Člověk by měl vážit slova, nežli něco vyřkne nebo napíše“, píše ve svých statích z počátku srpna spolupředkladatel Novely zákona o podpoře sportu, poslanec za KSČM a člen podvýboru pro sport PSP ČR Ivo Pojezný z KSČM a není výstižnějších slov, která by definovala jeho poslední dva komentáře na www.parlamentnilisty.cz (Sportovci se nedají vyděsit a Zavádějící informace).

    

Jinak by nemohl napsat neskutečnou hromadu blábolů, kterých se v citovaných dvou článcích dopustil. Obzvláště mě pobavily věty: „ Pokud si pan Kraus z ČSSD myslí něco jiného, měl by si sáhnout do vlastního svědomí, co dělal dosud, aby sjednal nápravu při rozdělování dotací. Dokud nezasáhla policie, nic neřešil.“

    

Nebo věty s hluboce logickým smyslem: „Pokud Kraus hovoří o poslanecké sněmovně jako o poslanecké žvanírně, je na pováženou, že tento člověk se pasuje na odborníka pro sport. Mimochodem tento „odborník“ sám býval kdysi poslancem.“

    

Pan poslanec v těchto několika „větičkách“ projevil jako poslanec Parlamentu ČR tolik neznalosti parlamentních i sportovních reálií posledních téměř třiceti let, že se tomu ani nechce věřit. Anebo informace má a pak chce své „argumenty“ vyšperkovat ubohými urážkami a bezdůvodným napadáním oponenta jím odfláknuté práce.

    

Celý život jsem byl zvyklý říkat i nepříjemné věci na rovinu a navíc podložené reálnými důkazy. Návrh novely Zákona o podpoře sportu je legislativní zmetek a moje přímá a konkrétní kritika nesměřuje proti zřizování Agentury jako takové (možná by pan Pojezný měl vědět, že o samostatný orgán státní správy v oblasti podpory sportu veřejně usiluji už od roku 1996 a existuje na to řada dokumentů), ale proti legislativní úrovni novely zákona, kterou má být zřízena a která potřebuje zgruntu přepracovat, jinak hrozí, že bude tento návrh kontraproduktivní a že jej Parlament rozcupuje na tisíc kousků.

    

Současně jsem uvedl naprosto zřejmý a jasný soupis chyb a nedostatků, které je třeba pro dobro věci odstranit. A až si pan Pojezdný přečte připomínky sportovních organizací, připomínky jednotlivých ministerstev a připomínky sportovní odborné veřejnosti, zjistí, že moje připomínky jsou s nimi v naprosté většině případů v souladu.

    

• v čem se mi tento návrh technické novely evidentně nehodí do krámu,

• v čem je novela Zákona o podpoře sportu z mé strany napadána zcela zbytečně, v čem je uvedená novela koncepčním řešením

• jaký spor a o čem je „podobnými jako Michal Kraus“ rozdmýcháván  

• v čem není moje otevřená a přímá kritika férová a není přímým jednání   

• jakých nechutný podpásovek jsem se dopustil

• jakými zákulisními boji a intrikami se snažím rozbít to, co může být se vší pravděpodobností řešením.

• který z mnoha stovek mých sportovních pomníků je takový, že se jím není radno chlubit

V opačném případě se dopouští pomluv, intrik, podpásovek, lží a nepodložených tvrzení.

    

V čem s panem Pojezným souhlasím, je, že by bylo fér, kdybych měl, jako předseda sportovní komise ČSSD v souladu s koaliční smlouvou vlády, které pan Pojezný vyslovil důvěru, možnost se vyjádřit v období přípravy. A je poněkud tristní, že spoluautor legislativního zmetku napíše, že „nějak jsme neregistrovali, že by právě Michal Kraus toužil zasednout k diskusnímu stolu a sdělit nám své připomínky“. Tím spíše, že pan poslanec ani netuší, že už v březnu t. r. ode mne předseda podvýboru pro sport a vládní zmocněnec dostal, kromě jiného, kompletní návrh novely Zákona, včetně návrhu vnitřního uspořádání Agentury a harmonogramu jejíhi ustanovení. Bez jakékoli odpovědi.

    

Pan Pojezný ani netuší, kolikrát jsem žádal o možnost oponentury návrhu zákona, kolikrát jsem žádal o možnost být přítomen neveřejnému zasedání podvýboru pro sport, při debatě o novele zákona (normální by bylo v těchto debatách zasedání podvýboru otevřít odborné sportovní veřejnosti) a kolikrát jsme jako sportovní komise žádali poslance ČSSD, aby nám podklad novely Zákona dali k dispozici, abychom se k ní mohli vyjádřit. Bez úspěchu. A protože neví, po komunisticku nálepkuje.

