V předvečer 30. výročí pádu Berlínské zdi a několik týdnů před londýnskými oslavami 70. výročí NATO to Emmanuel Macron „pokazil“.V nedávném rozhovoru francouzský prezident „vyjádřil absolutní pohrdání“ pro Severoatlantickou alianci a prohlásil, že kvůli prezidentství Trumpa  prodělalo NATO „smrt mozku“, napsal publicista The Washington Post Jacob Heilbrunn.

„Ó la la! Jeho kolegové, evropští vůdci, nebrali Macronovy poznámky vážně, považovali je za projev galské drzosti. Německá kancléřka Angela Merkelová chladně poznamenala: „Tento názor se neshoduje s mým,“ a generální tajemník NATO Jens Stoltenberg označil Německo za „ústřední částí aliance“," uvedl autor článku.
 
Kritici francouzského prezidenta by se však měli s tím smířit a souhlasit s jeho slovy. Navíc nejúžasnější není, že NATO je na „umělé podpoře života“, ale že to celkově trvalo tak dlouho, konstatoval publicista.
 
Podle jeho názoru se NATO v mnoha ohledech stalo „obětí vlastního úspěchu“. V roce 1957, první generální tajemník organizace, lord Ismey, vysvětlil, že jejím cílem bylo „nenechat Rusy, zajistit přítomnost Američanů (v Evropě) a zadržet Němce“.
 
Tento vzorec fungoval. NATO však muselo hledat náhradu po roce 1989, kdy bylo Rusko (míněno Sovětský svaz) vyčerpáno a Německo opět začalo růst. V důsledku toho se blok rozhodl rozšířit své složení místo toho, aby definoval své poslání, napsal Heilbrunn.
 
Díky této politice Aliance „nedobrovolně“ vytvořila základ pro novou konfrontaci s Moskvou, protože od té doby začala přímo hraničit s Ruskem. „V důsledku toho vznikl jakýsi geopolitický Uroboros (mýtologický had požírající svůj ocas – pozn. red.): NATO pomohlo vyvolat samoznou konfrontaci, která odůvodňovala jeho pokračující existenci," zdůraznil autor článku.

 
Podle něj „oživující se ruská hrozba zatím umožnila alianci postupovat se pomalu, ale jistě“. A někteří zástupci Trumpovy administrativy, včetně ministra zahraničí Mike Pompea, nadále považují NATO za důležitého strategického partnera. Příznivci organizace mohou také poukázat na to, že americký kontingent v Evropě roste, stejně jako citovat nadcházející rozsáhlá cvičení „Defender 2020“, která zapojí více než 37 tisíc vojáků ze Spojených států.
 
Ale akce a rétorika samotného Trumpa naznačují, že chce NATO říci „auf wiedersehen“. „Připravenost, s jakou Turecku dovolil, aby nedal nic Kurdům, pokusy o vyvíjení tlaku na Ukrajinu,  chvála Ruska a neustálé odsuzování Německa, dokonale ilustrují jeho pohrdání západními spojenci," tvrdí Heilbrunn.

Vyjádřením obav z Trumpa poukázal Macron na zásadní problém - opotřebení aliančního mušketýrského  hesla: „Jeden za všechny, všichni pro jednoho.“ Na otázku, zda věří v článek 5 NATO, který předpokládá vzájemné závazky v oblasti obrany, odpověděl: „Nevím.“
 
Tyto pochybnosti se mnohonásobně prohloubí, pokud bude Trump znovu zvolen v roce 2020 a bude pokračovat ve své politice „America First“. Už dal jasně najevo, že vztahy se spojenci považuje za hospodářský podnik, ale existuje vysoká pravděpodobnost, že v případě krize prezident nepřijde na pomoc spojencům. Proto je Macronovo prohlášení o „slabosti“ NATO aktuální a správné, uvedl publicista.
 
Podle jeho názoru je nejvyšší čas, aby Berlín a Paříž „obnovily Evropu do své dřívější velikosti“. Aby toho dosáhly, musí si vytvořit franko-německé kondominium na ochranu svých zájmů, včetně vývoje nových jaderných zbraní, aby „omezili Rusko s Čínou“ a stali se nezávislými na „nepřátelštějších“ USA.
 
Nelze vyloučit, že Francie a Německo se vydají cestou nejmenšího odporu a pokusí se „uklidnit revanšistické Rusko“ a de facto ztratit sféru vlivu v pobaltských státech a východní Evropě. Existují však určitá povzbudivá znamení: po mnoha letech zpoždění v přezbrojení konečně Berlín „začíná zvyšovat sázky ve své vojenské hře“. Druhý den „statečná“ německá ministryně obrany Annegret Kramp-Karrenbauerová oznámila, že do roku 2031 by země měla vstoupit mezi tří největší světové vůdce v utrácení za ozbrojené síly, za Spojené státy a Čínu, uvedl autor článku aniž by zmínil, že ono „revanšistické Rusko“ vynakládá na armádu asi 20krát méně, než země NATO. A stejně tak zcela obchází iniciativu francouzského prezidenta, který chce obnovit vztahy EU a Ruska.

„Macron předkládá evropskou intervenční iniciativu, která by měla Evropě umožnit jednat nezávisle na NATO nebo Spojených státech. Být  připraven znamená být vyzbrojen. Když se evropští vůdci a Trump sejdou v prosinci v Londýně, bylo by lepší, kdyby oslavy nasázely tolik jako vyjádření podpory NATO, ale jako vzpomínku na minulost,“ uzavřel  Jacob Heilbrunn.

Zajímavé na materiálu není ani tak souhlas s Macronovou diagnózou NATO. Zajímavavý je v tom, jaké asociace vyvolává - nejenže při své kritice Trumpa autor článku vybízí Evropu k masivní militarizaci (za své – což požaduje Trump), a zároveň hovoří o „bývalé velikosti Evropy“. Ta měla ale pro celý svět odpudivý koloniální charakter. A heslo „být připraven, tedy být vyzbrojen“ znělo v Evropě příliš hlasitě právě před vypuknutím kolosální destrukce První světové války. A opět to vychází vstříc tak kritizovanému „izolacionalismu“ Trumpa.