Přemnozí čtenáři, posluchači a diváci konzumují média, aby si vytvořili SVŮJ názor. Média jim ochotně vycházejí vstříc a názory nabízejí. Nejen to, nabízejí i zpravodajství, které by bylo korektní nazývat komentářem.  Média pak uveřejňují informace o veřejném mínění, které sama vytvořila. Umožňují tak desorientovaným přiklonit se k většinovému názoru. Není to marná práce. Při volbách se bohatě vyplatí, voliči vědí koho volit, netápou. Totiž ti voliči, kteří nejsou zatíženi kritickým myšlením.  

Pravicová orientace většiny médií je zcela zřejmá a to včetně "veřejnoprávních".  Jejich podpora pravicového kandidáta Schwarzenberga je logická, je v souladu se zájmy jejich majitelů a inzerentů (kteří živí majitele). Zde nalézají  SVŮJ názor čtenáři, posluchači a diváci, ačkoli je tento názor v rozporu s jejich zájmy. SVÉ názory si pak utvrzují na "sociálních sítích".

K nejčastějším výhradám k osobě Miloše Zemana patří "nemravná opoziční smlouva". Menšinová vláda může existovat jen za podmínky dohody s většinou o toleranci.  Po skandálu ODS s podivnými sponzory a "sarajevském atentátu" na předsedu ODS Klause odešla z ODS část neuspokojených funkcionářů a vytvořila novou zcela čistou stranu "Unie Svobody" (vtipně označovanou "nejsme jako my"). Lidovci (Lux) si přáli pravicovou koalici a proto odmítli koalici bez účasti US, jejíž předseda Jan Ruml odmítl koalici s ČSSD. V tom na něj bylo spolehnutí, proto Zemanova nabídka koalice byla čistě formální. Koalice s ODS nepřicházela pro v úvahu vůbec ani z jedné strany a s KSČM by ČSSD stejně neměla většinu (spolupráci s ODS i KSČM zakazovalo tehdy ještě nevyčpělé "Bohumínské usnesení"). Očekávalo se, že Miloš Zeman bude muset koaliční jednání vzdát a vytvoří se jako dosud vždy pravicová koaliční vláda. Pro ODS ale bylo těžko překonatelné spojení s odpadlíky v "Unii svobody".  Miloš Zeman překvapil dohodou s ODS.  Záměr ODS byl jasný: ČSSD a Zeman budou znemožněni médii a vlastní neschopností. To se nedařilo a ODS znervózněla. Zeman proto nabídl "prohloubení" opoziční smlouvy a vládu celé čtyři roky udržel.

Tvrzení novinářů a politologů, že z "opoziční smlouvy" pramení všechno zlo, zlidovělo a stalo se všeobecně přijímaným. Tvrzení je to stejně oblíbené jako nepravdivé. Něco takového v době samotné opoziční smlouvy téměř nikdo netvrdil. Bylo by to směšné po divoké privatizaci a korupci monstrózních rozměrů. Dnes jsou zločiny z doby před opoziční smlouvou zapomenuty a byl uměle vytvořen nový začátek zla v Čechách a na Moravě - opoziční smlouva. Ovšem, byl to naopak Miloš Zeman, kdo první v médiích použil slova "tunelování", první, kdo sliboval dostat zloděje "do tepláků" a kdo prosazoval akci "Čisté ruce".  Jenže menšinová vláda neměla šanci prosadit potřebnou legislativu proti většině tvrdící, že "stačí standardní nástroje odhalování hospodářských zločinů". Jenže standardní nástroje nestačily a nestačí do dneška. V cestě stále stojí nejen "justiční mafie", byť poněkud oslabena. Zemanův zástupce Vladimír Špidla vyhodnotil akci "Čisté ruce" jako "blbý nápad" a vytvořil koalici s KDÚ-ČSL a Unií svobody. Ta se stala spolehlivou překážkou pokusů o boj s organizovanou hospodářskou zločinností a korupcí. Miloš Zeman byl nominován do prezidentských voleb za ČSSD jako vítěz primárních voleb (nikoli jako kandidát vzešlý z domluvy funkcionářů v jakési hospodě). Miloš Zeman byl totiž stále populární. Většina politického grémia ČSSD a mnoho dalších funkcionářů připravilo plán, na jeho "definitivníů odstranění. Proto skupina poslanců ČSSD v tajné volbě podpořila Václava Klause.

K frekventovaným názorům patří tvrzení, že Miloš Zeman je alkoholik.  Pokud se tento pojem v odborném názvosloví vyskytoval, označoval člověka, kterému podle klasické definice "konzumace alkoholu přináší tělesné, duševní nebo sociální potíže".  V 68 letech není každý v tak dobré tělesné kondici jako Miloš Zeman, jen nemnozí jsou v lepší. Pokud jde o intelektovou výkonnost, s tou se může stěží měřit jeden ze sta propagátorů střízlivosti. Nominace do prezidentských voleb nesvědčí pro neschopnost udržet si sociální vztahy. Miloš Zeman je jen prostý konzument jako každý druhý (možná třetí). Na rozdíl od jiných o své konzumaci otevřeně mluví. Pokud by tak nečinil, nálepka by ho stejně neminula.

Může se zdát paradoxní, že Václav Klaus, guru pravicové politiky v ČR podpořil v prezidentské volbě Miloše Zemana, svého dlouholetého oponenta. Ti dva mají opravdu některé společné vlastnosti. K nim patří také formát osobnosti. Oba dva respektují sami sebe a pak sebe vzájemně. Není to láska. Tak to mezi velkými soupeři bývá- na bitevním poli, sportovním kolbišti i v politice.

Během volební kampaně (a po prvním kole zvláště) se vyrojilo nezměrné množství trpaslíků a tajtrlíků se stanovisky, analýzami a postoji. Pokládají sami sebe za stratégy a intelektuální elitu. Radí funkcionářům ČSSD z pozic "moderní" či "postmoderní" levice, jak konečně podporou Schwarzenberga zlikvidovat Zemana a očistit tak ČSSD. Mají své pevně ukotvené myšlenkové stereotypy a jsou respektovaní ve svých intelektuálních ghettech, do nichž po volbách opět zalezou.

Ivan David