Počínaje tím, že jde o první ozbrojený konflikt na nové hranici mezi Západem a Východem, pokračujíc výraznou asymetričností válečných akcí, ale hlavně jako válka, o níž všichni lhali. Opravdu všichni, nejen Ukrajina, povstalci a Rusko, ale také USA a EU. Každý z nich k tomu má své legitimní důvody, nicméně první obětí bojů se stala svoboda slova a právo na informace. Nápadné to začíná být v těchto dnech, kdy se válečné štěstí začíná přiklánět na stranu povstalců (také je nazývají proruskými separatisty nebo teroristy).

Pro pochopení současné nebezpečné situace se musím vrátit na začátek dubna, kdy na jihovýchodě Ukrajiny ruskojazyční ukrajinští občané začali napodobovat Haličany, obsazovat administrativní budovy a dožadovat se federalizace země. Kyjev odmítl politické řešení krize, označil je za teroristy a poslal na východ armádní jednotky, aby (v té době ještě nekrvavé) povstání potlačily. Část armády přešla i se svou výzbrojí na stranu vzbouřenců a začala regulérní občanská válka. Ozbrojená opozice se nazvala domobranou (opolčeniem) a domobranci kladli vládním jednotkám, které se rozšířily o dobrovolníky z nově vytvořené Národní gardy, překvapivě účinný odpor.

Vládní síly měly v té době zhruba sedminásobnou početní převahu, navíc letectvo a obrněnou techniku. Přesto nedokázaly povstání potlačit. Síla domobranců (kromě motivace) tkvěla v podpoře, která jim přicházela přes ruskou hranici. Tudy proudili dobrovolníci i potřebná technika. Rusko toto celou dobu popírá, povstalci a samozřejmě kyjevská vláda naopak to zveličovali a zveličují.

Ukázalo se, že proti veškeré vojenské logice vládní jednotky nejsou schopny splnit dva základní cíle: obsadit hranici s Ruskou federací a přerušit spojení mezi Luhanskem a Doněckem. Možná proto došlo k sestřelení malajského letadla a k prvému pokusu o internacionalizaci konfliktu. Cynická intrika však nevyšla, místo vojenského zásahu proti Rusku přišly ze strany Západu jen sankce. A ty, zdá se, změnily situaci v neprospěch Kyjeva.

Ten ostatně udělal v posledních dvou měsících kardinální chybu: začal ostřelovat obytné čtvrti z děl a raketometů, bombardovat a ničit infrastrukturu. Náhle se protiteroristická operace vlastně stala teroristickou. Důsledky na sebe nenechaly dlouho čekat – 45 000 vojáků vládních jednotek už nečelí jen 6000 domobranců, ale 25 000 odhodlaných bojovníků. Ti v podstatě eliminovali zhruba třetinu vládních sil, zvláště pak ukrajinské vojenské letectvo. Dá-li se věřit údajům, které uvádí analytik Ilja Kramnik, jeden ztracený stroj připadá na každých 10 – 15 bojových vzletů, což je stokrát horší skóre než měla sovětská armáda v Afganistánu, kde (podobně jako Ukrajinci dnes) válčila s protivníkem, jenž neměl ani letadla ani helikoptéry.

Příčin, proč ukrajinské vládní jednotky v současné době mají vysoké ztráty a nejsou schopny čelit protiútoku domobrany, je více. Především jde o nízkou kvalitu velení armády, které vybrali dle politického, nikoli odborného klíče. Navíc nefunguje koordinace mezi armádními a dobrovolnickými jednotkami, které buď vedou své soukromé malé války nebo v případě nebezpečí včas utíkají z boje (naposledy oděský a zakarpatský dobrovolnický prapor). Zkrátka, ukrajinská armáda a válka, kterou vede, se afrikanizovala. Podobně jako v Africe neschopnost kompenzují krutostí. Ostatně, ukrajinský premiér Jaceňuk jim vysvětlil, že bojují proti podlidem.

Příznivý obrat v téměř ztraceném boji domobrany na jihovýchodě Ukrajiny by nebyl možný bez významné pomoci ze strany RF a změny postoje prezidenta Putina. Jak to už podobných situacích bývá, k podpoře separatistů a jejich iredentistického hnutí jej donutil dopad sankcí uvalených na Rusko. Z vnitropolitického hlediska je pro něho podpora Nového Ruska (Novorossii) a jeho následná anexe menší riziko než dosavadní odtažitý přístup. Utajování výsledků vyšetřování pádu malajského letadla nese své jedovaté plody... (Mimochodem, revitalizace historického názvu z 19. století Nové Rusko je skvělý propagandistický tah, který evokuje, že tato oblast nikdy ukrajinská nebyla.)

Vývoj občanské války na jihovýchodní Ukrajině může mít jen dvě možné varianty (vítězství Kyjeva již není pravděpodobné): buď se změní na zamrzlý konflikt a při ukrajinských hranicích bude státní útvar připomínající Abcházii nebo Podněstří, nebo se Nové Rusko stane dalším subjektem Ruské federace jako Krym. Putinovo použití termínu Novorossija a připomenutí, že Rusko je jaderná velmoc nasvědčuje druhé variantě.

Zmínka o jaderných zbraních nebyla náhodná, protože jedinou nadějí současného kyjevského vedení je změna konfliktu z vnitroukrajinského na celoevropský či světový. A jak ukázala tragedie sestřeleného letadla, ve válce lhářů Kyjev s vysokým skóre vede.

V tomto ohledu je mu ČR až bratrsky blízko. Před několika dny mluvčí ministerstva zahraničí USA Jen Psaki oficiálně vyjádřila znepokojení Washingtonu nad začínajícím protiútokem separatistů na pozice ukrajinské armády. Nevšiml jsem si, že by se to objevilo v českých sdělovacích prostředcích. O možných prohrách oblíbenců našich novinářů přece nemusíme vědět...

Jaroslav Bašta