, elektronických částí apod.

V neposlední řadě, odklad investice čínské společnosti Contemporary Amperex Technology (CATL) do závodu v USA na výrobu akumulátorů pro elektrická auta, nechť slouží i loutkám USA a EU jako varování již proto, že společnost CATL je číslo jedna na světovém trhu akumulátorů s podílem minimálně 34,8% a je ve světě absolutním lídrem v první desítce společností se stejným zaměřením výroby. Souhlasu netřeba.