Muži i ženy vyznávající program pravice musejí především podávat naprosto špičkový výkon, a to v jakémkoliv věku. Musejí být tělem i duší oddáni firmě, ať již své vlastní, anebo té, která jim dává práci.

Zároveň se pravicově orientovaní stachanovci výkonu nesmějí spoléhat na stát. Mají se o sebe postarat sami a druhým dopřát ušlechtilou svobodu starat se také jen sami o sebe.

Poté, co odepsali údajně příliš utlačivý a nákladný stát, zbývá těmto neposedným individualistům již jen vlastní rodina. V jejím rámci by se měli při plném pracovním nasazení pečlivě starat o slabší a nemocné členy. Zároveň by se měli věnovat výchově dětí a zodpovědně je připravovat na boj všech proti všem, který si svobodně vybrali jako svoji životní náplň.

Mělo by být samozřejmostí, že budou pečovat o rodiče, když zestárnou, zároveň živit a ubytovávat své potomky, než se někdy kolem třicítky pevněji uchytí na trhu práce, aby se mohli už konečně zadlužit kvůli pořízení vlastního bytu.

Čím víc se jim podaří oslabit stát, tím víc se budou muset spoléhat jen na svoji rodinu, která jim ovšem spoutává křídla v rozletu za tržními šancemi.

Protože bývají dobrými počtáři, vědí, že když si nepořídí dítě, mohou počítat nejen s větším prostorem pro profesní kariéru, ale také s dvojnásobnými příjmy na osobu v domácnosti. Pokud si naopak děti pořídí, odčerpá jim to mimo jiné prostředky, které nutně potřebují na pojištění vlastního stáří. Investice do dětí se jim může zle nevyplatit, pokud jejich potomci nebudou schopni anebo ochotni investovat do stáří svých rodičů.

Kvůli posílení své vlastní konkurenceschopnosti je přenechají péči veřejného sektoru, který se zároveň snaží programově co nejvíc zredukovat. V tom případě zbude našim dobrým počtářům už jen svoboda k živoření.

Zároveň musejí být mobilní, neustále sledovat nové příležitosti na trhu práce. Nesmějí se vázat na žádné místo, musejí dynamicky putovat, aby byli u nové výzvy k podnikání či zaměstnání dříve než konkurenti.

Jan Keller
(zdroj:ČSSD)