    

Pan poslanec také uvádí skutečnosti, o kterých mám informace zcela jiné, a to z naprosto důvěryhodných zdrojů. Například tvrdí, že podvýbor pro sport Poslanecké sněmovny tuto novelu dostal předloženu. Pokud vím, poslední zasedání podvýboru se konalo 12. 6. 2018 a podvýboru byly představeny pouze hlavní parametry změn připravované novely zákona o sportu, nikoli paragrafované znění zákona. Poslanci podvýboru pro sport tedy paragrafované znění neviděli před jeho předložením do PSP a nemohli jej tedy diskutovat. Takže, lež.

    

Paragrafované znění jsme neměli k dispozici ani na zasedání sportovní komise ČSSD 26. 6. 2018. A to přes řadu urgencí. Druhá lež.

   

Pan poslanec uvádí, že diskutovat mělo možnost i sportovní prostředí. Kdo, kdy a jak ze sportovního prostředí měl možnost vidět paragrafované znění zákona před jeho předložením do PSP ČR? Nikdo. Tedy třetí lež.

    

Kdo z poslanců, kteří novelu podepsali jako spolupředkladatelé, měl možnost se tuto novelu řádně a včas pročíst a připomínkovat? Nikdo. Čtvrtá lež.

   

Pan poslanec píše, že autoři rozhodně nijak netajili obsah novely Zákona. Opak je pravdou. Pátá lež.

    

Co se týče samotného obsahu novely, už jsem opakovaně sdělil, jaké vady, omyla a přešlapy, které z takto navržené novely činí bez zásadních změn nehlasovatelný zmetek, je potřeba rychle a neprodleně odstranit.          

    

Rád bych ještě reagoval na některé pokrytecké a farizejské výroky pana poslance směrem k financování sportu. Pan poslanec píše, že: „Kluby skomírají nedostatkem peněz, zvláště ty malé už nemohou finanční zátěž unést. Doufám, že nikdo nechceme zničit a zahubit sport zvláště dětí a mládeže. Rodiče malých sportovců klubům pomohli z vlastních zdrojů. Jenže to nejde donekonečna. Myslím, že nikdo nechceme, aby sport a zvláště malé sportovní kluby skončily vzhledem k nedostatku financí. Novela je řešením i pro malé kluby, aby děti a mládež měly možnost zabývat se sportem a nezatěžovalo to peněženky jejich rodičů.“ Pak je potřeba se ptát, proč konkrétní řešení tohoto problému novela nenabízí?

    

Novela naopak nabízí nadstandartní výdaje na platy funkcionářů Agentury, a to v rozporu s českou legislativou i ústavním pořádkem, a otvírá dveře tomu, aby na úkor sportovních klubů mohly dotace na sportovní infrastrukturu dostávat i subjekty neprovozující sport, které státní dotace promění v soukromé zisky.

    

Podle pana poslance tvorba novely nabízí řešení i dostatečné konkrétní řešení. Je také, dle něj, rychlým řešením této tristní situace. V současné době řeší maximum možného. Pak je potřeba se ptát, jaká konkrétní řešení?

    

Vždyť z nedobře napsané novely ani nijak nevyplývá, zda bude mít agentura ve státním rozpočtu vůbec vlastní rozpočtovou kapitolu a bude moci sama rozdělovat do financování sportu peníze. Důvodová zpráva navíc zavrhuje současně platnou Koncepci podpory sportu – Sport 2025, která jediná definuje sport jako veřejnou službu a garantuje zvyšování výdajů na sport až do výše 1% celkových výdajů SR. V návrhu novely tato garance není.

    

Pan poslanec píše, že jedno je však jisté, člověk, který bude stát v čele této agentury, musí mít kolem sebe odborníky, musí umět komunikovat se sportovními svazy i jednotlivými sportovci. Pak je potřeba se ptát, proč žádný ze sportovních svazů paragrafované znění před jeho předložením do Sněmovny neviděl a novelu zákona dosud nepodpořil?

    

Novela zákona nijak nedefinuje, kdo zaručí, na základě čeho a jaké odborníky musí mít kolem sebe předseda Agentury. Novela dokonce ani nedefinuje odborné a kvalifikační požadavky na předsedu, místopředsedy a členy kontrolního orgánu, ani pracovníky agentury.    

    

Jediné na čem novela trvá, je, že mezi nimi nesmí být žádný člen, resp. funkcionář sportovní organizace, a to ani dobrovolný. Pak je potřeba se ptát, kdo a jak zajistí skutečné odborníky ve vedení i struktuře Agentury?

    

Závěrem snad jen tolik, pan poslanec uvádí, že novela Zákona o podpoře sportu vzbudila diskuse, ano vzbudila a logické a potřebné. Protože, ten, kdo si ji skutečně pořádně přečetl a rozumí legislativě, financování sportu a fungování státní správy nemůže nenabýt dojmu, že pan Pojezdný a spol. vytvořili další z mnoha poslaneckých legislativních zmetků.

   

A každý, kdo má sport rád, chce řešit jeho letité problémy s podfinancováním, které v posledních letech dosahují kritických hodnot, musí logicky dojít k názoru, že bez zásadních změn a výrazného přepracování nepovedeného dílka několika samouků bude sport dále scházet na úbytě. Čím dříve to autoři pochopí, tím pro sport lépe.